Zapomeň

Lepší pozdě,než nikdy

Tak krásně se mi spalo na té posteli. Dokonce se mi zdál krásný sen, že jsem potkala jednorožce, který se pásl na louce a kousek od něj bylo nádherné jezero, plné barevných rybiček a labutí. Bohužel z této idilky mě vyrušily ostré paprsky světla. Kolik tak může být? Zívla jsem si a protáhla se v posteli. Rozhodně jsem z postele vstát nechtěla. Podívala jsem se na hodiny a zaklela. Sakra! Jdu pozdě na hodinu. Rychle jsem se nasoukala do oblečení, co mi dal primus a s taškou plnou učebnic jsem utíkala po chodbě. Hmm. Co mám první hodinu. Kde to v tom rozpisu asi najdu!

,,Někdo nám tady zaspal co?" Uchechtl se starší kouzelník vedle mě. Jeho tvář byla posetá jizvami.

,,Maličko, někdo mi musel vypnout budík. " Smutně jsem se na něj podívala a pokračovala v hledání.

,,Nemáš náhodou hodinu lektvarů?" Usmál se a já se podívala na rozvrh. Ano, to jsem měla.

,,Pojď, zavedu tě tam." Zvolal a já už klusala za ním. Kudy jsme šli nemám ani tušení,tolik chodeb a točitých schodišť! Na zdech byly obrazy a občas mě některý pozdravil.

,,Jsme tu, hodně štěstí, Severus nemá rád opozdilce, ale libuje si v trestech, mimochodem - já jsem Rémus Lupin, tvůj učitel obrany proti černé magii."

,,Děkuji za pomoc, Anna Blacková." Usmála jsem se a ulevilo se mi. Tuhle třídu bych nenašla bez jeho pomoci. Začala jsem být nervózní, první den a já budu určitě po škole. To ze mě bude mít otec radost.

,,Dej si čokoládu, pomáhá na stres." Vzala jsem si kousek a poděkovala. Mezitím odešel a já vzala za kliku a vešla.

,,Oh, Slečna Blacková, vyspala jste se dorůžova?" Pronesl jízlivě a sjel mě od hlavy k patě. Celá jsem zrudla. Očima jsem těkala po volném místě. Posadila jsem se vedle té zrzky z vlaku.

,,Za pozdní příchod Vás očekávám po večeři ve sklepení." Dodal a odfrknul si.

Někteří se na mě podívali s opovržením. Od některých jsem slyšela, proč mi nesebral body. Že nadržuje Zmijozelu. Ale mě to bylo jedno.

,,Strana padesát sedm." Pošeptala mi ta zrzka. S vděčností jsem se usmála a pokračovala ve výpiskách.

Po hodině jsem se konečně uklidnila. Další minuty s tím netopýrem bych nedala. Celou hodinu mě propaloval pohledem.

,,Z toho si nic nedělej, vždycky je takový a výjimečně byl na tebe mírný. Hermiona Grangerová." Podala mi s úsměvem ruku a já ji ráda opětovala.

,,Anna Blacková."

,,Máme stejné hodiny, tak pokud ti nevadí Nebelvír,můžeme jít spolu a ukážu ti to tady." Přikývla jsem a následovala jsem jí.

Po celkem dlouhé přednášce,co kde je a po všech vyučovacích hodinách jsem toho měla dost. Došla jsem do velké síně a sedla si k Zmijozelu. Po chvilce se přidal Draco a pár dalších. Já si dala kuřecí stehýnka s bramborami. Můžu říct,že vařili skvěle. Musím pak pochválit skřítky.

,,Ahoj, já jsem Pansy." Přisedla si ke mě ta holka,co mě propalovala pohledem. Tvářila se jako největší kamarádka.Draco se radši sebral a šel pryč, upřímně bych udělala to samé, ale jaksi to nešlo.

,,Ahoj, Anna."

,,Já vím, musíme si promluvit!" Štekla. A máme po dobré náladě.

,,Co potřebuješ? Ráda bych se v klidu najedla a beztak pak mám se Snapem trest." Dodala jsem a vzápětí mě chytla za loket a táhla mě ze síně pryč.

,,O co ti jde? " Zasmála jsem se.

,,Nech Draca napokoji ,je můj!" Zasyčela výhružně. Samozřejmě jsem se začala smát.

