Alenka v říši divů...pokračování?

Opět v říši divů

Alenka si pomyslela:
Jsem opět v říši divů!
Už si pamatovala ty podlouhlé houby,vzduch který byl cítit čistou a nedotčenou přírodou a...čajem?
Zamyslela se Alenka
Kde by se tu mohl objevit čaj?
Pak jí došlo,že to znamená jediné.
Alenka se rozběhla směrem ke kloboučníkovu stolu,kde se poprvé setkali. Byl na konci lesíku, který byl všech druhů hub plný.
Kloboučník si jí všiml a vřele se usmál.
Nikdy na něm tak velký a upřímný úsměv Alenka neviděla.
Všimla si,že tam je nejšpíš jeho příbuzný.
Tipovala Alenka podle zrzavých,kudrnatých vlasů,které dotyčný měl.
Alenko!
Zakřičel na Alenku z dálky Kloboučník.
Alenka si všimla,že se na ní dotyčná osoba taktéž dívá,ale Alenku to neodradilo.
Když došla blíže ke stolu,slušně pozdravila a Kloboučník z ní byl jakoby v tranzu. Zastavil se a díval se na ní jeho čistě zelenýma očima.
Alenka ho pozdravila a obejmula.
Hned zjistila,že dotyčná osoba byla matka Kloboučníka, ale byla zrovna na odchodu.
Alenka se s ní rozloučila a hned se jí začal vyptávat Kloboučník:
Kde ses tu vzala?
Alenka před ním mávla rukama a odpověděla:
Objevila jsem se tu.
Oba dva se začali smát.
Kloboučník se zeptal,jestli by nechtěla navštívit i Bílou královnu.
Alenka přikývla a vydali se na cestu.
Celou cestu si navzájem vyprávěli,jak si navzájem chyběli a že se jim po sobě stýskalo.
Už pomalu byli u zámku, v tu chvíli se před nimi objevil Šklíba.
Šklíbo!
Vykřikla Alenka.
Čau kotě,dlouho jsme se neviděli,velice ti to sluší!
Dodal a usmál se jeho velkým úsměvem,při kterém ukazoval jeho malé,bílé a ostré zoubky.
Děkuji.
Poděkovala Alenka.
Kloboučník si všiml,že to udělalo na Alenku dojem,když jí Šklíba pochválil její nový vzhled.
Ano,musím souhlasit,že ti to velice sluší!
Řekl Kloboučník,který ji s krátkými vlasy viděl prvně.
Alenka se jen usmála a řekla,že se nemůže dočkat až uvidí Bílou královnu.
Pak si vzpomněla,že se s ní udobřila Srdcová královna,která neměla Alenku moc v lásce.
Alenka se zapřemýšlela,jestli se má omluvit nebo pouze pozdravit.
Kloboučník si všiml,že je zamyšlená a řekl:
Trápí tě Srdcová královna?
Ano.
Odpověděla Alenka.
Toho se nemusíš vůbec bát, v momentální chvíli tu ani není,šla navštívit Čas.
Řekl Kloboučník a Alenka si oddychla.
Z dálky už viděla Bílou královnu, která byla jako vždy v celá v bílém, její šaty byly ozdobeny perlami,které byly bělejší,než čerstvě napadaný sníh,to samé i na koruně.
Alenka se k ní přiblížila natolik,že už ji mohla pozdravit:
Dobrý den Vaše Veličenstvo.
Řekla Alenka a uklonila se.
Moc ráda tě zase vidím Alenko,ani nevíš jak se nám všem po tobě stýskalo.
Královna se na ní usmála a řekla jí,že má pro ní nabídku.
Alenka se na chvíli zarazila.
Nabídku? Udělala jsem něco? Nebo jsem tu nebyla tak dlouho,že si to snad musím i odpracovat?
Naštěstí nemusela,královna jí nabídla,aby tu chvíli zůstala,že by to královnu velice potěšilo.
Alenka souhlasila,ale došlo jí,že matka o ní bude mít možná strach.
Zeptala se královny, je-li možné poslat do světa lidí nějaký vzkaz, nebo dopis,který by její matku uklidnil, že je Alenka v pořádku.
Královna řekla,že stačí aby dopis napsala a ona ho pošle na adresu,kterou tam Alenka napíše.

Tak a tohle je konec druhé kapitoly.
Doufám,že si to zatím užíváte a můžete mi popřípadě dát vědět,jak se vám příběh líbí, nebo jestli jsem někde udělala hrubku.
Přeji hezký zbytek dne :D