Deník upíra [OPRAVUJE SE]

22. Na každý pád svítá naděje

Najednou jsme uslyšely střelu: „Ale no taak, už zase?" Řekla otráveně Lexi „Děláte si ze mě prdel, že opět někdo někoho zabil?" Přidala se k ní Elena „No přesně to je důvod, proč chci vypadnout pryč" řekli jsme s Rebekou najednou. Nezbývalo nám nic jiného, než jít dolů neboť se ozval školní poplach „bylo to omylem" zaslechla jsem Ricka hned potom co jsme došli dolů: „Ale no tak Ricku, nedávno jsem ti říkala, že nemusíš nikoho zabíjet" ozvala jsem se „Ale já to nebyl, nebo nevím o tom" „No evidentně jo, co byl omyl, když ne vražda?" „Ale no tak nechytej mě hned za slovo Viktorie, vytrhla si to z kontextu" „Jo tak, tak mi to řekni celý, ať jsem v obraze chápeš" „říkal jsem, že ať už je vrah Liama kdokoliv, tak bude tvrdit, že to bylo omylem" „Jo, tak kdyby si řekl, tohle rozhodně bych tě nepřeslechla takhle blbě" „Fajn, takže mě chceš obvinit z vraždy?" Moji i Rickovi hádku náhle přerušil hlas, známého člověka: „Zeptám se zcela jednoduše, máte možnost přežít?" „Ne, Lucifere nemám, ale pokusím se o to" „Dobře dáš mi svoje ledviny, až umřeš?" Zeptala se úsměvně Caroline „Co? K čemu ti budou moje ledviny a proč bych měla umírat? Co se tady děje?!" „No já nechci, aby přišli vniveč. Postarám se o ně" „Tak jo, co ti na to říct?" „Nevím třeba děkuju Caroline si fakt kamarádka" „Tak určitě..." usmála jsem se a chtěla jsem něco dodat, ale ozvalo se: „Ehm..." byla to  Ella „Je úplně jsme zapomněli na koncept, proč jsme tady" odsekla mile Caroline „No takže, nebudu se rýpat v tom, proč by někdo další měl umřít a už vůbec proč by si měla dávat svoje ledviny, ale umřel další člověk" „No lidi umírají, nemusí se to tak moc hrotit" řekla Rebeka „Musí ti zaletět i na lidech přece" odvrátila jsme k ní oči „dobře malinká sestřičko" „hej přestaň mě nazývat malá!!" Zakřičela jsem na ni „Dobře to by stačilo!!!" Ozvala se Caroline.

Luciferovi pomalu a jistě docházeli nervy, ale docela se držel a téměř klidně řekl: „Dobře takže jméno mrtvého je Liam? Tak nějak" „jo to je asi jméno toho týpka a někdo ho zastřelil" „Jak si to zjistila?" „Ello jelikož si taková miloučká řeknu ti to co nejmileji umím: slyšela jsem výstřel" „No to mi taky mohlo dojít" zašklebila se. Vyšetřování vraždy pokračovalo, ale k našemu překvapení se nikdo neozval, že ho zabil „Fajn, už mě to přestává bavit, jaká svině ho zabila?" řekla jsem do vzduchu decentně podrážděně „No na mě se nedívej, já to nebyl" řekl Rick „Tebe nikdo neobviňuje, přestaň všechno překrucovat" „Můj bože, můžete přestat? Už mě to fakt nebaví, je tady nálada jak na pohřbu" řekla otráveně Caroline „No pohřeb to rozhodně je pro týpka jménem Liam" odsekla Katharina a podívala se na mrtvého člověka, jak leží na zemi „on už nežije, je po něm... Ale věděli jste že ve středověku neměli koupelny? Umíte si to vůbec představit?" Řekl úplně random Rick „beztak je někdo rozboural na motorce" odvětila Car „No k těm koupelnám, nemám ponětí, jak sis při pohledu na mrtvolu vzpomněl na koupel ... Asi chápu, tvoje choutky, dáli se to tak nazvat." Pak jsem se zaměřila na Caroline se slovy: „Car drahoušku to že si blondýna, tě dost omlouvá. Přesto doufám, že to byl vtip, protože to bylo celkem dobrý" hodila po mě vražedný pohled, pořád ho mám před očima, já se na ni pouze sladce usmála.

Na nás všech, už zkrátka bylo hodně vidět, že nám tak nějak že všechen ten hluk a problémy kolem, už jich bylo až příliš už jenom to, že Rick začal patlat pátý,  přes devátý, Caroline byla zmatená a o Rickovi radši nemluvě, hlavně nejdivnější bylo, že tam nebyla Jo, která má tu školu na starosti, ale rozhodla jsem se neptat. Můj předpoklad byl, že ji zastupuje Rick, který se aktivně ujal vyšetřování, dáli se to tak nazvat.

Nemám nejmenší tušení, jak ale přes všechny dohady, neshody, hádky a úplně náhodný věty jsme nakonec dospěly k vrahovi: „Mám pocit, že to byl někdo kdo celou dobu zírá do země, někdo jako je ... On" ukázala jsem na člověka stojícího přímo v rohu a celou dobu zíral do prázdna jakoby hypnotizoval podlahu, v tu chvíli se otočil a naprosto chladně a bez emocí řekl: „Možná jsme to byl já, ale co máte z toho, že jste mě našli?" po těchto slovech vytáhl pistol a vystřelil s ní mým směrem, stála jsem ani to semnou nehnulo, zahleděl na mě překvapeně a s lehkým nádechem strachu „O můj bože, boj se víc, miluju, když se mě někdo bojí" řekla jsem nadšeně „Co ... Co... Si... Si... Zač?" Vykoktal pomalu ze sebe „jsem tribrid, nemůžeš mě zabít ...  pistolkou" „Tribrid?" „Přesně to jsem řekla, může mě zabít jediná věc a tu ti rozhodně neřeknu" „Viky broučku děsíš toho chudáčka vraha" chytla mě za rameno Rebeka „já vím, nechci ho děsit, ale někoho zabil ... nelíbí se mi, když zabíjí někdo jiný, než já"