Princezna a ztracený chlapec

23. kapitola

(Ashovo P.O.V.)

"Loď? Jedeme lodí? Proč?" Zeptal jsem se a připadalo mi to směšné, když by bylo mnohem jednodušší použít magii, aby ses dostal do Skull Rock.

"Říkal jsem si, že by to byl skvělý způsob, jak zjistit, co se ti stalo poté, co jsi opustil Zemi Nezemě. Alespoň to, co si pamatuješ, a zjistit, jak jsi našel Rufia," řekl Peter tiše.

"Proč tě to zajímá?"

"Protože mi na tobě záleží. Víc, než bych teď asi měl. Obětuji pro tebe všechno. Tak co, chceš to zjistit nebo ne? Protože jestli ano, radši už půjdeme."

"Tak pojďme," řekl jsem a přešel k němu, když mě objal kolem pasu a přepravil nás oba na pláž, kde čekala malá loďka.

Byl o něco menší než ten, který mi vzali ztracení chlapci, když mě Peter poprvé přivedl do Skull Rock. Tenhle vypadal, jako by se do něj vešli jen dva lidé.

"Tohle nás dostane přes, ne? Nepotopí se to nebo tak?" Dělal jsem si srandu.

"Jen nastupte, chlapče? Jestli jdeme.""Jen nastupte, chlapče? Jestli to tam stihneme do noci, musíme začít vyrážet hned," řekl. Jeho oči těkaly kolem, jako by se chtěl už jen dostat z pláže a dostat se někam jinam, jako bychom byli sledováni. Trochu mě to vyděsilo, protože jsem si nepamatoval dobu, kdy se takhle choval.

"A o těch pár sekund prodlužuj to, co chci vědět, víc, než už mám. Nikdy," řekl jsem a usmál se na něj. Jeho pohled se setkal s mým, než se usmál. Natáhl ruku, než jsem ji vzal, když mi pomohl nastoupit do člunu.

Posadil jsem se, když ho strkal do vody, přičemž jsem musel stát ve vodě, než skočil dovnitř a magicky se objevil vesla. Podíval jsem se dolů na svůj klín, když jsem cítil, že se začínáme hýbat. Podíval jsem se na vodu a usmál jsem se na odraz zářících hvězd lesknoucích se ve vlnící se vodě, jak ji Petr pravděpodobně změnil ze dne na noc.

Tohle se skutečně dělo. Peter se mi konečně chystal říct, co přede mnou tajil. Co mi řekl před několika lety, když jsem byl v Neverlandu. Jen jsem úplně nechápal, proč by na mě Clarion podle Felixe údajně žárlil. Tehdy jsem byl jen dítě. Petr mě ani vzdáleně nezajímal, no dobře,byli jen zadní muži Kiu. Peter jsem se ani vzdáleně nezajímal, no, dobře, to byla technicky lež, když o tom teď přemýšlím. Matně jsem si vzpomínal na malou zamilovanost, kterou jsem do něj měl z doby, kdy jsem byl tady na tomto ostrově, když jsem se sbližoval. Ale nikdy jsem nic nezkoušel a on taky ne. Vždy byl kolem Clariona, když nebyl se mnou, nebo byl s námi oběma, nebo si hrál se ztracenými chlapci. To jsem si mohl pamatovat. Zábava, kterou jsme si tenkrát užili. Kdybych si jen pamatoval den, kdy jsem byl přiveden zpět na Camelot.

Nedávalo smysl, proč by můj otec dovolil čaroději, aby na mě použil magii, když nedovolil magii ani v Camelotu. Ne poté, co dodržel tradici jeho otec, můj dědeček, kterého jsem nikdy nepotkal, Uther. Zákon, že magie nebyla na Camelotu zakázána, a kdokoli ji použije, bude potrestán v závislosti na svém zločinu. I když podle mého otce by Uther nechal popravit kohokoli obviněného z čarodějnictví. To byl jeden z důvodů, proč moje teta nenáviděla mého otce a dědečka.

To byla jedna z věcí, kterou jsem chtěl změnit, když jsem se měl vrátit na Camelot. Chtěl jsem povolit magii v Camelotu, stát se spojenci s lidmi starého náboženství. Druidové byli jedním z těch lidí, když uvážili, že byli tak laskaví, včetně neonla z Camelotutěch lidí, kteří se domnívají, že byli tak mírumilovní. S obyvateli Camelotu, včetně těch, kteří praktikovali magii, by bylo zacházeno stejně. I když byl můj otec spravedlivý, když vynášel své úsudky, přesto je potrestal, pokud byli někdy přistiženi. Nenáviděl jsem vidět ty nevinné popravené kvůli malým zločinům, které spáchali. Hádám, že by se to nestalo teď, když jsem se rozhodl zůstat v Neverlandu.