Princezna a ztracený chlapec

22. kapitola

(Ashovo P.O.V.)

"Tak co, řekneš mi to nebo ne?" zeptala jsem se a přitáhla si ke mně ručník, který Peter z ničeho nic vymrštil. Sledovala jsem, jak přecházel sem a tam, rukama si prohrábl rozcuchané hnědé vlasy, každou chvíli a přitom se na mě podrážděně podíval. "Petr!"

"Nemůžu, Ash. Vystavil bych tě nebezpečí!" křičel. Jeho zelené oči plály, když se setkal s mým pohledem.

"A tím, že mi to neřekneš, mě stále vystavuješ nebezpečí. Ano, vzpomínám, ale nevím, kdy a na co si vzpomenu," řekl jsem a vstal z klády. "Ty jsi ten, kdo chtěl, abych zůstal v Zemi Nezemě. Být po tvém boku. Jak ode mě očekáváš, že to udělám, když mi odmítáš věřit?"

"Už víš příliš mnoho Ashe! Sdílel jsem s tebou všechno, když jsi byl mladší! Tajemství, která mohla všechno zničit! Tajemství, která tě minule vystavila nebezpečí! Nemohu udělat stejnou chybu dvakrát!"

"Stejně si je budu pamatovat, Petere! Proč to prodlužovat víc, než už máš? Vždycky budu v nebezpečí, ať uděláš cokoli. Tak proč mi neřekneš o srdci neříkej mi nejdřív o srdci toho nejpravdivějšího věřícího."

"Popel-"

"Petře. Potřebuji to vědět."

"Potřebuji srdce toho nejpravdivějšího věřícího, abych zůstal naživu. To je vše."

"To není jen tak. Proč? Proč potřebuješ srdce toho chlapce?"

"Ashi," zavrčel, jako by mě varoval, abych se ho na toto téma dále neptala.

"Bylo by lepší, kdybys mi to řekl, protože oba víme, že nepřestanu, dokud nezjistím, co se děje. Tak či onak, Petře, zjistím, proč potřebuješ srdce nejpravdivějšího věřícího." ."

"Já vím, a proto potřebuji, abys pochopila, že tohle je zatím nejlepší způsob, jak tě ochránit."

Zmateně jsem zírala na Petra, dokud nezapískal a objevilo se několik ztracených chlapců, kteří vyběhli ze stromů. Kapuce na jejich pláštích spadlé a odhalily jejich rozcuchané vlasy a špinavé tváře. Felix byl poslední, kdo se objevil, když si dal na čas a šel ke mně, chytil mě za obě paže a pevně je držel v jedné ruce

"Myslel jsem, že jsi říkal, že mi věříš!" Zakřičela jsem na něj a viděla jsem bolest v jeho očích.

"To je nejlepší, Ash. Pochopíš to v pravý čas. Slibuji.,,

"Neslibuj, že nemůžeš dodržet Peter," řekla jsem chladně, když se jeho oči mírně rozšířily a ústa se mu otevřela.

Pevně zavřel ústa, oči byly o odstín temnější, chladnější a vzdálenější, čelisti sevřené, protože už se nepodobal Petrovi, o kterého jsem se starala, ale v tom případě byl zpátky jako Pan. Jeho rty se zformovaly do zlomyslného úšklebku, když ke mně přistoupil blíž a zvedl mou tvář, abych se setkal s jeho.

"Nesnáším ti to, Ashe, opravdu, ale...zdá se, že vždycky nutně potřebuješ dostat lekci. Už je to dlouho, co jsi byl v jedné z klecí, že?" Trochu se odmlčel, aby pohlédl na Felixe, než se podíval dolů na mě. "Zpátky do své klece Ash. Zůstaneš tam, dokud se mě nenaučíš respektovat." Spustil mi bradu, než mě Felix postrčil směrem k táboru.

"Petře! To nemůžeš!" vykřikla jsem a otočila se, abych viděla, jak mě sleduje.

"Můžu si dělat, co chci, chlapče. Já jsem král!"

"Teď zmlkni, než to zhoršíš," zašeptal Felix a vedl mě hlouběji do džungle, než mě pustil. Otočil jsem se k němu čelem, ale zjistil jsem, že se rozhlíží s nožem v ruce.