Volání krve

17. kapitola

Scott se svými společníky vstoupili do zasedací místnosti v budově rodinné firmy.  Jakmile se za nimi zaklaply těžké dveře nastalo hromové ticho.  I když ještě před chvílí všichni přítomní hlasitě diskutovali,  najednou by byl slyšet i špendlík upuštěný na podlahu. Scott se roztřeseně nadechl a za Lauřiny pomoci se pomalu došoural k volné židli v samotném čele stolu.
,,Tak začneme!" přivítal všechny velitelským hlasem a ztěžka dosedl na připravenou židli.

***

,,To je naprostý nesmysl!" neudržel se po hodině jednání alfa Východní smečky.
,,Nikdy po únoscích nezbyla ani stopa, kterou bychom byli schopni nalézt a vy mi tu tvrdíte,  že bysme měli svěřit své životy znovu do rukou těch zrádců? Rád bych teď všem chtěl připomenout,  jak to kdysi dopadlo,  když se vlkodlaci naposledy pokoušeli spolupracovat s lidmi."
,,Vím,  že se Východní smečky tyto události dotkly nejvíce,  ale od té doby uplynulo už mnoho let. Nemyslíte,  že je načase zapomenout na minulost a spojit s lovci své síly? Přece jenom i oni se potýkají se stejnými problémy.  I jejich druh se potácí na kraji vyhynutí.  Hlásí se k nim čím dál méně lidí a navíc bez pořádného výcviku velmi rychle umírají. Navíc, tentokrát stopu máme,  ale k její identifikaci potřebujeme právě spolupráci lovců," promluvil trpělivě Scott, ale z jeho hlasů byl už patrný osten znechucení.  Radši by se pral se stovkou upírů než tu sedět s třiceti postaršími alfami a jejich nabručenými betami. Tuhle část své práce nesnášel nejvíce.  Vždy obdivoval svého otce,  jakým způsobem s nimi uměl vše vyřešit,  ale sám neměl ještě moc příležitostí je vidět všechny pohromadě,  natož s nimi řešit podobně závažný konflikt. Zoufale se podíval vedle sebe na levo , kde s chápavým výrazem seděla paní Blacková.  Ta pokývala hlavou a hodila před sebe objemný svazek,  ze kterého vytáhla popsány list papíru.  Scott v tom neupraveném písmě okamžitě poznal Elenin rukopis.
,,Pokud dovolíte pánové,  tak se vám pokusím situaci osvětlit," promluvila trpělivě. 
,,Podle poznámek poslední magicky obdařené,  která byla spolu s mím vnukem zajata,  provedla opatření,  která po nich nechala výraznou magickou stopu,  která je nadpřirozeným bytostem skryta. Jenže lovci nepatří mezi nadpřirozené.  Jejich síla a schopnosti staví na dlouholetém výcviku a zkušenostech předchozích generací a toto kouzlo bylo kdysi dávno vyvinuto nositelkami života z Měsíční smečky. Tehdy spolu ještě spolupracovali na vymícení tvorů temnot.  Tuto temnou kapitolu našich dějin známe všichni, takže ji snad nemusím znovu rozmazávat," sjela stará žena všechny přítomné svým pronikavým pohledem.
,,Navíc dle poznámek bylo pojato podezření,  že upíří provádí na zajatých vlčicích pokusy. Právě v této souvislosti měly být vyrabovány nejstarší mohyly, které ve svých stěnách ukrývaly semena vlčí oměje.  Elena našla ve starých knihách kmene záznamy o rituálech, které byly prováděny na vlkodlacích v období středověku. Jejich účelem bylo zanesení genů vlků do upířího a bylo u nich používáno právě námi obávané rostliny k oslabení vlčího organismu.  V té době se začaly vztahy mezi lidmi a vlky vyostřovat a nakonec se úplně přetrhaly.  Pokud by si o těch ohavných rituálech chtěl někdo z vás přítomných přečíst více,  máte tu možnost, '' otevřela rychlým pohybem starou knihu a postrčila ji doprostřed stolu. 
,,Ve zkratce se nakonec těmto experimentům zabránilo společným úsilím vlků a lidí v jejímž čele stály poslední nositelky světla. Jejich daň byla až příliš vysoká zato, co pro svůj lid vykonaly, " ukončila žena svůj proslov a usedla zpět na své místo.  Ke Scottovu překvapení se nabídnuté knihy chopil alfa z Pyrenejského ostrova, o kterém bylo známo,  že toho moc nenamluví. Na chvíli se zahleděl na nalistovanou stranu a zahleděl se na text psaný ve staré vlčí řeči.
