KRVEZRÁDCE

X.

30.7.1972

,,Regulusi? Reggie?" Sirius se snažil najít Reguluse. Byl docela bezradný, jelikož se podíval na všechny jeho obvyklé skrýše a nikde nebyl. Jeho poslední naděje byla knihovna. ,,To jsem já, Sirius."

Uslyšel tichý vzlyk z pod jednoho stolu.
Samozřejmě, že se Regulus schová někam tam.

  Sirius odsunul židli od stolu a kleknul si tak, aby na svého bratra viděl.

Regulus seděl s nohama přitáhlýma k hrudi a měl na nich položenou hlavu, kterou natočil tak, aby na Siria viděl. Jeho dech byl trhaný a po tvářích mu tekly slzy.

Sirius s povzdechem roztáhl ruce a počkal, než mu do nich Regulus vlezl. Sirius poznal, že je hodně mimo, protože se ho držel jako o život.

,,Klid, Reggie. Narcissa už mluví s Belatrix, nic ti neudělá."

Jestli ho Regulus slyšel, tak to nijak nenaznačil a dál plakal do Siriusova ramene.

,,Už to bude jen chvilku, potom odjedou," pokusil se ho trochu uklidnit.
,,A potom už jenom měsíc a odjedeme i my."

,,C-chci být s te-bou," dostal ze sebe Regulus mezi vzlyky.

,,Vždyť jsme spolu i teď. Narcissa říkala, že nemáš poslouchat nic, co ti Belatrix nakázala. Nemusíš se vracet do té kabiny a ani ona tě tam už nestrčí. Bude to v pohodě."

Regulus zavrtěl hlavou. Nic nebude v pohodě.

Sirius se s povzdechem rozhlédl kolem. Hledal něco, čím by mohl Reguluse
rozptýlit. ,,Co tady čteš?" vzal do ruky nejbližší knížku.

Regulus se zmateně zamračil nad tím, na co se ptá, než mu došlo, že drží jednu z mnoha knih, které zvládnul přečíst.

,,Vlkodlaci od počátků let?" přečetl si Sirius titul. Tohle nebyla Regulusova běžná volba ke čtení. Sirius se zaměřil na svého bratra. Věděl snad Regulus něco? ,,Víš o věci o které nikdo neví, takže o ní nevíme vlastně ani jeden, ale my víme, že to víme a možná to ví i James s Peterem, i když to vědět nemají, ale ví a my všichni víme, že to víme, ale Remus neví, že víme, co nevíme?"

Regulus na něj zůstal chvíli hledět, ale potom se začal potichu smát. Měl Siriuse i jeho vyjadřovací schopnosti rád.
,,Asi bych řekl, že vím, co nevím."

Sirius se zazubil. ,,Takže se ho nebojíš? Merline, jsem na tebe tak pyšný. Snažíš se najít něco, co mu pomůže?"

Regulus kývl. ,,V Bradavicích nic není, takže jsem se rozhodl najít něco tady. Je tu víc černé magie, ale přihlíží na vlkodlaky jako zbraně a snaží se jim ulehčit přeměny. Nenašel jsem nic, co by zabránilo bolesti, ale jsou tady dobré typy na hojení a taky pár lektvarů, co by měly úplně otupit bolest po úplňku. Vážně mu chci pomoct, všechno jsem si sepsal."

Sirius byl rád, že Regulus Remuse neodsoudil. Měl z toho docela strach.

,,S klukama jsme to vyřešili v prvním ročníku a to jen proto, že jsme ho sledovali. Remus neví, že to víme, takže mu to ještě neříkej, máme v plánu to udělat příští rok. Už si na nás docela zvyknul, takže by to mohlo klapnout."

Regulus kývnul. Měl Remuse docela rád.

,,Možná, že bysme našli něco v oddělení s omezeným přístupem," napadlo Siriuse.

,,Tam nic není," vyvrátil mu to Regulus.

Nastala mezi nimi chvíle ticha, kdy se Sirius otočil na Reguluse se smrtelným pohledem.

,,Jak to víš?"

Regulus polknul. ,,Typuju?"

,,Regulusi, já přísahám, že tě seřežu holýma rukama, jestli tě tam někdy najdu, pamatuj si to," zvedl nebezpečně prst Sirius.

Regulus protočil očima, ale udělal si neviditelnou poznámku o tom, že musí všechny jeho noční výpravy pečlivě plánovat, aby ho Sirius nechytil. Nechtěl riskovat jeho hrozbu, protože Sirius je schopný všeho.

,,Jsem rád, že jsme si rozuměli," spustil z něj oči Sirius.

Regulus se o něj jenom více opřel.

Na to oba uslyšeli otevírání dveří.
,,Jste v pořádku, vy dva?" ozval se hlas jejich sestřenice.

Hlas té, kterou oba viděli radši Narcissin.