Mafiánská šéfka

15. část

Katrin

Posadila jsem se do křesla a vzala si svůj notebook a četla zprávy, co mi poslali mí podřízení. Jack se nejspíš šel porozhlédnout po apartmánu. Také jsem našla jídelní lístek tohoto hotelu, abychom si mohli něco vybrat, až budeme chtít. Usmála jsem se a začala si hrát se svým prstenem. Tentokrát to setkání nebude tak nudné jako posledně. To mi připomnělo, že bych si měla promluvit s Jackem. Věděla jsem, že někteří jiní Bossové jsou dost háklivý na některé věci, třeba na to že jejich manžel nebo manželka mluví na jednání s ostatními Bossi. Na těchto setkáních se uzavíralo spojenectví, diskutovalo se o spolupráci a někdy se podepisovaly smlouvy pro dohodnutá manželství. Nepatřila jsem k těm Bossům, co by to svému vlastnímu dítěti udělali. Věděla jsem, že je mi jedno jestli budu mít syna nebo dceru. Byla jsem rozhodnutá, že mou pozici převezme mé nejstarší dítě bez ohledu na pohlaví.

Musela jsem se ztratit ve svých myšlenkách, protože jsem nepostřehla, že se Jack vrátil do hlavního pokoje. Uvědomila jsem si to, až mě oslovil: „Katrin?" „Ano?" řekla jsem a pohlédla na něj. Vypadal nervózně. „To setkání je zítra?" zeptal se. „Ano je. Děje se něco?" řekla jsem. „Ne já jen...," řekl a přerušil se v půlce věty. Začal přecházet sem a tam, poté zase zpátky. „Nemám tušení, co tam mám dělat," řekl Jack. Chvíli jsem se na něj dívala, než jsem řekla: „Pojď sem." Došel ke mně. Chytila jsem ho za ruku a přitáhla blíž. Posadil se na ruční opěrku křesla. „No zatímco já budu diskutovat s většinou hloupými šéfy mafie, protože si myslí, že jen muž by měl vést mafii. Tak ty můžeš mluvit s jejich drahými polovičkami, i když myslím, že o tom co děláme, budeš vědět víc než oni. A neboj, bude se mluvit anglicky. Ne všichni mluví rusky. Dá se říct, že jsem výjimka," řekla jsem. „Dobře. Ještě něco bych měl vědět?" řekl Jack. Přemýšlela jsem. „Nemluv těm dalším šéfům do práce a měl bys být v pořádku. Ostatně věci mafie a věci společenské jsou oddělené," řekla jsem. Přikývl.

Jack

Šel jsem se porozhlédnout po apartmánu. Bylo pěkné. Nakonec jsem skočil na balkoně, kde jsem sledoval ruch města. Nikdy jsem nebyl tak daleko od domova. Tohle byla moje první cesta tak daleko. I když jsem tušil, že tohle nebude má poslední cesta do cizí země. Asi bych to měl očekávat, když je má žena hlavní šéfka mafie. Věděl jsem, že na to setkání mám jít s ní, ale to bylo asi tak všechno. Stejně už mi začala být zima, tak jsem se vrátil dovnitř a šel najít Katrin.

Seděla v hlavním pokoji. Nejspíš byla ztracená v myšlenkách, protože si mě nevšimla, dokud jsem ji neoslovil. Mluvili jsme o tom setkání. Které je mimochodem zítra. Usmál jsem se, když většinu šéfů nazvala hloupými. Taky dobře když jsou věci společenské a mafie oddělené. I když nevím o čem s těmi jejich ženami budu mluvit. Počkat zmiňovala v letadle, že tam bude i pár šéfek se svými drahými, takže by to nemuseli být jen ženy.

Dost dlouho jsme o tom mluvili. Než jsem se podíval na hodiny. Bylo docela pozdě. „Máš hlad?" zeptala se. Jen jsem přikývl. „Dobře," řekla a natáhla se pro jídelní lístek. Chvíli ho procházela, než našla to, co hledala. Řekla mi, co vybrala a popsala co to vlastně je. Souhlasil jsem. Přeci jen jsme v jiné zemi, tak proč nezkusit zdejší kuchyni. Nečekali jsme dlouho. A musím uznat, že to jídlo bylo opravdu dobré.

Po jídle jsme zapnuli televizi a procházeli ji. Ale nic moc tam nebylo. Tak jsme si nakonec pustili film na notebooku. Byl dlouhý. Asi dvě hodiny a něco. Myslím, že jsem asi v půlce začal usínat. Ani jsem nepostřehl, že Katrin ten film stopla. „Jacku. Pojď. Postel bude pohodlnější než gauč," řekla. Měla pravdu. Rozespale jsem vstal. V koupelně jsme se vystřídali. A mohlo se jít spát. Byl jsem už v polospánku, když jsem cítil, jak mě Katrin přitáhla blíž k sobě a objala mě. 

Ahoj. Tady je další část po dlouhé době. Už jsem neměla dopředu napsané části a také jsem se dost dlouho potýkala se spisovatelským blokem. Snad se bude líbit.