Mafiánská šéfka

37. část

Katrin

Dneska mířím do své firmy. Rozhodla jsem se udělat nějakou práci tam. A taky si musím vybrat a jmenovat nového pobočníka. Chci si o tom ale promluvit s Tomasem. Možná má nějaké nápady, koho bychom tam mohli jmenovat.

Už se chystám odejít. Než to udělám, jdu najít Jacka, nechci na něj jen tak mizet. Rozhodně ne potom co se stalo. Netrvá mi moc dlouho ho najít. Vzhledem k tomu že je teplý a slunečný den tak sedí venku na terase. Chvíli stojím ve dveřích na terasu a jen sleduji, jak si čte, aniž by si mě všiml. Vykouzlí mi to na tváři malý úsměv. V poslední době jsem se moc neusmívala. Vydám se k němu. „Jacku?" oslovím ho. Podívá se na mně. „Katrin. Děje se něco?" řekne. „Ne. Jen jedu pryč. Do své firmy a nechtěla jsem jen tak zmizet," řeknu. „Aha dobře," řekl Jack. „Mimochodem, kdybys něco potřeboval tak tu je Terence i Markus," řekla jsem a otáčela se, že odejdu. „To je hezké. Když už mě budou chránit, tak můžou být alespoň vevnitř. Aspoň budu mít společnost," řekl Jack. Zamyslela jsem se. „Ano máš pravdu. Pošlu je," řekla jsem a odešla.

Zamířila jsem do garáže. Tam jsem si vzala svůj černý Mustang a vyjela z garáže. Na příjezdové cestě jsem zastavila a stáhla okýnko. Zavolala jsem na dva bodyguardy. Byli to Terence a Markus. Oba ke mně došli. „Šéfko?" zeptali se. „Jack je na terase. A jeho nápadem bylo, že když už ho máte chránit, tak mu můžete dělat alespoň společnost vevnitř," řekla jsem. „Samozřejmě," řekli oba a šli za ním. Já jsem zvedla okýnko a vyjela směr má firma.

Trvalo mi to celkem dlouho, ale konečně jsem na místě. Zastavila jsem v garáži na svém místě. Vystoupila jsem a zamkla své auto. Poté jsem se vydala do výtahu a zmáčkla tlačítko označující nejvyšší patro. Na tom patře mám kancelář jen já. Předposlední patro má dvě kanceláře. Jedna je pro mou pravou ruku, mého zástupce. No a druhá je pro mého pobočníka. Výtah zastavil a já z něj vyšla. Zamířila jsem do své pracovny. Celé mé patro je luxusní. V podstatě vypadá jako byt. Je tu kuchyň, koupelna, obývací místnost a samozřejmě má pracovna. Dokonce tu mám terasu a skvělý výhled na město.

Nyní už jsem ve své pracovně. Usednu za svůj stůl a vezmu svůj notebook. Zapnu ho. A k tomu vytáhnu i složku s papíry. Začnu hledat složky svých lidí. Musím je projít, abych se mohla rozhodnout, koho si vyberu. Ale mám toho hromadu. Hm... To bude na dlouho. Pomyslím si.

Jack

Dny trávím tím, že sedím venku na terase a čtu si. Dnešek jsem trávil úplně stejně. Četl jsem svou knihu, když mě Katrin oslovila. Podíval jsem se na ní. Měla na sobě své pracovní věci. Všechno černé. A obuté vojenské boty. Z kapsy její černé kožené bundy koukaly černé sluneční brýle. Řekla mi, že jde pryč. Byl jsem rád. Přeci jen nemám rád, když jen tak mizí.

Nejspíš už je pryč. Ale zaslechl jsem kroky. Zvednu pohled od své knihy a všimnu si dvou mužů v obleku. Jsou to Terence a Markus mí dva bodyguardi. Dobře. Alespoň souhlasila s mým návrhem. Mávnu na ně, ať se posadí. Jsem rád za společnost, aspoň prozatím.

Čas ubíhá. Čtení už mě přestalo bavit. Tak si založím stránku v knize a rozhodnu se jít dovnitř. Knihu si odložím v obyváku na konferenční stůl. Oba dva jdou se mnou, ale zůstávají na chodbě. Nakonec jsem ve skříni pod televizi našel stolní hru. Bylo to monopoly. Zavolal jsem na ně. Nebudu přece hrát sám se sebou. Takže jsme si sedli do křesel a na sedačku ke konferenčnímu stolku a začali jsme hrát. Takhle jsme trávili odpoledne.

Tomas

Už od rána jsem ve firmě ve své kanceláři. Tohle patro je ohromně tiché od té doby co nás August zradil a byl zabit. No zabit je moc jednoduché. Katrin nebyla ráda, že se dotkl jejího manžela. Jenže teď vyvstal problém a to že nemá pobočníka, takže musím dělat práci i pobočníka. I když si myslím, že nebude trvat dlouho a někoho si vybere.

Dělám papíry z posledních misí. Kontroluji je a zakládám. Potom to musím ještě dát Katrin. Možná ji navrhnu Dominicka. Ten kluk je chytrý. A má dobré myšlení. Ví, jak to funguje u nás a taky u policajtů takže by to byla myslím dobrá volba. Uvidíme.

