XX.

536 49 5
                                    

  Regulus seděl u Jamese na posteli a čekal. Čekal než přijde Remus se Siriusem.

  Chtěli mu to říct. Už měli vymyšlené jak to udělají. Sirius měl za úkol Remuse přivést a potom to na něj prostě vyklopí.

  ,,Co se děje?" zeptal se zamračeně Remus, když přišel do pokoje. ,,Kdo umřel?"

  ,,Tvoje tajemství," promluvil James.

  Remus zbělal a Sirius mu rychle přisunul židli, aby se mohl posadit a nespadnul.

  Regulus se zamračil na Jamese, který jen pokrčil rameny. Mohl počkat dokud si Remus nesedne.

  ,,M-moje tajemství?" zakoktal.

  ,,Nemyslíme si o tobě nic špatného, Remusi. Není to tvoje vina," řekl tiše Regulus a pousmál se na Remuse.

  ,,Trochu jsme pátrali a našli, hlavně Reg, kouzla, která ti pomohou po přeměně," přidal se Sirius.

  ,,Chceme ti pomoct Remusi," usmál se Peter.

  Remusovi oči se pomalu začali zaplavovat slzami. A to Remus nikdy nebrečel. ,,P-proč? Jsem monstrum," hlesl.

  ,,Jsi náš kamarád a to je hlavní," objal ho James.

  Brzy se k němu přidala celá skupina a vytvořili hromadné objetí.

  ,,Nenecháme tě v tom, Reme," dodal ještě Sirius. ,,Odteď tě budeme střežit, jako oko v hlavě."

  Remus potichu vzlyknul.
,,Ne-zasloužím si to."

  ,,Zasloužíš si celý svět, Reme," ujistil ho Regulus a myslel to smrtelně vážně. Nebylo správné, že Remus musel trpět každý měsíc bolestivou přeměnu. Život vlkodlaka je krutý. A o to méně si ho zaslouží zrovna Remus.

KRVEZRÁDCEWhere stories live. Discover now