Prozrazení

41 5 0
                                    

Ženino nebohé tělo padlo na zem. Pán Zla si slastně prohlížel tělo mrtvé ženy a celou dobu se tomu smál. Mě vážnost situace bohužel stále nedocházela. Poplácal mě po rameni a odebral se ke stolu ke svým společníkům. Stále jsem zírala na ženu, dokud z ní poslední lidskost nevyprchala.

,, To je pro dnešek vše. Odejdi." Řekl prostě a já se sebrala a odešla.

Za vchodovými dveřmi jsem se sesypala a musela se posadit. Já jsem zabila člověka. Pomalu a jistě mi to začalo docházet. Zabila jsem člověka. Já jsem to udělala. Jenže něco ve mě říkalo,že možná jsem někoho zprovodila ze světa, ale ten člověk nebyl dobrý. Ublížil nevinným a zasloužil si smrt. Ještě chvíli jsem to vydýchávala, až si někdo za mnou odkašlal.

,,Je slečna v pořádku?" Zeptal se Dobby.

,, Ano jsem, děkuji Dobby." A tak se Dobby vydal pomaličku zpět. Něco v hlavě mi říkalo, ať ho zachráním ze spárů toho tyrana. Někdo mi jednou říkal, že skřítka dokáže osvobodit jen majitel, když mu dá kus oblečení. To je ono! Vykouzlila jsem si hadrový kapesník a zastavila Dobbyho. Rychle jsem vymyslela výmluvu.

,,Máte tu knihovnu? Draco mi dluží jednu knížku, co si půjčil." Dobby jen přikývl a vydal se směrem do knihovny se mnou v závěsu. Když mě dovedl na místo,nemohla jsme věřit svým očím. Tolik knížek na jednom místě jsem neviděla. Vzala jsem první náhodnou knížku a vložila do ní kapesník. V tu chvíli, jak na zavolanou, přišel Dracův otec.

,,Co tu děláte?" Řekl velmi nepříjemně. Jeho modré oči mě propalovaly.

,,Chtěla jsem si půjčit knihu." Dodala jsem a on mi ji vytrhl z rukou.

,, Laskavě se nepřibližujte k mým věcem." Odsekl a hodil knížku po Dobbym. Z knížky vypadl kapesník a Dobby ho sebral s údivem.

,, Pán dal Dobbymu kapesník."

,,Nic jsem ti nedal!" Křikl po něm zpět.

,, Dobby je volný." Skřítek se začal radovat. Malfoy přišel přede mě a vytasil hůlku. Naštěstí se Dobby postavil mezi nás a hned mě přemístil daleko odsud.

***

Severus Snape

Anna mě odbyla velmi brzy, což mě vcelku mrzelo. Poslední dobou jsem si nepřál nic jiného,než být s ní. Je pravda,že některé věci jsem přeháněl,ale mám problém si k sobě pustit kohokoli. No na dnešek jiné plány nemám. Alespoň se budu moct věnovat četbě a esejím.

,,Ach Severusi,chlapče." No to snad ne. Protáhl jsem obličej a šel dál jako by se nic nedělo a nic jsem neslyšel.

,,Vím,že mě slyšíš. Potřebuji s tebou mluvit."

,,Nemám čas."

,,Jedná se o slečnu Blackovou." Opět to dělá. S povzdechem jsem ho následoval do ředitelny. Posadil se za svůj stůl a pokynul ať se posadím. Dnes jsem neměl po tak krásném dni náladu protestovat a jít proti celému světu.

,, Co potřebujete?" Zeptal jsem se celý nedočkavý, co zase vymyslel nebo potřebuje. Však nic jiného se od něj nedá čekat.

,, Slyšel jsem,že máš se slečnou Blackovou poměr a to není v této škole akceptovatelné." Obličej mi zblednul a začal jsem se potit. Nikdo nás přece neviděl.

,, Kdo tvrdí takovéto lži?" Řekl jsem velmi naštvaně.

,, To není tvoje starost, chlapče. Drž se od té dívky dál. Jako opatrovníka jsem určil již někoho jiného, když ty nejsi kompetentní."

,,Koho? " Doufal jsem, že to není ten,kdo si myslím.

Zapomeň Where stories live. Discover now