KRVEZRÁDCE

I.

1.9.1972

Společně s Minervou McGonagallovou vstoupily do síně nové první ročníky. Spousta z nich vypadalo vystrašeně nebo zvědavě a nejistě pokukovali po Velké síni. Mezi prváky byl i mladý Regulus Black. Stejně jako spousta dětí právě obdivoval strop. Od nebelvírského stolu mu jako pako mával Sirius, jeho bratr. Regulus mu mávnutí plaše oplatil.

Profesorka došla ke stoličce, na které ležel starý klobouk. Hned, jak se všichni prváci postavili kolem, začal klobouk zpívat. Některé to překvapilo, někteří věděli, že se to stane, ale všichni pozorně poslouchali jeho píseň.

,,Až vyvolám vaše jméno, posadíte se na stoličku a já vám na hlavu dám moudrý klobouk," promluvila opět profesorka a rozvinula pergamen se jmény.

Regulus se začal psychicky připravovat, protože věděl, že jeho jméno bude na seznamu jako jedno z prvních. Profesorka postupně vyvolávala jména, až se dostala k Regulusovi.

,,Regulus Black!"

Regulus se rozešel ke stoličce a posadil se. Moudrý klobouk mu okamžitě přepadl přes oči.

,,Hmmm... další Black. Máš velmi zajímavou hlavu, chlapče," ozval se Regulusovi hlas v hlavě. ,,Vidím, vidím, ale kam s tebou?" Po téhle větě se klobouk na chvíli odmlčel. ,,Máš předpoklady pro všechny koleje. Moudrost Havraspáru, cílevědomost Zmijozelu, odvahu Nebelvíru a loajalitu Mrzimoru. Ano, ano, ...ale do které bych tě měl dát? Kam by ses hodil nejvíce? Kde by se rozvinul tvůj talent? Nechceš jen přijímat rozkazy a to je velmi dobře. Vidím v tobě spoustu odhodlání, Regusi. Odhodlání chránit všechny tvé blízké a bojovat za ně do posledního dechu. Když se spojíš s jinou duší, kterou jsem dnes zařadil dokážete to, co se ostatním zdálo nemožné." Klobouk udělal další, o něco delší odmlku.

Někteří žáci začali pokukovat po tom, kdo na stoličce sedí. Už dlouho tady nebylo dítě, které by nešlo ze stoličky během pár minut. Ani profesorka McGonagallová si neodpustila překvapený pohled.

Regulus moc nechápal, co se klobouk snažil říct, ale rozhodl se nechat to být. Přece jen mu říkali, že ten klobouk je malinko bláznivý.

,,Máš nějaké přání?" promluvil klobouk opět k Regulusovi. Ten si okamžitě vzpoměl na své rodiče. Říkali mu, že se musí dostat do Zmijozelu a žádná jiná kolej pro ně neexistuje. ,,Ano vidím to, ale je to opravdu to, co chceš? Nemyslím si, že bys ve Zmijozelu projevil svůj talent na plno. Samozřejmě, pokud to není tvé přání." Regulus se zamyslel a dal klobouku za pravdu. Nebylo to to, co si přál. ,,Asi bych byl rád s bratrem," zašeptal k němu nakonec.
,,Ano, ano, skvělá volba chlapče. Tvá budoucnost bude slibná. Ať je to tedy...
NEBELVÍR!"

Poslední slovo klobouk vykřikl nahlas a stůl lvů začal tleskat. Regulus se s bušícím srdcem zvedl ze stoličky. Zachytil samolibý pohled profesorky McGonagallové a vydal se ke svému bratrovi, který si div nevykloubil ruku, jak moc mával. Jakmile se posadil, Sirius ho silně objal.

,,Doufal jsem, že tu budeš se mnou. Merline to je skvělý!" zasmál se šťastně.

,,Udusíš mě," zaskuhral Regulus.

Sirius na jeho slova nebral ohled a odtáhl se až ve chvíli, kdy mu došlo, že nejsou sami. ,,Pánové, tohle je můj mladší bráška Regulus. Regulusi, tohle je Peter, Remus a James. Říkal jsem ti o nich."

Všichni Poberti se zubili stejně jako Sirius. Věděli, že v rodině Blacků byl jediný Nebelvír a přál si mít Reguluse u sebe.

,,Tak vítej mezi námi Nebelvíry, kloboučníku," poplácal ho James po rameni.

,,Kloboučníku?" podíval se po nich zmateně mladšý Black.

,,Lidi, kteří měli na hlavě klobouk déle, jak pět minut," osvětlil mu to Remus s milým úsměvem.

,,Aha..." kývl Regulus.

,,Ale neboj nejsi sám," uklidnil ho Sirius. ,,I tady Peter ho měl na hlavě dlouho."

,,No, ale ještě nikdo ten klobouk na hlavě neměl víc deset minut," zamračil se zmateně Peter.

Remus ho pod stolem kopl do nohy, až bolestně vypísknul.

,,Tak fajn, Regulusi, ještě jednou vítej mezi Nebelvíry," zasmál se James. Regulus se také lehce pousmál.

Stále mu ovšem nebylo moc dobře, protože nevěděl, jak budou reagovat jeho rodiče. Když se do Nebelvíru dostal Sirius, většinu zlosti si vybili na Regulusovi, čímž u něj ztratili, velkou část důvěry a on se rozhodl věřit svému bratrovi. Co ale budou dělat teď, když jsou v Nebelvíru oba?

Po zařazování vstal profesor Brumbál a započal svůj každoroční proslov. ,,Vítám zde nové i staré tváře. Všem pátým a sedmým ročníkům přeji úspěšné zvládnutí zkoušek NKÚ a OVCE. Školník Pan Filch mě požádal, abych vám připoměl, že kouzlení na chodbách je zakázané a pokud by někdo měl chuť přečíst si celý seznam zakázaných věcí, najdete ho na dveřích jeho kanceláře. Nebudu vás na dále zdržovat a můžete se pustit do jídla." Brumbál tleskl a na stolech se objevilo spoustu jídla.

Regulus se necítil na to, že něco sní. Bylo toho na něj dnes moc. Nejdřív ty zpropadený loďky, kde sebou malém seknul do vody, a teď klobouk, díky kterýmu je v Nebelvíru a jeho rodiče budou zuřit více než předtím. Bylo mu z toho mdlo.

,,Přece nevynecháš největší hostinu," promluvil na něj Peter, který si všiml, že Regulus nic nejí.

,,N-no já nemám h-hlad," zakoktal Reg a odvrátil od něj pohled.

Sirius, kterému došlo nad čím bratr přemýšlí, se k němu sehnul. ,,Jsme v tom spolu Reggie. Bude to v pořádku," zašeptal.

Regulus nakonec kývl. Jsou v tom spolu, zvládnou všechno. Regulus byl rád, že Siriuse má.