Krev Pradávných

Kapitola 20

Jeho pohled

Ráno mi Jessie zahájila den nejlepším možným způsobem, když ještě v polospánku zašátrala do mého rozkroku, čímže mě vybudila k okamžité akci.

Jenže jestli jsem ji byl včera ochoten šetřit, dneska si nemůžu pomoci. Pod plným vlivem úplňku budu až v noci, ovšem jeho nastupující moc cítím už teď.

Mrknu na hodinky, zaklapnu na chvíli notebook, promnu si kořen nosu a pak zatelefonuji Jess do její kanceláře jen pár metrů od mé.

„Lásko, můžeš přijít? Urgentně tě tady potřebuju."

Stačím přejít po místnosti jen jednou tam a zpět, když vstoupí. Její vůně vybičuje moje smysly na maximum.

„Copak je tak naléhavého, že..." nestačí doříct, protože ji okamžitě zajmu do své náruče a umlčím hlubokým polibkem.

„Jestli tě teď hned neojedu, tak se zblázním," zavrčím jí do krku a můj vlk uvnitř nadšeně přikyvuje.

Překvapeně zalapá po dechu, jakmile ji k sobě otočím zády a ohnu přes opěradlo gauče. Vyhrnu jí sukni a stáhnu kalhotky, které jí sjedou ke kotníkům. Chce z nich vystoupit, ale zastavím ji. Jednou rukou si povoluji poklopec, zatímco dvěma prsty druhé ji chvíli stimuluji a pak jimi do ní zajedu. Prohne se a zasténá.

„Vlkouši, není zamčeno," pokusí se zaprotestovat.

„Seru na to," odfrknu si a namotám její vlasy stažené do ohonu okolo své dlaně, abych si ji mohl přitáhnout, když do ní vklouznu plnou délkou. Zatne nehty do koženého potahu a vydá další dokonale rajcovní zvuk.

„Líbí se ti mít ho v sobě?"

„Hmmm."

„Řekni mi to."

„Líbí...se mi...mít ho...v sobě."

Vlk uvnitř mě burcuje a chtěl by ven. Jenže nemůžu. Nemůžu ho vypustit, když ona se nedokáže proměnit se mnou. Zaměřím raději svou pozornost na ni. Cítím, jak se blíží.

Nakloním se nad ni a těžce oddychujíc, zamručím jí u ucha: „Udělej se. Udělej se pro mě."

Podráždím rukou její citlivé místo a nemusím ji povzbuzovat dvakrát, aby mě poslechla. Přitiskne ústa na svou zaťatou pěst, aby utlumila výkřik. Zanořím se do ní co nejhlouběji a vyplním ji svou rozkoší. Zhroutím se na její záda a zapírám se pouze o předloktí, abych na ni nepadl celou vahou.

Pomalu se z ní vytahuji, když si všimnu modřiny na jejím stehně. Přejedu po ní prstem a ona sebou cukne.

„Kde jsi k tomuhle přišla?"

„Asi ráno," pokrčí rameny, „a jestli takhle hodláš pokračovat celý den, možná mi přibydou i další."

„A třeba tě i pokoušu," rafnu ji výmluvně vedle modřiny, až nadskočí a tiše vypískne.

„Kiernane?!" obrátí se na mě přes rameno a oči se jí rozšíří.

„Neboj. Mám to pod kontrolou. Vlk zůstane hezky pod zámkem," uklidňuji ji, i když mé druhé já uvnitř silně protestuje.

***

Jeho pohled

Protáhnu se a zívnu. Pod vlivem úplňku jsme promilovali snad půlku noci a já teď pociťuji slušný spánkový deficit. Jako by mi snad četla myšlenky, vstoupí Jessie do mé kanceláře s úsměvem a dvěma šálky voňavé kávy.