I Need You boy ✅

4. U mě doma?

Něco jsme uvařili a já se sám sobě divil proč nechávám neznámého člověka vařit v mém domě. Je pravda, že podle toho jak krájel ty ingredience, tak z něj žádný vrah nikdy nebude.. ale i tak.

Dovařili jsme a já si oddechl. Koukl jsem se na Namjoona. Ten Koukal na sporák a vypadal zmateně.

"Prosím tě, co to je?" Zeptal se mě a ukázal na sporák. Já se zasmál. Myslel jsem si, že dělá blbého.

"To je elektrický sporák. Děláš, jako by jsi jej nikdy neviděl." Uchechtl jsem se a opřel se o linku. Namjoon, se na mě naštvaně podíval. A najednou, mi to došlo.

"Jo promiň... Ty jsi tu vlastně dvacet let nebyl.. tvůj styl oblečení podle toho i vypadá" Prohlédl jsem si Namjoona od hlavy k patě. Bílé triko, zastrčené ve skinny jeans a na stole, měl odložený dlouhý hnědý kabát.

"To jsou moje oblíbené kousky z mého šatníku! Tak si nestěžuj.." Okřikl mě a zkřížil ruce.

"Skinny jeans, už dávno vyšly z módy. Já sice taky nějaké mám, ale ne tak moc uplé jako ty tvoje. Vždyť ti každou chvíli prasknou!" Zasmál jsem se a prohlédl si Namjoonovy kalhoty. Byly opravdu úzké.

"Každopádně.. Co hodláš dělat, ty dva měsíce?" Zeptal jsem se Namjoona a sedl si na kuchyňskou židli. Namjoon, si sedl vedle mě a koukl se do zdi.

"Nevím.. Asi se půjdu projít po městě a dále nevím. Asi budu tady." Řekl a koukl se na mě. Měl okouzlující pohled. Nádhernou tvář a když se usmíval, měl dolíčky. Černé vlasy, mu trochu padaly do očí. Trochu jsem se vzpamatoval a vrátil se zpět do reality.

"Tady? Tím myslíš, že chceš být celé ty dva měsíce u mě doma?" Uvědomil jsem si, co řekl. Trochu jsem měl strach z toho, že tady bude nějaký neznámý člověk, ale v té chvíli jsem si asi neuvědomil, že to je vlastně duch. To jestli je duch nebo ne, ani nevím, jak zjistit. Zkusit ho probodnout? V žádném případě. Ještě někoho omylem zabiju a půjdu sedět..

"Ano. Vybral jsem si, že se chci vrátit domů, tak chci trávit ten čas tady.." Sklopil Namjoon pohled, jako by se cítil provinile. Dal jsem mu ruku na rameno. "Vadí ti, že tady budu?" Koukl se na mě trochu a odhrnul si vlasy z očí.

"Ne, to vůbec ne.. jen tě znám tak hodinu a skoro nic o tobě nevím. Ani si nejsem jistý, jestli mi říkáš pravdu, ale i tak ti věřím.. Jen mě trochu překvapilo, že budeš u mě doma, celé ty dva měsíce." Pohladil jsem Namjoona na rameni a usmál se.

"Takže tu můžu být?" Zeptal se a zvedl hlavu. Koukl se mi do očí.

"Můžeš.. Ale, vezmu tě i někam ven, ať jen pořád nesedíš na prdeli" Řekl jsem a trochu se zasmál. Najednou, jsem si ale uvědomil, ostatní věci okolo. Kde bude spát? Budu muset dělat více jídla, více chodit na brigády, abych měl více peněz.

"Dobře. Dekuji ti moc.." Poděkoval a usmál se Namjoon. "Můžu tě obejmout?" Zeptal se. Ani jsem mu neodpověděl a okamžitě jsem vstal z židle a objal ho. Tak dlouho jsem se neobjímal a chybělo mi to.. Kookie, za mnou už nepřijde, aby mě objal. Ale chápu ho. Taky jsem si prošel takovým obdobím. A na tyhle věci, má určitě Taehyunga..

Namjoon mě silně stiskl a já, nasál vůni, jeho trička. Strašně moc to triko vonělo. Odtáhl jsem se od něj a zasmál se.

"Pojď. Jdu ti ukázat, můj dům.. Vypadá to tu asi trochu jinak, než když jsi tu bydlel ty." Napadlo mě. Namjoon přikývl na ano a vstal ze židle. Šel jsem mu tedy ukázat, celý dvoupatrový dům, ve kterém bydlím s Jungkookem.