Zapomeň

Zbytečná smrt

Severus Snape

Přemístil jsem se. Doufal jsem,že Malfoy Manor již neuvidím, ale to jsem se samozřejmě spletl. Tichem se ozývalo pouze křupaní štěrku pod mýma nohama. Vzduch byl řídký a cestu osvětlovala jedna pouliční lampa. Takhle ponurou náladu toto místo mělo. Když jsem vešel dovnitř, k mému překvapení jsem přišel poslední. Byli tu všichni. Od Bellatrix, Šedohřbeta až po Malfoye. Byli tu ti nejdůležitější. Sedl jsem si pár míst od Pána Zla. Ten jen tiše seděl a ruce měl položené na stole a hrál si se svojí hůlkou. Měl velmi zamýšlený výraz,který budil v některých strach. Nikdo se neodvážil promluvit. Najednou, z ničeho nic Pán Zla vstal a začal řvát.

,,Mám toho dost! Jste naprosto neschopní, chci Harryho Pottera živého či mrtvého!" Zasyčel. Všichni včetně mě sklopili zrak k zemi.

,,Fenrire, ty můj příteli, měl si jediný úkol, najít a přivést Harryho. Kdepak je?" Ďábelsky se ušklíbnul.

,, Pane.. já. Nedá se k němu dostat, bohužel drak zklamal. Harry mu ulétl." Řekl a sklopil zrak snad ještě víc. Všem se zatajil dech. Věděli jsme,jak to dopadne.

,,Já vím,že utekl, jste všichni naprosto neschopní. Avada Kedavra!" Zelené světlo projelo Šedohřbetem a ten se skácel k zemi mrtev. V místnosti zavládlo ticho. Pán Zla se začal smát, a smál se tak moc,že vám přeběhl mráz po zádech.

,, Špatné zprávy bychom měli,teď k té lepší." Lusknul a Bellatrix se zvedla a pomocí hůlky nechala přilevitovat něčí tělo. Byl to muž a stále žil. Jeho oblek byl neuvěřitelně potrhaný, po těle měl hluboké rány, z čela mu stékal čerstvý pramínek krve. Děs v jeho očích byl neuvěřitelný.

,, Přátelé, seznamte se. Thomas Black, krysa z ministerstva." To není možné. Ta podoba. Okamžitě mi došlo s kým mám tu čest. Byl to otec Blackový a vzhledem k tomu, jak vypadal, asi to byli jeho poslední minuty před smrtí. Je možné,že proto byla smutná? Že se jí otec neozval? Proč ji vůbec nikdo nedal vědět,že se ztratil? S těmito myšlenkami jsem se díval muži do očí.

,, Takže, budeš mluvit nebo si přeješ trest?" Smál je Pán Zla, Thomas jen zakroutil hlavou a posunul se stranou a syknul bolestí.

,,Tvá dcera tě možná už nikdy neuvidí,nechceš nám raději dát informace, co kdyby se jí něco stalo?" Thomas se pohnul a snažil se dostat z pout.

,,Nechte ji na pokoji, neřeknu vám nic,radši mě zabijte!" Řekl z posledních sil a položil hlavu na zem. Všichni se s Pánem zla začali smát.

,, On prosí o smrt, no jak chceš! Severusi!" V tu chvíli jsem přestal vnímat.

,, Zbav toho ubožáka trápení,když tak hezky prosí!" Zasyčel.

Vstal jsem a šel k Thomasovi. Koukal na mě naprosto oddaně a byl očividně smířený se smrtí. Napřáhl jsem hůlku a namířil ji na něj.

,,Dceru nechte žít,.. prosím." Sotva slyšitelně zašeptal. Každé slovo mu dělalo obtíž.

,, Severusi, na co čekáš!"

,,Avada Kedavra!" Vyřknul jsem a Thomasovo tělo se přestalo hýbat. V místnosti bylo veselo a všichni se smáli. Já jen stál a díval se do očí muži,kterého jsem zabil. Horší bude se vůbec podívat Blackové do očí. Jsem vrah. Zabil jsem jí otce. Po tak dlouhé době mi došlo,co vše jsem způsobil, ublížil jsem více lidem a konečně po dnešku mi bylo ze sebe zle. Nic si nezasloužím, ani lásku ani štěstí. Mým osudem bylo zemřít, sám.