,,Tato vaše historka se mi zdá poněkud přehnaná drahý Scotte. Jak vám mám věřit takovouhle hloupost,  když jste očividně před námi skrýval scholnosti vaší sestry? Koho dalšího z vaší smečky ještě naše Bohyně obdařila? Nezlobte se na mě,  ale odvolávat se na spolupráci s lovci to je docela velký alibizmus nemyslíte?" zahleděl se mu do očí a vychytralé se pousmál. Scott nebyl překvapený,  že pochybná slova vycházejí právě z jeho úst.  Alfa pocházející ze Španělska se snažil podrývat autoritu už jeho otce. Všichni moc dobře věděli,  že si brousí drápy na Scottův post.  Jenže on mu svoji funkci jen tak přenechat nehodlal.
,,Ze stejného důvodu,  proč vy před zraky světa schováváte svoji rodinu. Proč i vy ostatní tajíte,  kdo je vám nejblíže. Nechtěl jsem, aby má sestra kvůli své moci byla odvržena vlastním druhem a nebyla vystavena malicherným sporů i moc," odpověděl autoritativně. Pod tónem jeho hlasu se pár bet zachvělo strachy.  Paní Blacková na Scotta významně pohlédla a znovu se ujala slova.
,,Navíc nikdo v Měsíční smečce až do dnešního rána netušil,  že se jedná o první nositelku světla od středověku.  Tato moc sice vymizela, ale znovu se vrací,  stejně jako veškerá ostatní magie. Vidím vám až do vaší duše alfo z Pyrenejského ostrova.  Vím,  že sám před svými druhy skrýváte desítku obsažených že svých řad.  A že jedním z nich je váš desetiletý syn." V tu chvíli by se v postarším muži krve nedořezalo. 
,,Jak to víte?" zmohl se jen šokovaně zeptat. 
,,Protože i mne Bohyně obdařila.  Mé schopnosti mi mají napomáhat při pátrání po vlcích,  kteří si se svým darem nevědí rady.  Před několika lety jsem měla tu čest navštívit Váš rodný kraj a náhoda tomu chtěla tak, že jsem zde zastihla vaší družku s dítětem.  Ihned jsem poznala, že se ten chlapeček nikdy nepromění ve zvíře,  ale jeho ruce budou poroučet větru," řekla jasně.
,,Ale to není ten hlavní problém,  proč jsem se tu sešli," ujal se znovu slova Scott. Byl už unavený a židle ho tlačila v místech,  kde měl sešitou ránu.  Chtěl mít tuto nepříjemnou nutnost už za sebou. 
,,Musíme vyřešit únosy vlčic z našich řád. Navrhuji využít situace,  kterou nám moje sestra nachystala a ve spolupráci s lovci se vydat po magické stopě. Spoléhám na neopatrnost únosců. Troufám si říct,  že se alfa Severní smečky a má sestra budou nacházet na stejném místě,  jako ostatní vězni. "
,,Připojuji se k Vašemu návrhu. Vlčí hlídka Severní smečky je vám k dispozici," pronesl až obřadně Neal. Scott se s očekáváním otočil k obsazenému stolu.  Doufal, že podal dostatek argumentů,  aby je přesvědčil ke spolupráci,  jinak by se jejich plán zhroutil jak domeček z karet.  K jeho překvapení se rychle začaly ozývat souhlasné výkřiky přítomných,  až na zástupce Španělska,  který si cosi brblal pod vousy. 
,,Skvělé,  ale jak chcete přesvědčit lovce je spolupráci?" ozval se někdo z davu.  Scott se je potutelně pousmál a skrze myšlenky dal Benovi pokyn, aby přivedl dalšího člena do místnosti.
,,O tuto maličkost se už stihl postarat můj beta." V tu chvili do místnosti vstoupil Ben ve své motorkářské bundě.  Kývl na svého alfa a podstoupil stranou,  aby přihlížející měli dobrý výhled na osobu, která ho následovala.  Do místnosti vstoupila nádherná žena,  které se pod lichotivým kostýmek napínaly svaly. 
,,Zdravím, " promluvila ke shromáždění.
,,Jmenuji se Anna Stile a jsem vůdce posledního klanu lovců v okolí pětiset kilometrů. Velice rádi se s vámi budeme podílet na připravované akci za určitých podmínek, o kterých jsem už vyjednávala se zde přítomným betou Měsíční smečky."
,,Lovci požadují volný pohyb po tomto městě,  další možnost spolupráce a naši ochranu,  pokud bude jejich rod ohrožen," upřesnil Ben ženina slova.
,,Dobrá! Pokud se tedy domluvíme a přijmeme tento závazek,  jak to chcete provést? Doufám,  že nehodláte jen slepě následovat partičku kulturistů s upravenými puškami  a doufat,  že po nás nepůjdou ani upíři ani pojídači.," ozval se znovu alfa Španělské smečky.  Scott si povzdechl.  Tušil,  že se tato pořádá ještě hodně protáhne.
,,Vlastně plán už máme..."

