Krev Pradávných

Kapitola 21

Její pohled

Lisette se mnou nevybíravě praští o žíněnku, až to zaduní. Chvíli lapám po dechu a nejsem si jista, zda mi ho nevyrazila. Má neskutečnou páru. Tu vážně nechcete nasrat. Zatřepu hlavou, abych se vzpamatovala, když mě přímo vystřelí na nohy pohled na rozzuřeného Kiernana, který se zjevil v tělocvičně.

„Co jí děláš?" zařve na černovlásku a chytí ji pod krkem. Stojí mě hodně síly od ní jeho ruku odervat.

„Klid, vlkouši! Cvičí mě. Poprosila jsem ji o to," vysvětluji rychle a stoupám si před ni, abych ji kryla vlastním tělem, pokud by nehodlal hodně rychle vychladnout.

„Cože?" zamrká nechápavě a střídavě těká zrakem mezi mnou a jí.

„Chci se umět bránit pro případ, že bych se zase ocitla v ohrožení," vysvětluji mu a opatrně položím dlaně na jeho hruď, zatímco se ohlédnu přes rameno na mou trenérku mnoucí si pohmožděné hrdlo.

„Jsi v pořádku?" ujišťuji se a moc mě mrzí, že se do ní kvůli mně Kiernan pustil.

„Jo," zachrčí a v jejím pohledu čtu zmatení smísené s obavami i vděkem.

„Mohla jsi říct mně, trénoval bych tě sám," zamumlá vyčítavě můj druh.

„Moc bys mě šetřil," zavrtím hlavou, „Lisette je v tomhle nejlepší volba."

Otočím se k ní a povzdychnu si: „Omlouvám se, Lisette. Nechtěla jsem tě tomuhle vystavit. Můžeme to pro dnešek zabalit? Asi si potřebujeme s Kiernanem nejdřív promluvit. Každopádně ti děkuju a budu ráda, když na mě s tréninky nezanevřeš ani do budoucna."

Zůstane na mě zírat s otevřenou pusou, jako bych před ni právě spadla z Marsu. Pak konečně polkne, mrkne a pronese: „budu se těšit na další hodinu. Dej vědět, až se ti to bude hodit, Luno."

„Tak pojď," čapnu odevzdaně Kiernana za ruku.

„Kam?" zarazí se zmateně v kroku.

„Do ložnice. Předpokládám, že mi hodláš dát dlouhou přednášku."

„Jess, nepřestáváš mě překvapovat," zavrtí hlavou a nechá se odvést.

***

Jeho pohled

„Můžu si dát nejdřív sprchu, než se do mě pustíš?" pozvedne ke mně lehce provinilý pohled svých zelenkavých očí.

„Posluž si," mávnu rukou, zakloním hlavu a prohrábnu si vlasy.

Shodí ze sebe svrchní šatstvo a já si všimnu dalších podlitin, které jí přibyly na těle. Teď už je mi jejich původ jasný. Žádný příliš vášnivý sex. Žádné zakopnutí. Žádné bouchnutí se o stůl, jak tvrdila poslední dny. Nevím, proč mi nemohla říci, že s Lisette cvičí obranu. Trápí mě vidět ji takhle pomlácenou i to, že ke mně nebyla upřímná. Proč to má zapotřebí?

Neunikne jí můj zpytavý pohled, svěsí ramena a místo do koupelny zamíří ke mně.

„Nevyčítej mi to, prosím. Kdybych se tě ptala předem na svolení, nikdy bys nekývnul."

„Nesnáším vidět tě pokrytou modřinami. Nechci, aby ti někdo ubližoval."

Položí mi jemně dlaně na paže.

„A proto mě Lisette cvičí. Aby se mi to nestalo."

„Od toho jsem tu já, abych tě chránil."

„Nemusíš u mě být vždycky. A já budu klidnější, když se o sebe dovedu postarat sama."