Krev Pradávných

Kapitola 6

Její pohled

Na oběd mě přijde vyzvednout ten kulhavý chlapec. Všímám si, že i levou ruku má v zápěstí zvláštně zkroucenou. Něco podobného měla má spolužačka ze základky, která prodělala dětskou mozkovou obrnu. Můžou mít vlkodlaci něco takového? Nebudu se ho samozřejmě vyptávat a s úsměvem na rtech ho následuji.

No, je to spíš nervózní úsměv, který mi při vstupu do jídelny zamrzne ještě o něco víc. Dnes tu není celá smečka. Pravděpodobně jsou někde v práci. Ano, jak jsem zjistila, i vlkodlaci běžně pracují, pokud zrovna nezabezpečují jiné úkoly. Woodlandští vlastní cosi jako smečkový konglomerát sestávající z celé řady podniků, co jsem od Marielly vyrozuměla.

Jenže stačí, že tu sedí ta tmavovlasá nádhera, která mě už zase propaluje opovržlivými pohledy. Ostatní se tváří spíše nedůvěřivě. Naštěstí je tu podpora v podobě Kiernanovy matky.

„Jessie, drahoušku, posaď se. Připravili jsme pro tebe těstoviny se špenátem. Bude ti to vyhovovat? Maso tam není."

„Díky, Mariello," vydechnu vděčně, „trefila jste se mi perfektně do vkusu."

Lisette jen protočí oči, ale v přítomnosti Alfovy mámy si nedovolí to jakkoli komentovat.

Po jídle chci odnést svůj talíř, jenže ten klučina se okamžitě vymrští a i přes svou indispozici je hned u mne a už se stará.

„Sladkou tečku na závěr? Kávičku? Cokoli, Luno," nabízí mi.

„Ach, ty jsi mi pozorný mladý muž," pochválím ho, „ale možná později."

Hrdě se usměje a líce mu zčervenají.

„To od tebe bylo hezké," poplácá mě Mariella po předloktí, když vycházíme z jídelny, „spousta členů smečky Ashtona moc nebere a spíše ho shazují, než aby jej někdo pochválil."

„Co se mu stalo?" odvážím se položit otázku.

„Komplikace při porodu. Je z dvojčat a on byl to druhé. Šel na svět špatným koncem a ještě se přidusil. Hlavu má sice bystrou, ale tělo to odneslo."

„Všimla jsem si, že tam jeho brácha taky byl. Neměli by chodit do školy, nebo tak něco?"

„Zrovna měli pauzu na oběd. Mladší děti většinou učíme doma, i když už ani to dnes není pravidlem. Starší, jako Ayla nebo Brinn, pak už studují na střední normálně."

„Máte to tu vše dost dobře rozdělené, že?"

„Ano, to je výhoda smečky."

„Hm, asi si o tom půjdu ještě něco načíst. Můžu si vzít knihu ven?"

„Zajisté, je tam krásně. Ale neopouštěj pozemek, ano? Hlídky tě když tak zastaví."

„Hlídky? To je ta jedna z funkcí, o kterých jste mi taky říkala?"

„Přesně tak. Vidím, že ti v hlavě leccos utkvělo. No, nebudu tě zdržovat od dalšího vzdělávání a běž si užít čerstvého povětří, když je tam tak hezky."

Cestou do knihovny narazím na Lisette. Nepříjemně se na mne ušklíbne.

„To bylo tak dojemný, u toho oběda. Je vidět, že chudinka jako ty se musí paktovat jen s podobnými ubožáky."

„Polib mi," utrousím na půl pusy a snažím se jí vyhnout.

Na konflikty nemám náladu. Bohužel, ona má asi jinou představu. Chytí mě za loket a neurvale mnou praští o zeď. Krucinál, proč tihle tvorové musejí mít takovou sílu?