Krev Pradávných

Kapitola 5

Její pohled

Myslela jsem, že v novém prostředí a vedle toho divného týpka neusnu, ale spala jsem dobře jako už dlouho ne. Zívnu a spokojeně přejedu rukou po hřejivém ložním prádle.

Tak moment! To není povlečení.

Ležím na něčím hrudníku. Vytřeštím oči, bleskově nabydu plného vědomí, šťouchnu ho neurvale pěstí do ramene a odvalím se.

„Co to má bejt?"

„Já nic," zvedne ruce v obranném gestu, ale v očích mu poskakují raraši. „To ty ses ke mně takhle přitulila. Já tu jen útrpně sloužím jako živý polštář."

„Jo, to vidím, jak děsně trpíš," odseknu a honem se hrabu z postele.

Jak jsem se k něčemu takovému snížila, lísat se k vlkodlakovi?! Navíc se teď tváří nadmíru spokojeně a nespouští ze mě ten svůj samolibý pohled.

Zapluju do šatny a trochu blíže prozkoumám, co že mi to nechal nakoupit za oblečení. Nakrčím nos, když se probírám ramínky plnými elegantního šatstva. Pche!

Úplně na dně skříně najdu svou tašku, kterou jsem si stačila sbalit před odjezdem. Vylovím z ní džíny s dírami a šedé tílko. Pak se na vteřinku zarazím a stáhnu z jednoho ramínka černou košili. Promnu ji mezi prsty. Ten materiál je tak neskutečně příjemný, že neodolám a zvolím ji jako druhou vrstvu.

Proběhnu koupelnou, a když si po ranní hygieně nakonec vážu do vlasů i červený šátek s bílým vzorem, cítím se fajn.

Kiernan si na sebe zrovna v ložnici natahuje bleděmodrou košili, která mu perfektně ladí k očím. Neubráním se a lehce pohledem přejedu po jeho napůl obnaženém těle. Tak figuru má teda výstavní.

Ježíš, Jess, nečum na něj! Co tě má co zajímat jeho zjev! A klid tam dole! Ženská, co je s tebou?

„Jedu do práce," oznamuji mu a otáčím se raději rychle ke dveřím.

„Jak, do práce?" zarazí se uprostřed zapínání knoflíků.

„No do obchodu. Jestli mě teda po včerejšku nevyrazili, když mě odtamtud Carl tak odvle...odvezl."

Svinskej bastard.

„Miláčku, ale ty jsi Luna. Tvoje místo je u mě a u smečky," podivuje se. To oslovení budu ignorovat.

„Jenže já musím pracovat! Je to jedna ze součástí mé podmínky. O té snad víš, ne? Jakmile kurátorka zjistí, že nemakám, budu v průšvihu."

„Něco pro tebe tady vymyslíme, ať má kurátorka pokoj na duši. Co by tě bavilo?"

„Co já vím?" pozvednu obočí, „poslední měsíce jsem dělala spíš ve službách. Recepční, servírka, prodavačka, pokojská, obsluha na benzínce. Taky mám docela hlavu na čísla. Začínala jsem jako účetní, než majitel firmu prodal."

„Výtečně," rozzáří se mu obličej. „Starý Amos už na účetnictví všech podniků pořádně nestačí. Bude rád, když mu budeš k ruce. Tak, to bychom měli."

Přistoupí ke mně a natáhne paži, nejspíš ve snaze spočinout dlaní na mém obličeji. Zavrtím hlavou a couvnu.

„Jessie, no tak. Když už jsi zpět, dopřej mi aspoň něco, prosím. Neumíš si představit, jaká příšerná muka prožívám, když tě mám u sebe a nesmím se tě dotknout. Vážně, doslova mě to fyzicky bolí."

„Co...si pod tím něco představuješ?" zeptám se a obratem bych si jednu plácla za to, že o tom vůbec uvažuju.

„Chci se tě smět dotýkat. Pohladit tě, obejmout, vzít tě za ruku, dát ti pusu."