Nový začátek?

48 6 0
                                    

Vešla jsem do pokoje s blaženým pocitem na prsou. Při mém štěstí na posteli seděla Pansy. Ruce měla založené na prsou a dívala se na mě dost naštvaně. Chvíli jsem přemýšlela, co jsem mohla udělat, ale nic konkrétního mě nenapadlo. Odkašlala jsem si a promluvila na ni.

,, Ehm, děje se něco?" Pansy se na mě tázavě podívala a zamračila se ještě víc. Byl to takový ten pohled jakože prosím? Vstala a přešla přede mě.

,, Proč si mi to neřekla?" Zeptala se mě. Já jsem stále nevěděla, o čem mluvila. Zpětně jsem si přehrávala vše, co jsem mohla udělat.

,,Ty chodíš se Snapem!" Vykřikla a začala jásat a objala mě. A je to venku. To jsem zrovna upřímně nepotřebovala.

,,Vztahem bych to nenazývala." Ohradila jsem se na Pansy a zašklebila jsem se na ní.

,,Nekecej, slyšela jsem vás! A kluci říkali,že vás viděli u Tří košťat." Celá nadšená vyprávěla.

,,Uvidíme Pansy, po jedné puse to nic ještě neznamená."

,,Jsem za tebe tak ráda." Dodala radostně a obě jsme se začaly smát.

,,Hlavně to nikomu neříkej. Prosím." Pronesla jsem až moc vážně.

,,Slibuji!" Zasalutovala a daly jsme se opět do smíchu. Tentokrát mě až břicho bolelo.

***

,, To kuře je výborný." Mlaskala vedle mě Pansy na obědě. Pro Merlina!

,, Co podnikneme holky?" Začal vyzvídat Draco a snažil se nakrájet kus brambory. Byl nějaký nervózní.

,,Co třeba nějaký večírek nebo cokoli s alkoholem?" Přidal se Blaise. Pansy hned zbystřila.

,, Zní to fajn." Usmála se na Blaise. Budu se jí muset zeptat,zda spolu chodí. Určitě mezi nimi něco je. Tajemně jsem se dívala na Pansy. Ta jen dala prst před ústa, takže si to myslím dobře. Po chvilce debatování mi přilétla sova se vzkazem. Odměnila jsem sovičku a vzala si vzkaz.




Pokud nemáte lepší věci na práci, např. tajnou akci v komnatě nejvyšší potřeby. Půjdete se mnou na procházku? Pokud ano, buďte ve tři hodiny u mostu.

S.S.


Musela jsem se začít usmívat jak sluníčko. Nečekala jsem,že to nabere takhle rychlé obrátky. Těšila jsem se na čas strávený v jeho přítomnosti, jak malé dítě na hračku. Zajímalo by mě, kam mě vezme, už jsem se opravdu nemohla dočkat.

,,Kdo píše?" Vyzvídal Draco. Lísteček jsem hned schovala do kapsy.

,,Pak ti to řeknu Dráčku." Poškádlila jsem ho a lístek schovala. Snad se to zatím nikdo nedozví,nerada bych, aby někdo dělal Snapovi problémy, že chodí ven se studentkou. Stále jsem nemohla z hlavy vytěsnit ten náš úžasný polibek.

***

,,Jak to jdeš?" Zeptala se mě tázavě Pansy a zamračila se.

,, To nemyslíš vážně. Takhle nikam!" A začala prohledávat můj šatník. Moc toho nenašla. Proč by taky jo, na módu jsem nikdy nebyla. Nespokojeně mlaskala až zmizela pryč z pokoje. Po pár minutách se vrátila se šaty.

,, Zapomeň." Začala jsem se smát. Rozhodně tohle si na sebe nenavleču. Bílé šatičky.

,,Uvidíš, překvapíš ho. Nebude to čekat." Mrkla na mě. Šaty nebyly ošklivé, to ne, jen prostě to nebyl můj styl. A upřímně? Tímhle bych snad překvapila každého, protože pomalu vypadaly jako svatební.

,,Pansy to nejde. Tohle si fakt neobleču." Ta se naštvala a odešla zase pryč. Oblečení jsem opravdu nijak neřešila. V šatníku bylo pár černých džín, pár triček a jedny univerzální, černé šaty. Ty byly nejlepším kupem v mým životě. Daly se vzít na pohřeb, na důležité akce. Unosila bych je všude. Vzala jsem si knížku a začetla jsem se. Ani jsem si nevšimla, že se vrátila. Tentokrát mě překvapila. V ruce držela nádherné šaty. Vrchní část byla tmavě zelená s tříčtvrtečním rukávem, spodní sukně byla černá a měla na sobě krajku. V pase byla jemná zelená stuha s ornamenty. Upřímně mi spadla brada úžasem. Pansy mi šaty podala a já si je stále prohlížela.

