I Need You boy ✅

18. Jen si pohrajeme

Konečně jsme přijeli k hospodě a vystoupili. Nela okamžitě odešla dovnitř. Yoongi se konečně mohl přivítat i s Joonem a taky jsme šli dovnitř. Hobi a Jimin tu už byli, a tak jsme si k nim sedli. Začali jsme si teda povídat a pomalu se i opíjet. Hlavně jsme teda alkohol strkali pod nos Hobimu. Doufali jsme, že Namjoona uvidí co nejdříve. Asi po hodině to došlo do fáze, kdy Hobimu bylo jedno kolik si toho ještě dá a jen chtěl pořád pít. To znamená, že se nám podařilo ho opít. Po tak půl hodině, jsme se všichni rozhodli jít do klubu. Já, Yoongi a Joon jsme toho měli málo. Nela a Jimin nepili vůbec, protože Jimin není přeci plnoletý a Nela musela řídit. Tak jsme autem přijeli k nejbližšímu klubu a šli do něj. Hobi se okamžitě začal kroutit mezi lidmi s martini v ruce a s Jiminem vedle něj. Dá se říct, že Jimin Hobiho hlídal, aby neudělal nějakou velkou hovadinu. Nela si taky šla zatančit.Já si zašel na bar pro nějaké to pití a Joon s Yoongim šli zabrat nějaký volný stůl.

Pohled Namjoona
„Běž si zatančit s ostatními" Pobídl mě Yoongi. Trochu jsem nad tím zapřemýšlel. „Třeba tě pak uvidí" Poplácal mě po zádech. Jin přišel od baru a přinesl nám nějaký ten alkohol. Trochu jsem si upil a odešel za Hoseokem a Jiminem. Když jsem ještě byl naživu, do klubu jsem moc nechodi a přišlo mi to jako ztráta času. Ale teď jsem se snažil, aby mě viděli. Začal jsem se teda nějak hýbat do rytmu hudby poblíž těch dvou. Nějak jsem ztrácel pojem o čase a vlastně jsem si to užíval. Omylem jsem do někoho narazil a že to bc tomto klubu nebylo poprvé. Bylo tady fakt hodně lidí. Otočil jsem se na toho člověka a byl to Hoseok. Omluvil jsem se a doufal, že mě vidí. On se na mě usmál a přitáhl si k sobě Jimina.

„Jak se jmenuješ?!" Zeptal se Hoseok. Vyšlo to. Musel trochu Zakřičet, abych ho slyšel.

„Kim Namjoon! Znám se se Seokjinem a Yoongim, jsou to tví kamarádi!" Odpověděl jsem mu hlasitě. Jimin nás naštěstí nevnímal, jinak by si asi myslel, že Hobi má halucinace.

„Aha, tak to se taky skamarádíme ne?!" Zakřičel. Usmál jsem se a podíval se na kluky u stolu. Nebyli jsme od toho stolu daleko. Ukázal jsem jim zdvižený palec. Oni si plácli a šli se přidat k nám.

———

Pohled Jimina
Jsme v tom baru už dlouho. Nevím kolik je hodin, ale hodinu tu jsme určitě. Hobi se tu kroutí, povídá si asi se svým imaginárním kamarádem a já trávím čas vedle něj. Do někoho dneska asi už po třicáté vrazím a omluvím se mu. Borcovi to nějak nevadí. Začne se mě vyptávat na různé otázky, jako například jak se jmenuji, kde bydlím a kolik mi je. Pak to už ale začne být divný a zeptá se mě třeba jestli jsem se s někým už vyspal. Už mu přestanu odpovídat a snažím se ho ignorovat. Chci pokračovat v zábavě a zbavit se toho podivína. Jenže on mě chytí za boky a přitiskne se ke mě. Ztuhnu na místě. Po chvíli ho od sebe odstrčím a otočím se vedle sebe, kde by měl být Hobi. Není tu, ale vidím ho. Je daleko ode mě. Zdá se, že jsem se moc zabral do taneční a od kluků omylem poodešel. Ten chlap, kterému je asi třicet, se ke mě zase přitiskne a zmáčkne mi zadek. Nevím co mám dělat. Chtěl bych jít za ostatními, jenomže to by tak lehký nebylo. Hlavně nechci být u tohohle úchyla. Snažím se ho odstrčit ale nejde to. Otočí mě a já se mu radši ani nekoukám do očí. Pomoc. Začne mě líbat na krku. Snažím se od něj dostat, ale nejde to. Zase mi zmáčkne zadek a já pomalu začínám brečet. Nechci tu být.

