Vzestup z popela [YouTube Multiverse]

Panoptikum hrůzy

Když pan Docent ukončil výslech kriminálníka Honzy, nechal se Vitou doprovodit k celám obsidiánového vězení. Zajímalo ho, jak to tam vypadá, jak to tam vlastně chodí a jaká individua jsou tam zavřená. 

Jeden z pracovníků je přivedl k dlouhé špatně osvícené chodbě, která připomínala komunistický režim nebo něco podobného, zkrátka z ní člověk neměl úplně hezké pocity, a na jejíž konci se rýsovaly mohutné pancéřované dveře a u nich dva strážní.  Zhruba uprostřed u zdi se vyjímal onen automat na sladkosti, u kterého se nedávno setkal Morry s Fizim. Od Fiziho útěku už však společný není. A chodba jakbysmet. Teď už se po ní mohou pohybovat jen zaměstnanci, nebo povolané osoby.

„Nedáme si něco?” nadhodil Vitaa do ticha, až se jeho hlas celou chodbou rozlehl. Zamračil se nad Dominikovou reakcí, ten totiž nesouhlasně zavrtěl hlavou, pevně ho chytil za zápěstí, a dotáhl až k pancéřovaným dveřím, kdyby ho náhodou jeho společník nechtěl poslechnout.
„Ale-” zkusil to ještě Vitaliy.

„Nejdřív práce, potom zábava, to si zapamatuj,” pravil Docent důležitě, a nadále se tím nezaobíral.

„Heslo,” otočil se k nim jeden ze strážných zamračeně.

Dominik se napřímil a spustil:
„Podle fandů není fér
Když v cele skončí youtuber.
Však čekej od nich řádný stěr
Když skončí tam tiktoker.”

Strážný lehce přikývl, a se svým společníkem se dali do odemykání dveří s několika západy. Kolikrát se jim zámek zasekl, a vypadalo to, že jim ty nedobytné dveře nepodaří otevřít, naštěstí to však dobře dopadlo, a Docent s Vitou mohli vstoupit dál, kde už na ně čekalo schodiště. Pořádně dlouhé a nekončící schodiště.

Vitaa si povzdechl.
„Co je tohle za ústav?”

„Co čekáš od vězení plného influencerů..”

„To je pravda..”

A tak šli a šli a šli. Dominik si cestu zkracoval pískáním, a Vitaa počítal každičký schod, na který došlápl. Po stopadesátém schodu přestal vnímat trojrozměrný svět, a všechny schody mu splynuly do jednoho. To mu způsobilo nehezký pád. V rychlosti se zachytil Docentova rukávu, ten to však nečekal, a tak sletěli oba na čtvercovou dlažbu pod schody.

„Dle mých výpočtů,” zahuhlal Docent, „to bylo minimálně deset schodů,” sdělil svému nejlepšímu příteli, zvedl se, oprášil kolena, upravil své bujné kudrny, a pomohl Vitovi vstát jen proto, aby mu mohl dát loktem.
„Ty buď rád, že jsem si nic nezlomil.”

„Já za to nemůžu,” řekl tiše Vitaa, držíc se za břicho. Ten loket ho koneckonců bolel více než samotný pád.

„A kdo za to může? Víla Zvonilka? Přelítla ti přes nos a svým kouzelným práškem ti zamotala nohy?”

„Tak jsem zakopnul, no. A to spíš tobě něco přelítlo přes nos, a víla Zvonilka to rozhodně nebyla.”

„No tohle-”

„Omlouvám se, že vaši hádku přerušuju, ale těch schodů bylo dvanáct,” podotkla se značným pobavením osoba stojící kousek od nich.
„Tomu říkám náhoda.”

Oba hádající se kluci se s rozpaky otočili.

„Pan dvanáct!” zvolal Docent nadšeně.
„Tak vy tady na nás čekáte.”

Stay přikývl.
„Už nějakou tu chvíli.”

„Tak to se omlouvám. Můj asistent pořád zdržuje.”
Dominik se zazubil a drkl do Vitaliye loktem.

Ten mu to ihned vrátil mnohem větší silou a vrhnul po něm výstražný pohled. Jako kdyby jeho oči říkaly: "opovaž se".

„To nevadí,” mávl nad tím hlavní člen organizace 7 reakčních kanálů rukou.
„Ale teď už pojďte, ukážu vám cely.”

Dominik nadšeně spráskl ruce.
„Tak jdeme!”

Vitaa strnul, ale jen co se po něm docent podíval, hned to zazdil, a zahrál stejné nadšení jako on. V duchu však umíral strachy. Ale proč vlastně?

„Tak, tohle je naše panoptikum hrůzy,” ukázal Stay do prostoru. Nebo lépe řečeno, do tmavé chodby plné cel.
„Obsidiánové vězení.”

Vitaa hlasitě polkl.

„Máme tu spoustu zajímavých exponátů dalo by se říci,” pokračoval Stay, a vedl je chodbou dál.

Pan Docent šel hned v jeho stopách, zato Vitaa se držel v závěsu. S hrůzou v očích, a hlavně opatrně, nahlížel do každé cely.

„TY!” ukázal na něj jeden z vězňů.

„To je Ondy Mikula, ” ohlásil klidně Stay.
„Je takřka neškodný, ale nereaguj na něj.”

Docentovi to nedalo, a také se na jednu z cel zaměřil. V rohu tam seděl kluk s kamením a křesal dvěma kameny o sebe. Hned jak si Dominika všiml, přiběhl k mříži.

„Chceš vědět kde bydlí Fizi?! Já ti klidně prodám jeho adresu!”

„Nebudu reagovat,” řekl si Docent pro sebe a doběhl Staye.

„Jako člověk, který tu tráví spousty času, vám doporučuju si pořídit špunty do uší.”

„A proč to, pane dvanáct?”

Stay mu ani nemusel odpovídat, odpovědi se mu dostalo jinak.

„CHCI ROZTÁHNOUT KŘÍDLA, ZBOŘIT LIMITY.”

„To je Adam Kajumi. Když se zrovna necpe svíčkovou, tak tu takhle vřeští,” povzdechl si Stay.

„ŘÍKALI ADAME Z TEBE NIC NIKDY NEBUDEE.”

„A měli pravdu!” křikl po něm Docent.
„...Pardon, já si nemohl pomoci.”

„Tuhle větu tu slýcháme často,” pousmál se Stay, a společně s Dominikem pokračovali v prohlídce. Vitaa byl stále nějak nesvůj, a našlapoval opatrně jako kočka.