***

Probudilo ji další probliknutí žarovky.  Chvíli tiše naslouchala, než ztěžka rozlepila unavené oči. Cítila se velmi slabá a i přes spalující žár v jejím nitru a Nikovo teplé tělo,  které cítila nalepené na svých zádech,  jí byla neskutečná zima.  Svět se sní točil.  Snažila se zaostřit na mříže,  které momentálně vyhrazovaly její životní prostor,  ale moc se jí to nedařilo.  Bylo to, jako by prožila jednu z divokých nocí svého bezstarostného mladí a poté se ráno probudila s šílenou kocovinou,  kvůli které potom prospala celý den. Jenže se cítila ještě tak stokrát hůř.  Věděla,  že by neměla používat kouzla, na která nebyla ani zdaleka připravena,  ale v tu chvíli jí to bylo jedno.  Byla se svým osudem smířená. Svým způsobem byl ten smrtící oheň,  který si pomalu bral její tělo jistým osvobozením od kruté reality.
Najednou se z ničeho nic rozkašlala, čímž probudila spícího vlkodlaka po jejím boku. Nicolas jí pomohl do sedu a přitáhl si ji ke svému rozpálenému tělu,  aby jí předal co nejvíce tepla. Stále se nekontrolovatelně třásla mrazem. Kašel za pár chvil ustal. Seděli tak mlčky a vychutnávali si možná ty poslední společné okamžiky. Nebránila se alfovu láskyplnému objetí.  Neměla na to sílu a ani náladu.
,,Co jsi to vlastně na té louce udělala?" přerušil Nik tíživé ticho, které narušovaly jen kapky vody ,které nepravidelně stékaly po štěně na podlahu. Elena se hluboce nadechla. 
,,Musela jsem. Jen tak jsem dokázala zaručit,  že tu noc Thomas a Laura přežijí.  Nikdy bych si to neodpustila,  kdybych nic neudělala a mohla jsem," odpověděla mu chraplavým hlasem.
,,Jen jsem netušila, že do toho zatáhnu i tebe.  Měla jsem tu skončit sama."
,,Byla to moje volba," odpověděl jí a ještě více si ji přitáhl do objetí.
Elenina mysl byla jako v oblacích.  Lehká a přesto zatížena obavami o život jejich přátel.  Co když její plán nevyšel a nedostali se bezpečně zpátky do vesnice? Co když neprovedla kouzla správně? Nicolas jako by četl její myšlenky,  si ji natočil čelem k sobě. 
,,Nemusíš mít o ně strach.  Určitě se dostali všichni v pořádku domů."
Jen omámeně pokývala hlavou. Jeho přítomnost jí brala už tak mělký dech.  Neuvědomovala si, že i ona takto působí na něho.  Nik měl přivřená víčka a vdechoval její osobitou vůni,  která se mísila s potem.  Neudržel se a jemně jí palcem otřel pot z čela a nechal svoji dlaň spadnout na její tvář.  Dívce se zachvěly řasy. V očích měla vypsaný zmatek. Něco uvnitř ní ji ke svalnatému muži,  na jehož nahém těle byla natiskla, táhlo,  ale zároveň se její srdce pralo z hlavou,  která říkala,  ať se nenechá jen tak zvyklat zvláštními city.  Jenže srdce mělo převahu.  Nik se jí palcem otřel o orosené rty a lehce ji políbil,  jako by čekal na její svolení. 
,,Chci, abys věděla,  že máš na výběr.  Do ničeho tě nebudu nutit a pochopím,  když moji lásku i tu mého vlka odmítneš, " zpříma jí hleděl do očí.  Elena cítila tu něhu v jeho slovech.  Věděla, že svého rozhodnutí možná bude v budoucnu litovat,  ale už když ho posílala do bezvědomí svými kouzly u ní v domě,  věděla, že se dívá do tváře svému osudu. 
,,Já se už rozhodla, " řekla pevným i když zesláblým hlasem a vrátila mu trochu opatrný polibek.  Nik na nic nečekal a dravě ho prohloubil.  Když se od něj odtáhla byla téměř bez dechu.  Nežně si položil její čelo na své a hladil jí po tvářích,  zatímco vdechovali stejný vzduch.  Tuto jejich intimní chvili narušil skřípot otvírajících se dveří.  Nicolas se okamžitě přesunul před Elenino tělo a začal hrdelně vrčet na skupinku upírů,  která se právě blížila k jejich vězení. 
,,Ale ty vlčí výhrůžky si můžeš nechat od cesty mladý alfo.  Nepřišli jsme vás zabít.  Zatím! Šéf vás chce vidět," promluvil očividně nejvýše postavený upír, načež Nik ucitil,  jak se mu cosi zabodlo do kůže na krku. Uslyšel už jen Elenin slabý výkřik, než se jeho tělo, nad kterým ztratil kontrolu skácelo k zemi. Neupal sice do bezvědomí,  ale nemohl se ani hnout. Cítil, jak mu Elena vytrhla šipku z krku.
,,Jakto,  že na ni to nezabírá.  Ta dávka oměje by odrovnala i koně a ona se pořád drží na nohou?"
,,Co já vím! Šef tvrdil,  že by to mělo zabrat i na ňu."
,,Hlavně říkal,  že je máme oba dopravit na sál,  tak tam za ní vlezte a prostě jí potahnete za vlasy nebo nějak jinak.  Stejně se ani neudrží na nohou a jeho oblečte alespoň do nějakých kalhot a sakra mě už neštvěte!" rozkázal ten hlavní.  Co se dělo dál Nik už netušil. Jeho mysl se poddala sladkému volání spánku.