Zrovna pročítám hlášení z jedné malé předávky drog, když mi zazvoní mobil. Podívám se na číslo. Je to Katrin. Zvednu to. „Ano?" zeptám se. „Mohl bys přijít do mé pracovny? A vezmi sebou ty hlášení a taky pokud máš nějaké návrhy na mého pobočníka tak ty vezmi taky," řekla. „Samozřejmě. Hned tam budu," řekl jsem a Katrin to položila. Posbíral jsem své papíry a vydal se k výtahu. Nastoupil jsem do něj a zmáčkl tlačítko s číslem posledního patra. Netrvalo moc dlouho, než výtah zastavil. Vyšel jsem z něj a zamířil ke Katrinině pracovně.

U její pracovny. Dveře byli zavřené. Zaklepal jsem. Vím, že nenávidí, když do její pracovny někdo vejde bez vyzvání. „Vstupte!" ozvalo se zevnitř. Vešel jsem dovnitř. Dveře jsem za sebou zase zavřel. Šel jsem k jejímu stolu. Vzhlédla od nějakých papírů. „Posaď se," řekla. Posadil jsem se do křesla před její stůl a čekal. „Máš ty papíry?" zeptala se. Beze slova jsem ji je podal. „Díky," řekla a položila je na stůl. Promnula si oči. „Tady jsou ti, o kterých jsem uvažovala na pozici mého pobočníka," řekla a podala mi složky. Prošel jsem je. Nebyli špatní. Položil jsem složky na stůl. A zamyslel se. Žádný z nich neměl tak dobré myšlení jako Dominick. „Co myslíš?" řekla. „Upřímný názor?" zeptal jsem se pro jistotu. „Ano. Vždycky," řekla. „Dobře. Myslím, že jsou slibní. Ale rád bych někoho navrhl," řekl jsem. „Hm... Koho?" řekla. „Dominicka," řekl jsem. Chvíli mě zkoumavě prohlížela. „Máš pravdu. Je chytrý. Má dobré myšlení. Je nekonvenční. A rychle se učí. Navíc se osvědčil při hledání, kdo nám kradl i při hledání Jackových únosců. Mám vybráno. Dojdi pro něj," řekla. Přikývl jsem a šel to udělat.

Netrvalo mi dlouho, než jsem našel Dominicka byl na střelnici. Všiml si mě. „Dominicku máš chvíli?" řekl jsem. „Samozřejmě. Co se děje?" řekl. „Katrin by s tebou ráda o něčem mluvila," řekl jsem. „Dobře. Asi by ji nebylo dobré nechat čekat," řekl a uklidil zbraň, co používal. Následně jsme se oba vydali zpět do Katrininy pracovny.

Dominick

Trávil jsem den na střelnici a zlepšoval si své dovednosti, když sem přišel Tomas a řekl mi že semnou chce šéfka mluvit. Začal jsem být nervózní a přemýšlel, o čem by semnou chtěla mluvit. Její kancelář byla úplně v nejvyšším patře. Nikdy jsem tam nebyl. Takže mě velmi překvapilo, jak to tam vypadá. Bylo to extrémně luxusní. Zamířili jsme ke dveřím její pracovny a Tomas zaklepal. Po chvíli se ozvalo vyzvání, ať vstoupíme.

V pracovně. Šéfka seděla za stolem a něco četla na svém počítači. Zvedla na nás pohled a řekla: „Posaďte se." Oba jsme se posadili do křesel před jejím stolem. Pořád mi nebylo jasné, co po mně chce. „Asi víš, že August byl můj pobočník. A teď nemám žádného," řekla. Přikývl jsem. Podívala se na Tomase. „Dobře. Řekněme, že jsem celé odpoledne trávila nudným procházením spousty složek svých lidí, abych zjistila, kdo by se na tu pozici hodil nejlíp. No a nakonec i na doporučení Tomase si to vyhrál ty. Takže blahopřeju. Právě si povýšil na mého pobočníka. A mimochodem začínáš tam zítra. Tomas ti to ukáže," řekla. Chvíli jsem se na ni zmateně díval, než jsem to všechno pochopil. To byl až moc rychlý posun v řadách. „Ne že bych to chtěl odmítnout. Ale proč zrovna já?" řekl jsem opatrně. „Hm... Jsi chytrý. Rychle se učíš. Máš nekonvenční myšlení. Navíc ses osvědčil při hledání zrádce a zloděje a při pátrání po mém manželovi. Tak proto," řekla. S tím se nešlo hádat. Potom nás šéfka propustila a Tomas se rozhodl že mi to všechno ukáže. Takže jsem šel s ním.

Sešli jsme o patro níž. Bylo také luxusní, ale míň než patro šéfky. „Tohle je doslova jen naše patro. Je tu kancelář mě a taky pobočníka tedy tebe," řekl Tomas. A vedl mě ke kanceláři na levé straně. Byla tu koupelna i kuchyň a taky obytná místnost. Vešli jsme od nynějška do mé kanceláře. Byla zařízena docela dobře. Ale mám v plánu si ji trochu poupravit. Také tu na stole ležela hromada papírů. Tomas se na ni jen podíval a povzdechl si. „August nikdy nedělal nic pořádně. Takže když tady najdeš nějaké staré papíry tak se nediv," řekl. „Dobře," řekl jsem.

Ahoj. Tady je další část. Snad se líbí.