,,To myslíš vážně? Já o něj rozhodně zájem nemám." Usmála jsem se a chtěla odejít.

,,Tak proč za ním furt lezeš a on za tebou?"

,,Možná proto, že jsem tu nová a že mi pomohl se vůbec dostat do Bradavic? A hlavně, já o žádného frajírka zájem nemám, to mi věř, dokážu ti to klidně neporušitelným slibem. " Natáhla jsem k ní ruku a ona si mě přeměřovala.

,,Ten slib myslíš vážně? Že ho nechceš?" Koukala na mě docela divně.

,,Myslím to vážně, slibuji."

,,Tak to je jiná. Tak, no prostě promiň, zapomeneme na to,ju? " Věřit jí? Ha.

,,Když mě dovedeš do sklepení, tak ti to odpustím, jako ten budík." Začala se smát a vedla mě na místo vykonání trestu.

,,Je tu tady, tak čau kámoško!"

Co jsem komu udělala. No nic, nezbývá mi nic jiného než si odpykat trest.

,,Jdete pozdě! " Ani jsem nestačila zaklepat. Stál ve dveřích a naznačoval, abych šla dovnitř. Bylo to tu malé,ale útulné. Musela jsem se nad tím zasmát.

,,Přijde Vám něco k smíchu? Děláte akorát ostudu Zmijozelu!"

,,Vypnuli mi budík, nemůžu za to."

,,Očividně. " Sjel mě opět od hlavy k patě. Jeho výraz mluvil za vše, naprosté znechucení mou osobností. Otočil se na patě a pokynul, ať ho následuji.

,,Budete čistit kotlíky, až to bude, můžete odejít, příště ať se to neopakuje." Výhružně pokynul prstem a sedl si za stůl a něco opravoval.

Dala jsem se do čištění. Když už mě začaly bolet ruce a nohy, sedla jsem si na chvíli.

,,Nedal jsem Vám pokyn k sezení!" Odfrknul si a já se musela postavit.  Netopýr .

Už mi z toho běhaly mžitky před očima. V zápětí jsem si všimla,že za ním stála žena. Mám halucinace nebo co? Usmála se na mě. .Občas se mi stávalo,že jsem viděla duchy, nebo přízraky. Už od malička. Maminka říkala,že mám dar vidět mrtvé.

,,Pane profesore Snape? " Nenamáhal se  zvednout ani hlavu a jen zamručel.

,,Kdo je Lilly?" V tu chvíli jsem upoutala jeho pozornost a zabodl své černé oči přímo do mě.

,,Máte mě za hlupáka? O čem to ksakru mluvíte!" Naštval se tak moc,že jsem měla strach.

,,Za Vámi stojí paní a říká,že se jmenuje Lilly a že máte zapomenout." Dořekla jsem to a v tu chvíli stál přede mnou a hůlku mi zapíchl pod krk.

,,Děláte si ze mě srandu?" Zasyčel.

,,Ona se omlouvá a chce, abyste zapomněl. Abyste se netrápil. Je šťastná a chce,abyste byl taky. " To už mě nedržel hůlku pod krkem, to už mě držel rukou a cloumal se mnou.

,,Co lžete! Lilly je mrtvá! Přestaňte mi lhát"

,,Nelžu, od malička vídám duchy a ona se přišla rozloučit. Neměla jak jinak." Dodala jsem a zavřela oči. Stisk povolil a už se na mě díval ztrápeně a naprosto ztraceně. Pořád mi nevěřil.

,,Lžete!"

,,Dal jste Lilly modrý zápisník s bílou lilií a ona ho odmítla." Řekla jsem a on pochopil. Polkl a podíval se na mě.

,,Chybí mi."

,,Ona to ví, chtěla se rozloučit. Máte zapomenout a jít dál,jako ona. Vždy Vás měla ráda." Nedával to a šel se opřít o stůl.

,,Je tu ještě ?" Kývla jsem, že ne.

,,Zmizte a nelezte mi na oči." Dodal suše a já odešla. Celou cestu jsem myslela na to,jak se cítil ublíženě. Musel ji opravdu milovat.

Když jsem došla na kolej, přepadla mě únava. Ani jsem o sobě nevěděla.

Věřím,že duchové existují.