I Need You boy ✅

2. Pomeranče

Vracel jsem se z obchodu. Do dlani se mi už dávno otlačily úchyty od nákupních tašek. Nakoupil jsem celkem dost věci i když jsem nechtěl. Šel jsem po chodníku a do někoho narazil. Jedna taška mi spadla na zem a dva pomeranče se trochu odkutálely. Možná si představujete tu romantickou část filmu že? Naše ruce se na pomerančích sice střetly, ale spíše jsme se začali přetahovat.

"Dej mi ten pomeranč! Ještě mi ho vezmeš a nevrátíš mi ho!" Okřikl jsem Yoongiho. Zvedl jsem pomeranče s taškou.

"Promiň. Vidím že jsi nakupoval" Řekl Yoongi a nahlédl do tašek. Pomeranče jsem dal zpět do tašek. "Proč máš pomeranče, když je nejíš?" Zeptal se Yoongi a podíval se na mě.

"Jsou pro Kooka. Co tu vůbec děláš?" Ptal jsem se já.

"Dlouho jsem nebyl někdy venku. Poslední dobou jsem pořád doma nebo s přítelkyní" Odpověděl mi a poškrábal se na zátylku.

"Už si Nela po tom roce zvykla, na tvou lenivou stránku?" Zasmál jsem se.

"Jo.. vlastně, lenivíme spolu!" Usmál se Yoongi a trochu se začervenal. Chápavě jsem přikývl.

"Když jsem šel kolem vašeho baráku, viděl jsem Kooka jak odchází, jen abys věděl" obeznámil mě Yoongi a povzdechl si. "Asi šel zase za Taehyungem" Dodal.

"To mi je jasné" Řekl jsem naštvaně.

"Viděl jsi jej vůbec někdy?" Zeptal se a já se zamračil.

"Ne. Ani jednou a už mě to vytáčí. Co když to je nějaký starý, úchylný dědek?" Bál jsem se. Yoongi se zasmál.

"Prosím tě, vyhledej si na Instagramu jméno 'thv'. Tak se tam jmenuje Taehyung. Má tam i fotky s Jungkookem." Řekl mi Yoongi a položil mi ruku na rameno. Do teď jsem nevěděl, že má instagram.

"No nic. Já už půjdu, ràd jsem tě viděl" Začal jsem se loučit. Usmál jsem se na Yoongiho.

"Dobře.. Taky mám ještě něco domluvené" Řekl Yoongi. Byl jsem si více než jistý, že bude s Nelou a ani mě to nepřekvapuje. Ale co už, jsou spolu cute.

"Tak ahoj" Plácl jsem si s Yoongim. Oba jsme se usmáli. Ještě jsem jej poplácal po zádech a oba, jsme šli vlastní cestou. Po nějaké chvíli, jsem došel, před můj dům. Sundal jsem si batoh ze zad a rozepnul velkou kapsu. Vytáhl jsem klíče. Dal jsem je do zámku a odemkl jsem. Jsem rád, že Jungkook zamknul. Párkrát se už stalo, že nechal odemknuto. Vešel jsem do domu a za sebou, zavřel dveře. Kšiltovku jsem si sundal a nechal v ruce. Sundal jsem si i boty a dal je do botníku. Slyšel jsem ruch v kuchyni a usmál se. Tašku, jsem pořád měl v rukou. Šel jsem do kuchyně, když jsem si najednou uvědomil, že Kookie, by měl být u Taehyunga. Pochybuji, že by přišel, tak brzo domů. Zastavil jsem se v obýváku a tašku, dal na zem. Začínalo mi být jasné, že to není Jungkook. S Taehyungem, většinou tráví celý den a ne, patnáct minut. Začal jsem se pomalu plížit do kuchyně. Když, jsem konečně viděl toho člověka, co tam asi vařil, viděl jsem jej ze zadu. Byl přibližně stejně velký, jako já. Koukl jsem se doprava a na malém stoličku, jsem měl flašku, od včerejšího piva. Vzal jsem ji do ruky. Už, jsem chtěl vejít do kuchyně. Ale zakopl jsem o práh a flaška, se mi roztříštila v ruce. Pár střepů, se mi zabodlo do dlaně, ale to mě teď nezajímalo. Ten kluk, se na mě otočil. Já bleskově vzal jeden střep do ruky a vstal.

"Kdo jsi a co děláš v mém domě?!" Vykřikl jsem na toho kluka. Vypadal celkem zmateně a začal se rozhlížet kolem sebe, jak nějaký idiot.

"Na koho to sakra mluví?.." Zeptal se sám sebe a podíval se zpět na mě.

"Na koho bych asi mluvil?! Vidíš tu snad někoho jiného?!" Zakřičel jsem. On se trochu vylekal a poskočil. Najednou vykulil oči a vypadalo to, jako by si právě něco uvědomil.

"Ty mě vidíš? A slyšíš?!" Vykřikl radostně ten kluk. On je feťák nebo co sakra?