Krev Pradávných

Kapitola 17

Její pohled

Budím se a cítím, že je něco jinak. Kiernan mě jemně šimrá prstem na nose. Když k němu zvednu tvář, věnuje mi ten nejsladší úsměv. Úplně září.

„Dobré ráno, vlkouši," líbnu ho na hranu čelisti.

„Dobré ráno, moje krásná Luno," tiskne mě jemně ve svých pažích.

Pohnu hlavou a promnu si krk. Tiše zakňučím.

„Bolí tě to?" vyhrkne starostlivě.

„Ne, to je dobrý. Je to spíš jen pohmožděný."

Konečky prstů zabloudí na místo, kam se mi včera zabořily jeho tesáky.

„Jsi to nejvíc, co jsem si kdy mohl přát," zamumlá mi do vlasů. „Jestli jsem tě předtím miloval, pak po dnešní noci tě naprosto zbožňuju."

Ukořistí si polibek a přejede mi prsty po zádech.

„Nedala by sis opáčko?" nasadí svůdný tón.

„Možná po snídani," zasměju se, „mám hlad jako vlk. Asi začínám chápat, proč jste tak rozežraní, jestli je každý váš sex takhle vášnivý."

„Však jsi měla pořádný výdej energie," ušklíbne se samolibě.

„Tak mě pust ji doplnit," chci se vyškrábat z postele, ale dostanu se maximálně do sedu, když mi ovine zezadu ruce kolem pasu a stáhne si mě hlavou na svůj hrudník.

„Zopakuj mi to," dívá se mi do očí a přejíždí mi palcem po rtech.

„Co?"

„To, co jsi mi řekla včera."

„Že tě chci?"

„To můžeš taky. A ještě to druhé."

„Miluju tě."

„A já miluju tebe, Jessie. Neskutečně moc."

Pak mě ze sebe s rošťáckým úsměvem shodí, obejde postel, vytáhne mě na nohy a přehodí si mě přes rameno.

„Jdeme ti vybrat, co si na sebe vezmeš na snídani," nese mě k šatně.

Postaví mě na zem, chviličku loví, než mi vrazí do ruky triko se širokým lodičkovým výstřihem.

„Tohle ne! To mi bude padat z ramen a bude mi vidět...Ty prevíte!" praštím ho do holého hrudníku.

Chytí mě za zápěstí, přirazí si mě k sobě a rozesměje se.

„Přesně tak, miláčku. Jen ať všichni vidí, že jsi moje. Že jsem si tě označil."

„Nééé, to bude děsně trapný! Nechci, aby na mě koukali a věděli, co jsme v noci vyváděli," červenám se až na zadku.

„Ale no tak, nebuď tak upjatá. Vzhledem k tomu, jak jsme byli hluční, už to stejně musí tušit," cvrnkne mě do nosu.

„Já tě..." oženu se po něm.

Ladně si mě otočí zády k sobě, pevně mě ovine v pažích a jemňounkými polibky pokryje kousnutí, které mě od včerejška ještě bolí. V zrcadle teď vidím, že mám pěknou podlitinu okolo ranek po jeho tesácích.

***

Jeho pohled

„Kiernane, všichni mi koukají na krk," fňukne tiše a upravuje si výstřih. „A ty jejich výrazy u toho."