Krev Pradávných

Kapitola 21

„Miláčku, jsi jen člověk. Myslíš, že vážně něco zmůžeš proti vlkodlakovi?"

„Nezačínej zase," stáhne ze mě své ruce a zakroutí hlavou. „Rozhodně mám jako trénovaný člověk aspoň nějakou šanci."

„Promiň, nemyslel jsem to špatně. Budeš chtít pokračovat s Lisette, nebo se tě můžu ujmout sám?"

„Cože? Ty mi nebudeš předhazovat, že jsem se do toho pustila, neřekla ti o tom a dokonce mi schvaluješ pokračování?" vykulí na mě oči.

„Původně jsem měl na jazyku spoustu připomínek. Jenže máš pravdu. V boji a obraně cvičíme všechny členy smečky. Takže bychom z toho neměli vynechat ani tebe."

„Díky, vlkouši!" skočí mi kolem krku a já jen stěží potlačuji svou reakci na její tělo pouze ve spodním prádle. „Musím se s Lisette domluvit na příští hodině. Snad se na mě po dnešku nevykašle."

„Ale mám podmínku," odtáhnu si ji nerad od sebe a položím jí prst na rty dřív, než může začít protestovat. „Žádný výcvik příští dva týdny do toho dobročinného večírku. Nemáš regeneraci, která by tě vyhojila. A nemůžeš být ve večerních šatech celá pomlácená."

„Dobře, to mi přijde jako schůdná varianta," přikývne po chvilkovém zaváhání. Vtiskne mi ještě pusu a odtančí do sprchy.

***

Její pohled

Přitočí se ke mně zezadu a ruce mi připlácne na prsa. Promne je v dlaních, zaboří mi rty do krku a spokojeně zamručí.

„Nerada ti kazím náladu, vlkouši," vyprostím se a otočím se k němu čelem, „ale začaly mi moje dny, takže musíš své choutky na chvíli potlačit."

Nasadí ten nejzklamanější výraz, až mě to donutí protočit panenky.

„Ty naděláš. V nejhorším máš snad dvě zdravý ruce, ne?"

„Tady přeci nejde o sex. I když, ten mi bude taky chybět. Ale spíš...no doufal jsem, že by se nám třeba mohlo zadařit malé," přejede mi dlaní po břiše.

„Prosím?" vytřeštím oči, „Kiernane, snad sis nemyslel, že bych s tebou jen tak spala, aniž bych brala prášky?"

„Ty...si dáváš pozor?"

„No samozřejmě! Máš snad pocit, že jsem nějaká nezodpovědná rajda?"

„Ne, no jen...prostě bych si potomka moc přál a nenapadlo mě, že to třeba chceš ještě chvíli odložit."

Sevře se mi hrdlo a dojde mi, že máme další pořádný problém. Mnohem větší, než nějaký můj nepřiznaný trénink.

***

Jeho pohled

„Ale já...nejspíš nechci děti. Nebo minimálně v dohledné době ne," sklopí oči.

„Co...cože?" vyrazím ze sebe šokovaně.

„No prostě jsem nad dětmi nikdy neuvažovala. Nebo jsem nikdy nenarazila na nikoho, s kým by mě to byť jen na chvíli napadlo. Mám celkem velkej odstrašující případ u svý matky, jak to dopadne, když si pořídíš děcka bez rozmyslu s borcem, co projeví jen trochu zájem. Bez pořádně dlouhýho a důkladnýho zvážení. Ve finále to totiž odskáčou nejvíc ty prckové. A to radši nebudu mít žádný, než jim zpackat život."

Posadím se na postel, opřu si lokty o kolena a promnu si obličej. Dostal jsem pořádně ledovou sprchu.

„Jessie, lásko, tohle budu asi potřebovat vysvětlit."