Zdravím!
Asi to pro některé bude překvapení ale ještě žiju! Jenom jsem neměla úplně čas nebo chuť psát, za což se omlouvám. Mám v plánu vydávat kapitolu každé pondělí. Nevím jestli se mi to vždycky povede, ale budu se snažit! Každopádně, všem vám moc děkuju, že jste to se mnou vydrželi a trpělivě čekali.
PS: hodně štěstí v novém školním roce!
Linda
17.8.1976
Regulus zatrápeně seděl nad jedním ze svých úkolů na lektvary. Dostal od profesora Křiklana úkoly navíc, které si mohl zkoušet, kdyby se někdy nudil.
Křiklan mu řekl, že je nemusí mít hotové a pokud nebude mít náladu nemusí se na ně ani dívat, ale Regulus ho nechtěl zklamat. Ačkoliv mu Křiklan všechno tohle říkal, Regulus věděl, co se od něj očekává.
Když už jednou nějaký úkol dostal je odhodlaný ho udělat, i kdyby ho to mělo stát veškeré jeho úsilí.
Jenže teď nevěděl jak dál. Omlazující lektvary byly poměrně staré a učily se až koncem sedmého ročníku. Tak napřed Regulus bohužel nebyl.
Věděl, že spousta členů rodu Blacků lektvar užívají, aby neztratili svou krásu, ale nijak moc se o to nezajímal.
Přemýšlel, že zajde za Flemontem, jelikož on byl jediný, kdo mu mohl s lektvary pomoct, ale vyrušilo ho klepání na okno.
Zarazil se, když uviděl Narcissinu sovu. Jeho sestřenice mu moc často nepsala, natož o prázdninách, takže tohle byla výjimečná situace.
Rychle otevřel okno a vypustil jí dovnitř. Odvázal jí z nohy dopis a nabídl misku se zrním a druhou s vodou.
Nechal sovu, ať se v klidu obslouží a začal rozbalovat psaní. Písmo bylo poměrně naškrabané, což se Narcisse nepodobalo. Vždycky měla všechno naprosto perfektní.
Zamračeně se dal do čtení.
Regulusi,
asi bude lepší, když ti to sdělím sama a teď, než abys to zítra četl v novinách. V první řadě mě to moc mrzí a pokud budeš potřebovat, jsem tu pro tebe.
Víš, že váš otec byl už pár let nemocný. Walburga v poslední době řešila mnoho věcí ohledně Smrtijedů a Pána zla, což tomu taky moc nepomáhalo.
Včera nám oznámila, že v noci zemřel.
Nezapomeň, že jsem tu pro tebe.
S láskou
Narcissa
Regulusovo srdce vynechalo úder. Zemřel? Jeho otec je mrtvý?
Všichni věděli, že to s jejich otcem jde od pěti k jedné, ale nikdo si nepřipouštěl, že by mohl zemřít tak brzy. Přece jen, kouzelníci se dožívají poměrně vysokého věku.
Nemohl dál dopis přes své slzy číst. Nechápal, proč brečí. S jeho otcem si nebyli nikdy blízcí a on se o ně ve většině případech nezajímal. Jenže nějaká část Reguluse ho měla ráda za to, že je netrestal takovým způsobem jako jejich matka.
Občas nechával Reguluse číst si s ním poté, co slyšel jeden z výbuchů vzteku jeho ženy. Pokud ho nevyrušoval, mohl si s ním být jak dlouho chtěl.
Jenže většinu svého života trávil v práci a když už se objevil doma, vlezl si do své pracovny a nevnímal okolní svět.
أنت تقرأ
KRVEZRÁDCE
قصص الهواة,,Vždycky jsem hledal chybu v nich, víš? Jenže mi došlo, že je ta chyba ve mně." ,,Až na to, že tohle není chyba, bráško. Je to naprosto normální věc, kterou jen tak neovlivníš." -----------‐----------------------------------- Regulus nečekal, že ho...
