Krev Pradávných

Kapitola 20

„U Bohyně, já tě miluju. Ty jsi poklad," stáhnu si ji k sobě do klína a upiju tekutý životabudič.

Zaculí se, vtiskne mi pusu a zapře své čelo o moje. Jemně jí odhrnu za ucho pramínek, který se jí uvolnil z copu.

„Sluší ti to," šeptnu a přesunu své rty na její krk. „Těší mě, že sis zvykla nosit víc šaty, jsi v nich neodolatelná."

Naši krásnou intimní chvilku naruší krátké ťuknutí a dovnitř si to přihasí Carl. Na vteřinu ztuhne, pak však pokračuje dál.

„Alfo, máme menší komplikaci."

Trochu se mi napnou ramena. Jess to zaznamená, protože mi konejšivě zajede prsty do vlasů. Očividně se ze mě nehodlá zvednout. Přemýšlím, zda ji mám požádat, aby odešla, ale potom si řeknu, že je to přeci má družka a není potřeba mít před ní tajnosti. Sám ostatně nenávidím, když je má někdo přede mnou.

„Povídej," ovinu jí místo toho ruce kolem pasu.

Carl překvapeně zvedne obočí a pak mu na okamžik ujede jejím směrem pohled, který se mi ani trochu nelíbí.

„Chytili jsme Alexandera. I po vyhnání ze smečky se očividně potulovat okolo a dnes jsme ho našli lovit na našem území. Máme ho u mě v kanceláři. Co s ním?"

„Bastard mizernej! To mu spočítám. Dej mi chviličku, hned jsem tam," procedím mezi zuby, a aniž bych si to uvědomil, zatnu rozzuřeně prsty do Jessiiny kůže až bolestně sykne.

Beta kývne a opustí kancelář.

„Promiň. Tohle nepočká. Musím to vyřídit. Pak si tě zase najdu," stáhnu ji ze svého klína a vlk uvnitř se začíná chystat k boji.

***

Její pohled

„Kiernane! Kiernane, počkej! V tomhle stavu nic neřeš! Jsi nasranej a ještě uděláš nějakou pitomost," zastupuju mu cestu. Vybavím si souboj Richarda s jeho sokem a přejede mi mráz po zádech.

„Uhni, Luno," zavrčí.

„Ne," trvám si na svém a zapřu mu natažené ruce o hrudník ve snaze ho zastavit.

„Nemotej se do věcí, kterým nerozumíš," zvlčí jeho oči.

Začínám se ho trochu bát, ale o něj se bojím víc. I když bych se měla nejspíš strachovat o Alexanderův osud.

„Já hlavně rozumím tomu, že když si to teď půjdeš vyřídit s horkou hlavou, někdo dozajista přijde k úhoně. V lepším případě on. V tom horším i ty."

„Jessico," cedí mezi zuby varovně.

Ačkoli to dělám nerada, existuje jen jedna šance, jak ho zastavit. Mnou. Povolím v loktech ruce, na které mi tlačí hrudí, takže setrvačností popojde krok ke mně a já mu skončím v náruči. To ho na chvíli vyvede z koncentrace a než ho může znovu napadnout hrnout se ke dveřím, vpletu mu prsty do vlasů a přitáhnu si ho k polibku. Nevybíravě mi ho oplácí a cítím z něj všechen ten vztek a zuřivost, které v něm zpráva o vetřelci vyvolala.

Nedá se nic dělat. V tomhle rozpoložení by byl schopen někoho zabít. Potřebuje se trochu uzemnit. Zajedu mu rukama pod triko a přetáhnu mu ho přes hlavu.

„Jess, co to děláš?"

„Jdu ti pomoct trochu vychladnout," zamručím a kousnu ho do ramene.

Na to zareaguje tak, že uchopí výstřih mých šatů a jedním mocným trhnutím z nich urve všechny knoflíčky. Sakra, tyhle jsem měla ráda.