„Notaak, Jiminie~ jen si pohrajeme.." Řekl a olízl mi krk. Být na jeho místě Hobi, už není nikdo z nás oblečený, ale u tohohle chlápka, jsem jen zadržoval slzy. Jen si pohrajeme. Tři slova, na která nikdy nezapomenu. Chytne mě za ruku a začne mě táhnout pryč. Tak trochu tuším, co má v plánu a kam mě vede, a tak se vzpírám. Křičím na Hoseoka, Jina, Yoongiho, Nelu, ale nikdo mě neslyší. Odvede mě na chlapecké záchody a zatáhne mě do jedné kabinky. Přirazí mě čelem ke zdi a mě už stékají slzy po tváři. Slyším, jak si rozepíná pásek a stahuje si kalhoty dolů. Utekl bych, ale pevně mě drží za krk, abych se ani nepohnul. Nemůžu skoro ani dýchat. Hobi pomoc. Stáhne si i spodní prádlo a mě rozepne pásek na džínách.

„Nebreč, pak by to bylo rychleji.. Prostě si to užívej" Řekl naštvaně tím svým slizkým hlasem a pak mě zase olízl na krku. Ani nechci vědět jak v této situaci vypadám. Skoro polonahý, ubrečený a bezmocný. Už nikdy nechci do klubu. Stáhne mi kalhoty i se spodním prádlem dolů. Ruce mi chytne za zády a pořád mě drží za krk. „Připrav se bae~" Řekne a hned vykřiknu bolestí. Pomozte mi prosím. Kdokoliv.S každým jeho přírazem vykřiknu a on vzdychá. Pomoc Hobi, prosím. Po tváři mi stékají další slzy bolesti a jen chci odejít..

*pohled Jina*
Tak si to tu užívám vedle Namjoona a Hobiho. Všichni se tu kroutíme jak housenky do rytmu. Yoongi ke mě popojde.

„Hele Jine, kde je Jimin?" Zeptá se mě a já se začnu rozhlížet. Ještě před pěti minutami tu byl. Začnu vykřikovat jeho jméno, ale stejně je tu moc velký hluk. Yoongi to řekne i Nele a já Joonovi. Nakonec i Hobimu a všichni se začneme obávat kde Jimin je. Hledáme ho po celém parketu, ale nikde není.

„Co třeba záchody? Nešel na záchod?" Napadlo Nelu po nějaké době. A tak jsme se vydali na chlapecké záchody. Jen k nim přijdeme a hned se mi to nelíbí. Ozývají se tam dva zvuky. Vzdychy a brek. Vystrašeně se na sebe s Yoongim podíváme a pak na Nelu. Nevím přesně jestli to je Jimin, ale ať už je nebo ne, tomu člověku musíme pomoct. Otevřeme dveře a vejdeme dovnitř. Nela je zase zabouchne a jdeme k nejvzdálenější kabince. Kalhoty a spodní prádlo na zemi. Chlap držící Jimina u stěny který, brečí. Jimin volá o pomoc. Toto, nikdy nedostanu z hlavy. Yoongi se na toho borce vrhne a dá mu do držky. Ten chlap i Jimin, se svalí k zemi. Jimin brečí a je shoulený do klubíčka. Hobi k Jiminovi přiběhne a začne se ho vyptávat na všelijaké otázky. Jenže jelikož z něj celkem dost táhne alkohol a je opilý, Jimin se bojí ještě více. Yoongi pořád řve na toho chlapa a ještě několikrát mu dá do držky. Nakonec se svými džíny a spodním prádlem zmizí z místnosti. Yoongi odstrčí Hobiho od Jimina, protože vidí, že mu moc nepomáhá. Jimin si opatrně oblékne spodní prádlo a ještě více se rozbrečí. Všichni brečíme. Yoongi pomůže Jiminovi obléct kalhoty. Nikdo z nás nemluví. Vezme ho do náruče a rychlým krokem odejdeme z klubu. Sedneme si do auta a utěšujeme Jimina. Ten jen brečí a mačká se k Hobimu, který ho silně objímá. Chytnu Namjoona za ruku a podívám se na něj. Taky brečí.

„Jeď k Jinovi domů. Mají tam nejvíce postelí, všichni tam můžeme přespat a všechno vyřešit. Myslím si, že teď nikdo nemá náladu na to být sám a vláčit se k sobě domů." Řekl Yoongi a utřel si slzy z tváře. Nela nastartovala auto a jeli jsme. Už jsi v bezpečí Jimine.

Nějaké drama musí být ;)
Moc se omlouvám Jiminovi, co jsem mu to udělala 😭 ale prostě mě to napadlo¿..