Deník upíra [OPRAVUJE SE]

10. Záhadná vražda

Mikael nám byl pořád v patách, jenže tentokrát jsme měli plán. Počítali jsme jednoduše s tím, že se proběhne poklidný rodinný večer, ale předběhnout Salvatorovi, se zdál jako fajn nápad, no nejradši bych si nakopala prdel ... Chtěla jsem utíkat lesem, ale to se zdálo příliš předvídatelné, protože mi byl pořád za zadkem musela, jsem vymyslet za běhu, jak Nik zvěstuje náš plán, co se matky týče, bylo jí úplně jedno, že se nás Mikael snaží zabít, vždycky jsme jí byli ukradený a v tuhle chvíli se to projevilo asi nejvíc.

Hlavou se mi honila jedna myšlenka, ale Eliáš mě zastavil jakoby by ji uslyšel: „nemůžeš zabít matku ať je jaká je, když odpustila Niklausovi, není potřeba jí zabíjet, přesto že by to vyřešilo náš problém, on má plán a já ti pomůžu ho zastavit ... VŽDY a NAVŽDY jsme v tom spolu" usmála jsem se na něho, ani jsme neměla sílu se ho ptát, jak mu došlo co se mi honilo v hlavě, pomohl mi zabavit Mikaela a Klaus zatím tvořil armádu svých hybridů, která nám pomůže v boji, Rebeka s Kolem zatím zastavovali Stefana s Damonem, kdyby náhodou se snažili přerušit náš plán.

Katharina se rozhodla, že se dá dohromady se Stefan a já si říkala proč ne, proč by dvě dvojnice nemohli mít dva bratry, rozhodla jsem to ovšem využít v tuhle chvíli byla jediná kdo na něho mohl dávat pozor, totéž platilo i o Eleně, spolčili se obě s námi a zabavili bratry, zatím co se Kol začal kamarádit s Jeremym, který zrovna měl jedno ze svých horších období, stál při něm stejně, tak i jeho přítelkyně Vicki.

Náš plán fungoval, náš rádoby otec nic netušil a, když Rebeka oznámila náš plán bratrům a Kol Jeremymu a Vicki, nečekaně všichni souhlasili, nezbývala nám nic než čekat na další den a zbavit se lovce jednou provždy...

Následující ráno, bylo potřeba jednat, když jsme s bratry a dalšímu lidmi co byli zapojeny do plánu vešli do místnosti téměř hned jsem začala mluvit: „jste součástí toho dle plánu, protože vám věřím a taky mě vytáčí ten neustálí strach z mého rádoby otce" Nik se ke mně bez jakéhokoliv zaváhaní přidal: „souhlasím, před tím šílencem utíkáme, už 1000 let a upřímně unavuje mě pořád utíkat" další promluvil Mason: „udělám co bude potřeba, přece jenom jsi můj stvořitel a je to moje práce" usmála jsem na něj a všechno nám hrálo do karet, dokud nepřišel k Salvatorům domů Mikael a prohlásil: „tohle má být armáda co mě zastaví" „přesně tak otče" ozval se první Eliáš „ale no tak, nebudete se přece zastávat, odporných zrůd" „tyhle „zrůdy" jak je hodláte nazývat mají víc lásky, než vy" zastala se Caroline „děvče, co si to dovoluješ?" „jenom, říkám jak to cítím, tihle všichni souhlasí, že jsou to dobří lidé" „fajn a jak mě hodláte porazit děti" „dost Mikaely neurážej moje přátelé" „co jsi jim slíbila, že jsou tady?" „co to plácáš?!" zařvala jsem „znám tě „dcerko" jsem si víc než jistý, že si je podplatila" „to myslíš vážně? jsem tady protože mi na Viky záleží, nic na světě nemůže zničit naše přátelství i po tolika letech nechápeš, že jsem na její straně" zastala se mě Katharina „Katharina? Přepokládám..." dodal Mikael podrážděně „přesně Mikaele, tak ráda tě vidím" usmála se přehnaně sladce „proč stojíte na jejich straně?" „mám pocit, že jediný monstrum jste tu vy" začal Damon a já jenom koukala jak se mě přátele zastávají „Salvator ... slyšel jsem o tobě a bratrovi" „dost otče, nemáme náladu na tvoje kecy, tihle všichni tady jsou, protože nám věří a ty shoříš v pekle" namítl Eliáš „tohle děláš synu proč? Není to tvůj bratr ani sestra a ty to víš ... zastáváš se jich kvůli pitomému slibu?" „přesně tak ... stojím na jejich straně, ať se ti to líbí nebo ne" Mikael se nad těmi slovy usmál a dodal: „vždy a navždy ... to je omluva na všechno ..." byl naprosto nečitelný a nikdo z nás nevěděl co udělá, on se však otočil a zmizel upíří rychlostí, pak Damon prohlásil: „No jasně tak zní ten slib... Ale proč se ho pořád držíte?" „nemusíš vědět všechno ... už tak víš moc" odsekla jsem mu a on se podíval ublíženým pohledem „víš je to slib co drží naši rodinu staletí pohromadě a díky němu si myslím, že jsme se nepozabijeli ... Alespoň ne úplně" vysvětlil Finn „dobře rozumím dál se v tom řešit nebudu, vím že se mi to vymstí" „moudré to rozhodnutí" řekla jsem naprosto chladně „co se děje?" zeptal se opatrně „máš teda odvahu se ptát" „omlouvám se" jeho omluva, byla nečeká a naprosto mě vyvedla z rovnováhy: „co ... cože?" vykoktala jsem „řekl jsem omlouvám se nesnesu, to jak se na mě díváš ... je to pohled zrady a to já nechci" „jo máš ten pocit ... páni Damone ... víš je to tak a teď nemluvím o Eleně, unesl si moji matku a chtěl si probudit otce, který si věděl moc dobře že mě chtěl zabít a to platí i pro Stefana, oba jste moc dobře věděli co je Mikael zač a chtěli jste ho vzbudit" začala jsem vysvětlovat, svoje pocity „proč jsme teda v tomhle plánu" odsekl povýšeně Stefan „víš rozparovači, to je dobrá otázka" odsekl mu Klaus a Stefan se na něj podíval vyděšeným pohledem a on se na něho jenom usmál „fajn byla to chyba, ale to vy jste ho probudili" „jo Damone přesně tak, ale pořád to byl váš nápad, takže teď nám pomůžete i kdybych vás měla zabít" „je to tady zase ... nedokážeš mě zabít" vysmála jsem se mu do ksichtu a opravila ho: „mýlíš se ... nedokázala bych tě zabít, máš pravdu, ale zradil si moji důvěru příteli a varuju tě neprovokuj, válku se mnou začínat nechceš, jsem schopná ti prorazit kůl srdcem, dřív ne stačíš mrknout" „nebojím se smrti" „gratuluju" zasmála jsem.