Zapomeň

Cesta do Bradavic

Otec se na mě ani nepodíval a ani na mě pomalu nepromluvil. Vysadil mě na nádraží King's Cross a předal mi mou jízdenku na vlak.

,,Je to nástupiště devět a třičtvrtě, opatruj se. " S těmito slovy mě opustil. Bylo mi to v jednu chvíli moc líto.

Šla jsem tedy najít vlak. Všude bylo plno mudlů a někteří o mojí společnost očividně nestáli. Když jsem se probrala davy, oddechla jsem si. Už jsem tu. Nástupiště devět a počkat ? Deset? Nedávalo to vůbec žádný smysl. Žádné nástupiště devět a třičtvrtě tu není. Celá nasupená jsem prošla nádraží ještě jednou. Já to nestihnu. Opřela jsem se o kamennou zeď a povzdechla si. To mi to pěkně začíná.

,,Draco! Musíme si pohnout,jinak to nestihneme na bradavický expres." Zařval na blonďatého kluka nějaký tlouštík.

,,Nemusíš se o mě starat Crabbe, dokážu to i sám." Varovně zasyčel a jeho blonďaté vlasy mu padaly do tváře. Nemohla jsem se odtrhnout a tak jsem dál civěla, že mi ani nedošlo,že najednou stál přede mnou.

,,Taková princeznička a sama ?" Ušklíbl se na mě a propaloval mě pohledem. Měl krásné, šedé oči. Možná i trochu modré se v nich ztrácelo.

,,Ehm,já ..." Neměla jsem slov.

,,Tak povídej, proč tu na mě tak koukáš, máš nějaký problém?" Začal se smát a jeho dva kamarádi se přidali také. Dost se povyšoval. Asi čistokrevný. Pomyslela jsem si.

,, Nastupuji do Bradavic, jsem tu nová, hledám nádraží devět a třičtvrtě." Odpověděla jsem s nejistotou a zároveň s klidem.

,, Tak to je jiná, no tak pojď s námi , mimochodem já jsem Draco, Draco Malfoy a ty ?" Usmál se na mě. Až moc milý. Rozhodně jsem mu nevěřila, ale neměla jsem na výběr. Alespoň budu vědět něco víc.

,,Anna Blacková. " Jeho pohled se rázem změnil.

,,Ty si příbuzná Siriuse Blacka?" Vyplivl po mě. V jeho očích jsem viděla zlost, ale objevil se tam i jiný pocit, strach.

,,Ne, to ne, je to shoda náhod. Dost lidí si to plete."  Ujišťovala jsem ho. Ve strachu jsem sklopila oči.

,,To doufám, jinak to nebude mít dobrý konec, tak pojď, Anno!" Dodal opět arogantně.

Šli jsme k sloupu mezi nástupištěm devět a deset. Rozhlédl se, aby nás nikdo neviděl a vešel dovnitř. Šla jsem za ním. Najednou jsem stála na nádraží devět a třičtvrtě. Byla jsem z toho naprosto nadšená.

,,Sedneš si k nám do vlaku nebo hodláš trávit čas s těmi šmejdy?"

,,Ano,půjdu s vámi." Řekla jsem a předala kufry. Sedli jsme si do kupé až dozadu. Kolem procházelo spousta kouzelníků, někteří používali různá kouzla. Byla jsem z toho ohromená. Všichni měli radost i z maličkostí. Takové Krásnohůlky nebyly. To byl jenom řád.

Cesta trvala dlouho, těsně před Bradavicemi jsme se museli převléct do hábitu, co mi donesla nějaká kudrnatá holka. Prý primuska. Draco ji docela zesměšnil a nazval mudlovskou šmejdkou. Bylo mi jí docela líto,vypadala velice přátelsky a určitě bychom byly dobré kamarádky.

,,To byla Grangerová, jedna šmejdka z party slavného Harry Pottera." To jméno úplně vyplivnul. Cítila jsem tu nenávist. Co mu tak mohl udělat? Muselo to být hodně velké.

