KRVEZRÁDCE

II.

28.9.1972

Rodinné zklamání... příšerná ostuda... jméno rodiny... nejezdi na prázdniny... trest...

Tahle slova běhala hlavou mladšímu Blackovi už od rána, kdy otevřel dopis od svých rodičů. Siriusovi nic neřekl a ani neměl v plánu, chtěl ho nechat v domnění, že se ho rozhodli ignorovat.

Ovšem Sirius okamžitě poznal, že něco není v pořádku. Ať už Reguluse prozradil jeho třes rukou, nebo věčně zamyšlený výraz, Sirius poznal, že Reguluse něco trápí.

,,Říkám vám, že mu něco je," tvrdil zatvrzele svým přátelům.

,,Je mu špatně z toho, že mu nedáváš dost prostoru. Vždyť jsi ho chudáka seřval i za to, že zapomněl na úkol a dělal ho večer."

Sirius protočil očima. Jen se stará o jeho vzdělání.

,,Dostal dopis," vyhrknul najednou Remus, když mu došlo, proč by mohl být Regulus tak mimo.

Sirius i James se na něj zmateně otočili.

,,To je pravda," došlo i Peterovi. ,,Ráno, když jsme s Remusem šli na snídani přiletěla mu sova.

Sirius na ně vyvalil oči. Tak proto se Regulus choval takhle? Proč mu nic neřekl? ,,Půjdu za ním," oznámil jim Sirius, než se rychle sebral a odešel.

Počítal, že když půjde chodbou, kterou objevili, stihne ho na cestě z knihovny.

Měl to sice jen tak tak, aby nemusel běhat, ale stihnul Reguluse přesně na začátku chodby.

Regulus byl začtený v jedné knížce, takže si Siriuse ani nevšiml, dokud ho nechytil za ruku. Mladší z bratrů sebou trhl a vyděšeně vyjekl.

,,Siriusi, tak jsi normální!" vyhrkl rozhořčeně, když zjistil, kdo ho vzal.

,,Dvakrát jsem ti řekl jménem, ale nereaguješ," zamračil se Sirius.

Regulus si povzdechl. ,,Co potřebuješ?"

,,Co se děje?" Sirius chtěl vědět, jestli mu to Regulus řekne sám nebo ne.

,,Nic, co by se mělo dít?" pokrčil rameny Reg a rozešel se dál chodbou.

Sirius ho bohužel zastavil, místo aby se k jeho chůzi přidal. ,,Takže mám začít mluvit já?"

,,J-jak to myslíš?" zakoktal Regulus.

,,Vážně sis myslel, že to nezjistim? Proč jsi mi nic neřekl? Víš co znamená věta 'Jsme v tom spolu'? Rozhodně ne to, že mi zatajíš dopis od rodičů!"

,,Nechtěl jsem tě stresovat," kuňknul Regulus.

,,To se ti teda moc nepovedlo," zavrčel Sirius. Následně však svých slov zalitoval, když uviděl pohled svého bratra.

,,Promiň," promluvili oba najednou.

Sirius si jenom povzdechl. ,,Tak mi ho ukaž."

Regulus sklíčeně zalovil ve své tašce a podal Siriusovi zmačkaný kus pergamenu.

Sirius se dal do čtení. Ani ho moc nepřekvapilo, co v něm vyčetl. Vypadal podobně jako ten, co dostal on sám v prvním ročníku, jen to obsahovalo více odstavců o tom, že Regulus měl všechno zachránit a ne zkazit. ,,Trest?" zamračil se u poslední věty. ,,Mně žádný varování předem neposlali, ale konali hned, co jsem přijel."

Sirius pobaveně vzhlédl k Regulusovi, který už se tak pobaveně netvářil.
V duchu se proklel nad svojí špatnou vlastností dřív mluvit než myslet.
,,Nemusíš mít strach, nějak to vyřešíme. Vždyť nás nechtějí na prázdniny, takže je vlastně uvidíme až za rok," přitáhl si Reguluse do objetí. ,,Bude to fajn."

Regulus jen kývl. Bál se, že když promluví, začne brečet. A pláč nikdy ničemu nepomůže.

,,Tak pojď, jinak kluci budou šílet, že tě jenom zdržuju a oni s tebou nemůžou prohodit ani slovo. Vypadá to, že mi tě závidí, bratříčku."

Regulus se zasmál a společně se Siriusem zamířili na kolej.