,,Pohni, chci je na tobě vidět." Mrkla a poslala mě do koupelny. Mezitím do mého pokoje přišel i Draco, protože začali živě debatovat. Šaty jsem si oblékla a nemohla uvěřit tomu,jak jsou krásné. Bohužel jsem je nemohla zapnout,tak jsem musela poprosit Pansy a ta mi je šla zapnout.

,, Tak pojď už." Křičel Draco, který čekal na módní přehlídku. Pansy se k němu přidala. Dost jsem se styděla,ale chtěla jsem zapůsobit. Vyšla jsem ven a Dracovi spadla čelist. Pansy jen tleskala a pískla.

,, Tak to koukám. Jsi nádherná." Pronesl Draco a trochu zčervenal.

,, Ty jo Draco, ty máš i jinou barvu obličeje, než bílou?" Popichovala ho Pansy. Musela jsem se začít smát.

,,Bude koukat,jsi kočka." Usmála se upřímně Pansy.

,, Závidím tomu klukovi, a kdo to vůbec je?"

,, To ti neřeknu, Draco." Vyplázla jsem jazyk.

,, Tak si to nech." Rozloučil se s námi a odešel. Přišlo mi,že byl zaskočený, možná spíš zklamaný. Ale nebudu si kazit den. Pansy mě ještě jemně namalovala a byla jsem připravená. Byla jsem trochu nervózní, ale prý to je normální. Před třetí jsem se vydala s Pansy, jako doprovodem, k mostu. Rozloučily jsme se a já se vydala přímo na most, měla jsem ještě pár minut čas. Měla jsem toto místo ráda, výhled byl neuvěřitelně nádherný. Bohužel se k tomuto místu váže i pár špatných vzpomínek. Z myšlenek mě vytrhlo odkašlání. Poznala bych to kdekoli. Snape. Otočila jsem se a on mě sjel pohledem.

,, Sluší vám to,slečno." Jemně se usmál a nabídl mi rámě. Procházeli jsme se kolem Černého jezera. Užívali jsme si ticho a zpěv ptactva. Bylo to naprosto uklidňující a rozhodně změna oproti hlučné třídě plné tupců.

,, Rád bych vám ukázal mé oblíbené místo, smím?" Se zájmem jsem kývla a najednou jsme se přemístili. Objevili jsme se v lese. Snape mě stále vedl dál. Po chvíli jsme vyšli na paloučku s výhledem na řeku. Snape si šel sednout pod velký strom. Vykouzlil deku a rozprostřel jí. Usadil se a pobídl mě, abych se přidala. Bylo to tu krásné. Kolem nás kvetly květiny a ptáčkové zpívali krásné melodie.

,, Tady jsem potkal Lilly. Abych byl upřímný, zamiloval jsem se do ní. A stále ji miluji. I přesto, že mi ublížila." Vydechl Snape. Celým mým tělem mi projel osten žárlivosti. Bolelo to. Co jsem si vlastně mohla myslet.

,,Bolí to, ani nevíte jak. Dělá mě to slabým. Teď již vím jediné. Chci na to zapomenout." Podíval se na mě s prosebným pohledem.

,, To nemůžu, pane profesore."

,,Udělejte to, prosím. Už dál nemůžu. Lilly by to pochopila." A odvrátil zrak na řeku. Bylo mi ho líto, ale nemohla jsem ho zbavit něčeho, co ho činí jiným.

,, Už se nechci trápit. Stejně brzy ve válce zemřu. Dopřejte mi alespoň těch pár krásných chvil s vámi. Bez těch špatných vzpomínek." Prosil mě.

,,Můžete říct někomu jinému,kdo je více, jak to říct, kompetentní. Nerada bych něco zkazila a tohle-"

,,Říkám vám, protože vám věřím. Prosím, slečno." Podíval se na mě a já poznala,že to myslel vážně.  Pravda je,že nemá co ztratit. Nikdy ji neměl.

,,Jen doufám,že mi to jednou nevyčtete." Sklopila jsem pohled do země.

,,Nikdy vám nevyčtu to,že jste mi pomohla." Podíval se mi do očí a jemně mě políbil. Moc dobře věděl,jak mi poplést hlavu. Když se odtáhl, věděla jsem, že už je čas. Vytáhla jsem hůlku a namířila ji na Snapea. S posledním pohledem mě ujistil, že si to tak přeje. Podívala jsem se do jeho černých očí a vyřkla.

,, Zapomeňte."

Zapomeň Where stories live. Discover now