Deník upíra [OPRAVUJE SE]

8. Šťastná nebo smutná období?

Po tom co Matt umřel to každý prožíval jinak, někdo smutněl, jiný byl naopak šťastný, další člověk byl naštvaný, či toužil po pomstě a den pohřbu to nebylo jinak.

Vicki tam došla, ale když měla proslov nechala volný průběh svým emocím: „S bratrem jsem si vždycky, byla blízká. Sice jsem si napsala pár věcí, které ti chci říct, ale radši ti to řeknu od srdce. Už v době kdy jsme byli děti si byl přesně ten starší bráška, který ochraňuje svou sestřičku a to i přesto, že ty si byl ten mladší. Vždycky ses mě snažil rozveselit a nenachal si mě, abych se cítila smutně nebo se něčeho bála. Byl si tu pro mě, ale já se rozhodla řešit své problémy braním drog. Dostalo se to do bodu kdy jsem musela upustit tohle město, chtěla jsem začít od začátku a už se nevracet. Čím víc jsem se snažila tím víc mi docházelo, že mi chybíš, že mi chybí tohle místo. Teď je pozdě na to si s tebou promluvit, všechno ti vysvětlit. Jediný co můžu říct odpočívej v pokoji bráško"

Po skončení se usadila se vedle nás. Proslovy pokračovali a Vicki poprosila i mě, abych tam šla. Něco mi na něm hrozně vadilo, ale kvůli Vicki jsem se snažila být milá: „Sešli jsme se z de kvůli Matovi. Byl to hodný kluk a vím, že můj proslov nebude tak dobrý, moc jsem ho neznala. Žádný člověk si nezaslouží skončit jako on, přesto že k tomu měl důvod" koutkem oka jsem viděla Vicki jak ji konec vyděsil, proto jsem se zasmála a pokračovala: „Samozřejmě žertuju, ty co mě znají vědí jak černý humor mám. Všechno co můžu říct, že je to hrozný a přeju jeho rodině upřímnou soustrast."

Po těchto slovech jsem vyšla z pódia a předělá slovo dalším lidem. Na místě stala už Elena. Její hlas se třásl a v očích měla bolest: „Matt byl úžasný člověk, i když nám to ne vždycky vyšlo. My dva jsme se vždycky neshodli na stejné věci, přesto mi byl oporou v každé situaci. Miluju tě a vždycky budu. Nejvíc mi trhá srdce, že jsem byla u toho, když zemřel, už do druhý." Elena se rozplakala a utekla z pódia.

Nik se podíval já Caroline a ta se hned zvedla a běžela ji na pomoc. Zvedla Elenu z podlahy a položila si její hlavu opatrně na klín:  „Jsme tady s tebou. Matt chybí všem. Můžeme jen doufat, že to časem zmizí" 

 „Jedna věc mi na tom nesedí. Nenašlo se tělo Mata." 

Caroline jen zavrtěla hlavou a tak El pokračovala:  „Nenašli jeho tělo." 

Vicki vykulila oči směrem k Eleně a bez dalších zaváhání poslala všechny v kostele pryč. Zůstalo jen pár výjimek, které mají právo do toho mluvit. Damon se podíval na posledního člověka jak opustil hotel a neodpustil si sarkastickou poznámku:  „Jsou pryč, takže jak to myslíš, že se nenašlo tělo?" 

Elena pokrčila rameny. Vypadala že chvilku váhala, ale nakonec odsekla: „Nejsem si jistá. Vím jen že se mě na to ptala Liz, jestli jsem neviděla osobu co ho odtáhla. Řekla jsme ji, že jsem byla v bezvědomí a ona se jen usmála" 

Lexi se pomalým, tichým, ale přesto jasným hlasem ozvala: „Nedává to smysl. Pár hodin potom co se tam stalo jsme se tam byli projít a pořád tam byl" 

 Niklaus se jednoznačně přidal větou, která mě už taky napadla: „Nemohla prostě odejít po svých?" 

Rebeka se ho, ale otázala: „Jak to myslíš?" 

„Zamysli se nad tím. Za normální okolností nosil prsten, ale ten večer ho neměl. Působí to jako, kdyby to byla všechno schválně" 

Caroline se ihned přidala na jeho stranu: „Někdo ho zabil s upíří krví v těle" 

„Přesně tak lásko" 

Caroline mu věnovala milý úsměv a navrhla rozdělení, abychom ho donutili vypít lidskou krev. Poté by se musel nenávidět. Vicki souhlasila, protože ji ranilo, když Matt prohlásíl, že upíří jsou příšery. Sotva to řekla, Stefan se udivil: „To jako vážně řekla?"