Od té doby, co Alenka vrátila Kloboučníkovi zpět jeho rodinu, se událo několik zajímavých věcí, ale Alenku trapí, že se dlouho s jejími přáteli neviděla a tak se rozhodla, že by se za nimi mohla znovu podívat. Jak to asi dopadne?
Alenka dopsala dopis a předala ho královně. Královna jí řekla,že pro ni měl být připraven pokoj, ale jsou prý všechny plné. Kloboučník na to rychle zareagoval: Mohla by mít pobyt u mě, přece jen jsme se známe, takže by to ani nebylo na škodu. Usmál se na Alenku Kloboučník. Alenka se na něj usmála také a dodala, že to neni špatný nápad. Stejně tu jsem pouze na takové "malé návštěvě" Řekla Alenka spokojeně a uchechtla se. Královna s tím souhlasila a byla ráda, že se Alenka rozhodla souhlasit. Po pár hodinách co si Alenka povídala s královou, která jí informovala o tom, že dostane šaty a nějaké oblečení na pár dnů, které si vezme ke Kloboučníkovi, Alence přišel dopis, ve kterém stálo, že její matka nemá nejmenší problém s tím, že Alenka pojede na pár dnů ke kamarádce. Nemohla přece matce napsat, že jde do jiného světa. Po přečtení se vydala s Kloboučníkem na cestu k jeho domu. Šlo se takovým menším lesíkem kde nebyly pouze houby, ale našlo se tam i pár boroviček a smrků. Když došli ke Kloboučníkovu domu, Alence se před očima začaly objevovat vzpomínky, když ho viděla potom, co našel jeho klobouček z dětství .
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Dům zůstal v celé své kráse stejný i potom, co ho Alenka neviděla takovou dobu. Klobouky, které byly pověšené na zdi zůstaly ve stejném pořadí a to Alenku mile potěšilo. Také fotka jeho rodiny nebyla ani o 1 mm vedle. Stále jí to vracelo překrásné vzpomínky, které s Kloboučníkem prožila. Kloboučník jí řekl, že má nahoře jeden prázdný pokoj, který by mohla Alenka využít. Alenka se usmála a řekla, že si tam hned přenese všechny věci, které od královny dostala. Kloboučník se na ní podíval zmateně: To tam chceš přenést sama? Snad ti pomůžu né? Snad si nemyslíš, že tady budu jen tak stát a koukat se na tebe. Alenka se na něj podívala a začala se smát. Oba dva chodili po schodech sem tam, až nakonec byly všechny věci v pokoji. Pokoj byl prázdný a jediné co tam Alenka našla byl noční stolek a maličkaté okénko. Jinak byl pokoj celý prázdný, ale zdi pokoje byly vymalované takovou pastelově fialovou barvou a podlaha byla stále dřevěná jako ve spodním patře. Alenka se na chvilku zamyslela: Na čem vlastně budu spát? Na zemi? Pfft to určitě. Zasmála se pro sebe. Šla se zeptat Kloboučníka, na čem bude spát. Ten už pro ni měl připravenou postel, kterou bylo jen potřeba odnést nahoru. Alenka ji chytla z jedné strany a Kloboučník zas z té druhé. Oba dva se tam na schodech snažili vyrovnávat, aby náhodou nespadli i s postelí. Po 2 minutách balancování s postelí na schodech došli až do pokoje. Alenka si oddechla a řekla, že až bude chtít Kloboučník postel odnášet, že ona mu s tim pomáhat nebude, protože jí na to nevystačí síly. Kloboučník se začal smát a řekl, že tu postel se mu také nebude chtít stěhovat, takže ji tam prostě nechá. Kloboučník se zadýchaný zeptal Alenky, jestli by nechtěla šálek čaje. Alenka jej s úsměvem přijala, protože po té posteli byla zadýchaná i ona. Po šálku se Alenka rozhodla, že si za chvíli půjde lehnout, protože už začíná být unavená. Kloboučník řekl, že má pravdu a půjde rovnou s ní.
Tak přátelé, toť je konec dnešní kapitoly. Doufám, že se líbila a uvidíme se u dalšího povídání (pro vás spíše čtení). Můžete napsat, jak by měl podle vás pokračovat příběh, co by tam mělo přibít, nebo po případě, co by se tam ani nemělo objevit. Budu ráda i za nějaký opravení, pokud-li bych se někde překlikla. Přeji hezký zbytek dne :D.
