Volání krve

Prolog

O několik tisíc let zpět v minulosti

Obyvatelé malé nenápadné vesničky uprostřed lesů se tísnili jeden k druhému. Muži stáli před svými ženami a dětmi a kryli je vlastním tělem. Zapálenými pochodněmi mířili na neznámé cizince, kteří před několika dny přišli do jejich osady hledat nocleh. Teď už k nim nebyli tak vstřícní, jak na začátku. Báli se jich.

Vysoký svalnatý muž v lněné košili měl natažené ruce před sebou, jako by uklidňoval malé dítě. „Nemusíte se nás bát," promluvil a ucukl, když mu kolem obličeje proletěl zapálený šíp. „My vám nechceme ublížit. Chceme pomoci." „Takové pohádky vykládejte někomu jinému. Dobře jsme viděli, jak jste se vrhli na tu skupinku bezbranných lidí. Žili tady s námi už několik let a dobře jsme je znali," ozval se jeden z vesničanů do temné noci.

„Nebyli ti, za koho jste je měli. Dřív nebo později by vyvraždili celou vaši vesnici," ozvala se pohledná dívka, která stála za vůdcem početné skupiny lidí, která se dohadovala s místními. Zapálené pochodně ji osvětlovaly tvář. V očích se jí zračila něha a odhodlání chránit svůj lid. Její přítel si ji ještě více stáhl za sebe.

„Vlci půjdeme," promluvil muž v haleně ke svým lidem a narovnal se. V tom mu kolem hlavy znovu proletěla zapálená střela. Ozvalo se tlumené vrčení. „Klid," okřikl se znovu po hloučku svých lidí muž objímající odvážnou dívku. Otočil se k vesničanům a zahleděl se jejich vůdci do očí. Vesničan zalapal po dechu. Díval se do krvavých duhovek své největší noční můry.

„Přestaňte střílet," nařídil svým sousedům a udělal pár kroků k neznámému. „Odejděte dokud je čas. Vladař tohoto panství už pozabíjel několik smeček a na vás by přišla řada velice brzy. Vážíme si všeho, co jste pro nás dělali a chránili nás před tvory temnot. Ale už vás tu nepotřebujeme."

„Poslední slovo vašeho pána," otázal se muž s krvavým pohledem. Vesničan pokýval hlavou. „V tom případě půjdeme," rozhodl a kývl na své muže. Ty se ztratili pod rouškou tmy do lesů. Dívka líbla na líci svého druha a zmizela, jako pára nad hrncem.

Muž naposledy pohlédl na vyplašené vesničany. Všichni mohli vidět jeho nesouhlasný výraz a semknutou čelist. Ruce zaťaté v pěst. A bez dalších zbytečných slov následoval své lidi.