Princezna a ztracený chlapec

20. kapitola

(Ashlynn's P.O.V.)

"Sakra, Petře. Kde jsi?" zamumlala jsem si pro sebe. Už jsem přecházela před postelí možná půl hodiny. Proč se ještě nevrátil? Už by měl být zpátky. Zejména s jeho schopností teleportovat se kamkoli na tomto krvavém ostrově. Nemohlo trvat tak dlouho přesvědčit víly a mořské panny, aby ustoupily.

Otočila jsem se k tmavému dubovému stolu, který se mi posmíval, protože jsem nemohl otevřít ty hloupé zásuvky, abych zjistila, co je uvnitř. Peter by je nezamkl, kdyby tam neměl něco, o čem nechtěl, abych věděl. O Zemi Nezemě muselo být tajemství. Tajemství, která nechtěl, abych věděl, protože si myslel, že mě chrání. Tajemství, o kterých jsem musel zjistit, bez ohledu na to, jaké by to mělo důsledky pro vzdorování Petrovi poté, co mi řekl, že to nemůžu vědět.

Pochopila jsem, co tím Petr myslel. Nechtěl, abych byl zraněn nepřáteli, které měl kvůli tajemstvím, o kterých nemohli vědět. A kdybych je znala, dostala bych se do nebezpečí. Ale proč jsem měla pocit, jako by mi nevěřil tak, jak by měl? Jaký mělo smysl žádat mě, abych tu zůstala a byla po jeho boku, když mi nemůže říct věci o něm a o tomto ostrově, o kterém nikdo jiný nevěděl. Pořád se snažil objednávato něm a o tomto ostrově, o kterém nikdo jiný nevěděl. Pořád se mě snažil poroučet s tím, že bude nejlepší, když se to nedozvím.

Ale měla jsem také pravdu, když jsem mu řekla, že tato tajemství mě také mohou ochránit. Jeho nepřátelé by se mě nepokusili zabít, kdyby mě potřebovali živého, aby odhalili tajemství o Petrovi, která bych nikdy neprozradil. Potřeboval jsem vědět, co přede mnou skrývá, pokud tu zůstanu. Nemohl mě chránit navždy, bez ohledu na to, jak moc se snažil. V Neverlandu bude vždy číhat nebezpečí. Věděla jsem to, ale bylo těžší poznat, jaké nebezpečí hrozí, když mi to neřekl.

Otočila jsem se čelem ke dveřím domu na stromě, když jsem zvenku zaslechla výkřik. Doběhla jsem ke dveřím a otevřel je, abych se podíval ven. Možná Peter blafoval, když mi řekl, že seslal hraniční kouzlo, abych si myslel, že je nemožné odejít.

"Prosím, pracuj," zamumlala jsem, když jsem zvedla ruku, abych se ujistila, že tam opravdu není žádné kouzlo.

"A kam si myslíš, že jdeš, lásko?" řekl známý britský hlas, takže jsem se otočil a uviděl Petera.

"Pryč od tebe!" vykřikla jsem a otočila se, abych vyšla ven, když mě popadl za paži, strhl mě zpátky k sobě, dokud mi nepoložil obě ruce na paže.

"No tak, Ash, nechovej se tak."

"Nechovej se jako co přesně, Petere? Nechal jsi mě tady, protože jsi mě chtěl očividně chránit! Kdy dostaneš přes svou tlustou lebku, že jsem schopný se o sebe postarat na tomhle zatraceném ostrov!" křičela jsem na něj.

"Ashi, dělám to jen proto, že mi na tobě záleží. Moji nepřátelé tě použijí proti mně kvůli tomu, co k tobě cítím. Jestli před tebou něco tajím, prosím, věř mi, když ti řeknu, že je to pro tebe." dobře,“ řekl a vypadal upřímně.

"Ty jsi ten, kdo chtěl, abych tu zůstal. Na Zemi Nezemě. Být po tvém boku. Jaký to má smysl, když mi nikdy nebudeš věřit natolik, abys mi prozradil záhady, které Země Nezemě skrývá?"

"Proč jsi tak vytrvalý, abys to věděl?"

"Protože mi na tobě záleží Petere! Ale nemůžu ti pomoci, když nevím, co pro nás tento ostrov chystá. Můžeš mi říct cokoliv."

"Řekl jsem ti všechno, co musíš vědět. Na tomto ostrově jsou nebezpečné věci, před kterými se nemůžeš chránit. Udělal jsem hrozné věci, které sis ani nedokázal představit. Všechno, co jsem hotovo a dělám je součástí něčeho většího, co se musí udělat. Prostě o tom nesmíš vědět." Usmál se na mě a odhrnul mi část vlasů za ucho.