Alenka v říši divů...pokračování?

Pocit bezpečí

Alenka v klidu spala v Kloboučníkově posteli.
Měla pocit, že ji už nemůže hrozit jiné nebezpečí.
Mezitim Kloboučník stihl vynadat svému bratranci za jeho nevychovanost, jelikož vešel do místnosti, aniž byl zavolán, nebo mu to bylo dovoleno.
On se na Kloboučníka pouze usmíval, protože mu bylo úplně jedno, co mu právě Kloboučník říká.
A jak se vůbec jmenuje ta holka?
Zeptal se bratranec Kloboučníka.
Alenka, je to má dlouholetá kamarádka.
Odpověděl Kloboučník s tím, že věděl, že právě zalhal členovi rodiny, neboť k Alence něco cítí, něco víc.
Alenka...hezké jméno.
Myslíš, že už je vdaná?
Zeptal se bratranec Kloboučníka a upřel na něj zrak.
Kloboučník nevěděl, co na to má odpovědět.
Moc dobře si uvědomoval, že Alenka není vdaná, ale chtěl se zbavit jeho bratrance, který na ni myslel.
Ano je vdaná.
Řekl nejistě Kloboučník, ale snažil se to nějak nedávat na jevo.
Ani se ti nedivím, tak krásná holka už musí být vdaná.
Řekl trochu smutně bratranec.
Chvilku si s Kloboučníkem povídal a u toho usrkával čaj.
Po nějaké době, co se spolu bavili se rozhodl Kloboučníkův příbuzný odejít, neboť měl ještě pomoci jednomu známému.
Kloboučník se s ním rozloučil a když zavřel dveře, tak první věc co udělal, že šel za Alenkou.
Alenka v klidu ležela na posteli, ale něco na ni bylo trochu divné.
Bylo na ni vidět, že má velké bolesti, jelikož se právě opírá o popáleninu na ruce.
Kloboučník si toho všiml a pokusil se Alenky ruku bezbolestně položit na postel tak, aby se o ni nemohla opřít.
Alenka se sebou škubla a pomalu otevírala oči.
Kloboučník se ji snažil uklidnit a omluvil se ji, že ji vzbudil.
Alenka se jen usmála a řekla mu:
Nevadí, jsi hodný, že se o mě takhle staráš.
Kde vůbec budeš spát když jsem ti zabrala postel?
Zeptala se Alenka.
No přece na tvojí posteli, kde jsi ležela minulou noc.
Odpověděl Kloboučník.
Tak to nevím, jestli to tvá záda přežijí!
Řekla Alenka a začala se smát, protože ta postel na které předtím spala, byla tvrdší než zem.
Co tím myslíš moje záda?
Nadzvedl obočí Kloboučník.
Alenka mu nabídla, že by byla ráda kdyby spal tuto noc s ní, neboť by se tolik nebála.
Kloboučníkovi bylo líto Alenky a tak s tím souhlasil.
Alenka se mezitím přesunula na jednu část postele, aby tam měl Kloboučník aspoň nějaké místo.
Po pár minutách už Kloboučník byl připravený na spánek a na sobě měl noční košily s modrými pruhy, které byly vodorovné.
Když si lehl na postel tak hned ucítil jak se na něj Alenka tiskla.
Kloboučník ji obmotal kolem pasu a oba dva usli.
Kloboučník se probudil jako první a Alenka stále spala.
Kloboučník si všiml, že ji drží v náručí a začal ji hladit po tváři.
Byl velice zmatený, nikdy jindy k ní tohle necítil.
Je to snad těmi krátkými vlasy?
Přemýšlel Kloboučník.
Moc dlouho mu to přemýšlení nevydrželo, neboť se Alenka otočila zády ke Kloboučníkovi.
Kloboučník se rozhodl jít udělat Alence něco k snídani, aby až se vzbudí, měla co jíst.
Připravil ji buchtu, která jim ještě zbyla z minulého pečení.
Nebyla sice tak čerstvá a nadýchaná, ale jako něco na začátek dnu to stačilo.
Když nesl Alence do pokoje buchtu tak se zrovna Alenka probouzela.
Dobré ránko.
Řekla Alenka Kloboučníkovi.
Dobré, přinesl jsem ti něco k snídani.
Řekl Kloboučník a položil Alence talíř s buchtou na postel.
Kloboučník si sedl vedle Alenky a ta začala jíst.
Hmm, i po tak dlouhé době je stále výborná.
Řekla Alenka a usmála se, neboť byl a na svoji práci spokojená a hrdá.
Také si myslím, že se nám povedla.
Řekla Kloboučník a usmál se tak moc, že vypadal jak Šklíba.
Bolí tě ještě něco, nebo to už přešlo?
Zeptal se Kloboučník Alenky a vzal její ruku, kterou začal hladit.
Ani ne, neni to nic hrozného.
Řekla Alenka a pokračovala v jezení, i když byla trochu znepokojena tím, že ji Kloboučník takto vzal ruku.
A co mi prosím tě děláš s rukou?
Zeptala se Alenka.
Eh nic, já jen jestli se ti to hojí.
Odpověděl nervózně Kloboučník.
Alenka pomalu dojídala poslední kousek buchty, talíř podala Kloboučníkovi a ten jej odnesl.
Ještě než zavřel dveře tak na něj Alenka zavolala, že se jde převlíknout tak aby chvíli počkal.
Kloboučník se nijak neotočil, takže Alenka doufala, že ji slyšel.
Když si navlékala šaty tak se najednou otevřeli dveře:
Tak Alenko, ou promiň to jsem nechtě-
Kloboučník zavřel dveře.
Alence přišlo, že to udělal schválně.
Později vyšla z pokoje a Kloboučník se ji začal omlouvat.
Alenka se jen usmála, že ji to nevadí, ale aby příště radši zaklepal.
Kloboučník přikývl a políbil Alenku na rty.

Vim vim vim jak ten konec vypadá, ale ještě nevím, zda-li ho Alenka přijme ;)
Děkuji moc za všechny ty hlasy a za shlédnutí.
Doufám, že nevadí když tu napíšu někdy nějakou romantiku (hehe).
Zatím přeji hezký den.