Anna Blacková

Ráno bylo naprosto úžasné. Takhle krásně jsem se nikdy nevyspala. Stále jsem přemýšlela nad Snapem. Už mi nepřišlo,že vše dělal z donucení. Přišlo mi,že se opravdu zajímal. A mě zajímal on. Nedokázala jsem si představit, že bychom se normálně bavili a teď? S tou představou jsem vstala a vydala se umýt. Dnes jsem nikam nespěchala tak jsem si napustila vanu a vzala vejce sebou. Vana mi pomohla,naprosto jsem se uvolnila a zkusila vejce otevřít. Řev byl tak hlasitý,že jsem vejce upustila do vody a ticho. Opravdu přestalo řvát. Takže klíčem je voda? Potopila jsem se a poslouchala. Další úkol bude v černém jezeru. Alespoň nějaký pokrok. Teď ještě vyřešit horší věc. Jak vydržet pod vodou tak dlouho? To vymyslím,času na to mám ještě dost. Osušila jsem se a šla na snídani. V tuhle ranní hodinu tu nikdo téměř nebyl. Jen pár studentů a dva profesoři. Snape tu ale nebyl.

,, Čau, už si na to přišla?" Zeptal se Cedrick.

,,Ahoj,na co?" Věděla jsem moc dobře o čem mluví.

,,To vejce. Ne?"

,,Přišla jsem na to, zkus vodu a teď mě prosím nech najíst. Ano?" S díky se sebral a odešel. Hezký byl, ale až moc namachrovaný a to já přesně neměla ráda. Tělo bez mozku. Po snídani jsem se vydala do knihovny. Musím najít něco,co mě udrží pod vodou dostatečnou dobu. Začala jsem u lehčích kouzel a nic. Přeměna nepřipadala v úvahu. Dokážete si představit,jak já, naprostý talent, se přeměním ve žraloka? K mému štěstí by ze mě byla zlatá rybka nadosmrti. Musela jsem se pro sebe zasmát.

,, Ahoj, hledáš něco?" Usmála se na mě Hermiona, která nesla snad tucet knih. Určitě to hodlá vše přečíst.

,, Víš o něčem,co tě udrží pod vodou delší dobu?" Zkrabatila čelo a chvíli přemýšlela.  Už jsem myslela,že se odpovědi nedočkám.

,, Zkus bylinky, myslím, že něco jako žaberník."

,,Díky, Herm." Kývla na mě a šla pryč.

Tak jdeme na to, bylinky.  Po asi půl hodině jsem našla snad to, co hledám. Žaberník. Je to kořen. Chuť má po rybině a tomu,kdo ho užije,narostou na omezenou dobu žábry. To by mohlo fungovat. Teď jen kde ho sehnat? Už vím, Snape by mohl vědět. Uklidila jsem knihu a vydala se do sklepení. Zkusila jsem zaklepat. Během vteřiny Snape otevřel, když mě viděl, sklopil lehce zrak a zabouchl dveře. Vše se stalo tak rychle,že jsem nestihla se ani na nic zeptat. Zkusila jsem to podruhé. Štěstí bylo na mé straně.

,, Co chcete?" Štekl. Nevěděla jsem, co se mu stalo. Najednou takový obrat.

,, Kde prosím seženu žaberník?" Podíval se na mě dost arogantně.

,, K čemu,ksakru,potřebujete žaberník?"

,,Kvůli poháru kouzelníků, ale tak snad to je jasné..." Podezřívavě jsem se na něj dívala. Byl nervózní, kruhy měl dvakrát větší než normálně a nálada byla pod bodem mrazu. Z ničeho nic opět zabouchl. To je to takový problém říct,kde ho najdu? Čekala jsem ještě chvíli a třetí pokus o klepání jsme vzdala. V tom se rozrazily dveře a v nich Snape. V ruce držel skleničku se zelenou cosi. Dal mi to do ruky a dveře zabouchl i potřetí.  Nestihla jsem ani poděkovat. Vzala jsem skleničku a šla zpět na kolej. To nám ten víkend začíná.