,,Už jsme tu, vítej v Bradavicích, my teď jdeme, mimochodem byla si už zařazená do koleje nebo ne ?"

,,Do jaké koleje ? O ničem nevím." Trošku mě to zarazilo, o tom jsem vůbec neměla tušení.

,,Jsou tu čtyři koleje, Nebelvír - samý blbci. Tak je tu Mrzimor a Havraspár a ten nejlepší - Zmijozel. Doufám, že se dostaneš k nám. Cítím,že máš čistou krev. Hodila by ses nám. Tak na hostině." Hodil po mě povýšený pohled  a zmizel i se svou partou.

Vyšla jsem z vlaku. Kousek od nádraží stál krásný, černý kočár tažený nějakým stvořením. Co to může být ? Kůň ? Ale jako kůň to rozhodně nevypadalo. Chvíli jsem to úchvatné zvíře sledovala. Bylo celé černé a z kostí, na hřbetu mělo černá křídla. Taková krása.

,,To je testrál, vidí ho jen ten, kdo viděl umírat své blízké. " Promluvila smutně vedle mě blonďatá dívka. Byla tak milá a laskavá.

,,Jsem Lenka a ty musíš být Anna,že ? " Usmála se na mě.

,,Ano, to jsem, jak to víš ?" Oplatila jsem úsměv.

,,Ředitel Brumbál mě poprosil, abych tě dovedla do hradu s ostatními nováčky." Usmála se a dala se do pohybu. Mlčky jsem šla za ní ke kočáru.

Cesta kočárem trvala chvíli a nakonec jsem spatřila ten obrovský, majestátní hrad. Musela jsem vydechnout úžasem.

,,Jsme tu, pojď s ostatními do sálu a pak tě  moudrý klobouk zařadí do koleje, pak už ti pomůže vedoucí tvé koleje, hodně štěstí." Popřála mi a odešla. V tu chvíli přišla starší kouzelnice.

,,Vítejte na škole čar a kouzel v Bradavicích, já jsem profesorka McGonagallová a vyučuji  přeměňování, a také jsem ředitelkou Nebelvírské koleje. " Dodala a šla směrem k obrovským dveřím. Otevřela je a všechny pohledy kouzelníků spadli na nás. Já jediná jsem byla nejstarší a dost lidí jsem zaujala. Jestli v dobrém nebo zlém? Dost jsem se bála. Sakra to mi vůbec není podobné. Nádech,výdech. To zvládnu. Musím.

,,Vítám vás moji milí na škole čar a kouzel , já jsem Albus Brumbál, ředitel Bradavic. Nebudu zdržovat, přistoupíme k zařazení do kolejí, všichni máte už určitě hlad." Začal se smát a pokračoval dál. Hlásil jména z pergamenu a všechny děti šly postupně k moudrému klobouku. Ten je rozdělil do kolejí. Všichni jásali a byli nadšeni z nových přátel.

,,Anna Blacková. " Sál utichl a já šla na katedru a sedla si na židli. Brumbál mi položil moudrý klobouk na hlavu. Před tím, než ho položil jsem viděla, jak mu něco říkal. Co ale říkal, to nevím.

,,Hmm, jsi mocná čarodějka a přitahuješ problémy, moc problémů,  ale máš dobré srdce, tak kam já tě zařadím." Ať je to Zmijozel, ať je to Zmijozel. Tam alespoň znám Draca!

,,Nu jak chceš, Zmijozel!" Všichni ze  Zmijozelu začali jásat a gratulovat. Získali dalšího spojence. A Draco? Draco mi nabídl místo vedle sebe. Jedné dívce se to nelíbilo.

Po večeři nás odvedli do našich kolejí primusové a já skončila na pokoji sama. Nevadilo mi to, černá postel lemovaná zelenými závěsy se mi moc líbila. Byla jsem tak unavená, že jsem usnula ani nevím jak.

Že by se vše k dobru obrátilo?