Princezna a ztracený chlapec

5. kapitola

(Ashlynn's P.O.V.)

Když jsem se probudila, posadila jsem se a našel Pana spícího na židli naproti mé posteli. Vypadal tak mírumilovně, jako dítě, že jste se nechtěli probudit. Když spal, měl hlavu mírně natočenou na stranu. Ruce měl zkřížené na hrudi a na tváři se mu objevil malý, upřímně vypadající úsměv.

Tiše jsem stáhla příjemné teplou přikrývku a doufala, že nebudu rušit Pana, když jsem vstávala z postele. Zavřela jsem oči, když to tiše zaskřípalo, než jsem se podívala na Petra. Naštěstí se jen lehce pohnul a neprobral se.

Postavila jsem se a stáhla jednu z jeho přikrývek, než jsem ji položil na něj. Přešel jsem k otvoru jeho stanu, protlačila jsem se a vyšel ven. Věděla jsem, že porušuji Panovy rozkazy, když jsem vycházela z tábora, ale bylo mi to jedno.

"Musíš být opravdu nadšená, že začínáš naše turné, princezno."

Zaklel jsem, když jsem se otočil a zíral na Pana stojícího za mnou.

"Nic tě nepřejde, že Pane?"

"Řekl jsem ti, že tě najdu, ať půjdeš kamkoli na tomto ostrově," řekl"Nezáleží na tom, kam na tomto ostrově půjdeš," řekl, přistoupil ke mně blíž a zvedl můj obličej, abych se setkal s jeho. "Nikdy mi neunikneš. Bez ohledu na to, kam půjdeš, najdu tě. To ti můžu slíbit, Ashlynn."

"Ty jsi ten, kdo mi chtěl ukázat ostrov. Tak mi ukaž!" Vyplivla jsem a plácla jeho rukou pryč ze sebe.

Zasmál se, vzal mě za ruku a vedl dál do lesa. "Už jsi byl na pláži, takže víš, kde to je. Nechoď do Dark Hollow, pokud z tebe nechceš strhnout tvůj stín. Nechoď do Mermaid Lagoon, pokud nechceš být utopena jedním z mořské panny a zabité. Vlastně nikam beze mě nechoď, pokud se nechceš zabít. Nedotýkej se ani žádné rostliny na tomto ostrově, zvláště pokud je to stín snů. Nechej se tím pořezat a zemřeš pokud nebudeš pít z pramenů, a pokud ano, budeš muset zůstat navždy v Zemi Nezemě."

"Ještě něco, o čem bych měla vědět?" zeptala jsem se, když jsem zrychlila, abych šel vedle něj.

"Jo, je," ušklíbl se na mě, než si mě přitáhl blíž k sobě, "Vydrž!" smál se, zatímco já křičela, když nás oba zvedl do vzduchu. Vyletěl s námi tak vysoko, že jsem viděla celou zemi Neverland. Objala jsem ho kolem ramen a podívala se na něj, abych viděla, jak se na mě usmívá.

"Nenech mě spadnout," zakňučela jsem.

"Nikdy," zašeptal mi do ucha, než se vydal k obrovské skále vytesané do lebky.

(P.O.V. Petra Pana)

"Nenech mě spadnout," zakňučela, když jsem se jí díval do očí.

"Nikdy," zašeptal jsem jí do ucha, než jsem vyrazil směrem k Skull Rock.

Jakmile jsme došli k otvoru, kde byly hodiny, postavil jsem ji na nohy. Šel jsem směrem k hodinám a podíval se, kolik magie zbylo. Plán by dříve nebo později musel začít.

"Co je to za místo?"

"Skull Rock. Je to velmi zvláštní místo, které jsem vám chtěl ukázat."

"Proč?"

"Nikdy předtím jsem toto místo nikomu neukázal," řekl jsem a otočil se k ní. "Jsi první. Vytvořil jsem toto místo, aniž bych o tom přemýšlel, když jsem přišel do Země Nezemě a rozhodl se zde žít. Je to nádherné, že?"

"K čemu jsou přesýpací hodiny?" Zasmál jsem se její zvědavosti a úžasu.

"Není to nic, čím by ses měla zabývat, lásko. Pojď, podívej se tam a užij si ten výhled." Přitáhl jsem si ji, aby se postavila vedle mě.