Alenka v říši divů...pokračování?

Hrátky

Alenka se pousmála a podívala se na Kloboučníka.
Pojď, ukážu ti různé poklady, které jsem našla když jsem se bloudila po mořích.
Řekla Alenka a vzala Kloboučníka za ruku.
Kloboučníka který ji následoval, se nemohl dočkat až mu Alenka ukáže věci, které ji činili šťastnou z jejich nalezení.
Tak, běž si sednout na postel a já přiesu krabici těch pokladů a schválně zkusíš uhádnout, na co se ty předměty používají.
Řekla Alenka a rychle odběhla z jejího pokoje pro ty záhadné věci, které našla na svých legendárních cestách na moři.
Kloboučník si sedl na okraj postele a čekal, než se Alenka vrátí.
Po nějaké chvilce Alenka přiběhla zpátky a položila na postel průměrně velkou truhlu, která byla celá ze dřeva, ale sem tam byl nějaký kovový detail.
Alenka tu truhlu otevřela a vytáhla něco, co se podobalo jakémusi starému kompasu.
Ten kompas byl velice starý a rezavý, ale neni divu, když ho Alenka našla na dně moří.
Alenka ten kompas podala Kloboučníkovi.
Tak a teď zkus uhádnout k čemu se to používá
Řekla Alenka a sedla si na kraj postele.
Kloboučník se na ten kompas zadíval a pak řekl.
Nevím, vypadá to podobné jako kapesní hodinky.
Ale nejspíše to hodiny nebudou, že?
Řekl Kloboučník a zmateně se zadíval na Alenku.
Alenka se pousmála a odpověděla.
Hodinky to nejsou.
Tenhle předmět ti pomůže najít světové strany.
Řekla Alenka a koukla se zpět na kompas.
Kloboučník chvíli přemýšlel a pak řekl.
Už vím! Je to kompas!
Také jsem jeden míval, ale bohužel jsem ho ztratil.
Téda, kompas jsem neviděl strašně dlouho.
Řekl Kloboučník a s hrdým úsměvem se podíval na Alenku.
Alenka se podívala na Kloboučníka a řekla.
Musím uznat, že jsi mě mile překvapil.
Řekl jsi to správně, je to kompas.
Tak a teď něco jiného.
Alenka sáhla do truhly a vytáhla další předmět.
Byly to zlaté náboje do pistole.
Alenka totiž věděla, že v říši divů nic takového jako je pistol neexistuje a proto chtěla zjistit, zda-li Kloboučník ví, co to vůbec pistol je, natož náboje do pistole.
Kloboučník se na ty náboje zadíval a řekl.
Tohle asi nebude kompas...hmm...
Je to pevné a zlaté.
Nikdy jsem nic takového neviděl.
Je to ale strašně malé.
Malé natolik, že bych řekl, že to jsou zlaté zuby co nosívají piráti.
Ale nechce se mi tomu věřit.
Řekl Kloboučník a uchechtl se.
Alenka se pousmála a řekla.
No, zuby to doopravdy nejsou.
Jsou to náboje do jedné zbraně, které se říká pistol.
Vím, že ani nevíš o čem mluvím.
Ale tyhle malé náboje doopravdy zuby nejsou.
Alenka se zasmála a Kloboučník řekl.
Pistole? To jsem nikdy neviděl.
Nebo možná, že i jo...
Ani nevím.
Řekl Kloboučník a zadíval se zpět na ty náboje.
Alenka jemně pohladila Kloboučníkovu ruku a přisedla si k němu blíže.
Kloboučník si obmotal jeho ruku kolem Alenky ramen a stále se díval na ty náboje.
Alenka ho ale v přemýšlení přerušila.
Víš, já mám jednu pistoli támhle na stole.
Jakož to kapitán, musím umět s pistolí.
Řekla Alenka a poukázala na pistoli, která byla položena na malém dřevěném stolku.
Kloboučník se zadíval na pistoli a pak se jeho zrak vrátil zpět na Alenku a Kloboučník řekl.
Páni! To vypadá docela nebezpečně!

Tak a je tu další kapitolka.
Skoro celá 2 století mi to trvalo.
Vím, vím, měla jsem moc dlouhou pauzu.
No tak, na mojí obhajobu, byly prázdniny a já si potřeboval trochu odpočinout.
Ale slibuji, že teď to napravím a budu vydávat zase kapitolky trochu častěji a né jednou za 2 měsíce 😂
Čarovný den!