Mafiánská šéfka

25. část

Katrin

Zítra má Jack narozeniny. Snad to bude všechno v pohodě. Upřímně jsem ráda, že tu oslavu si vzala na starosti jeho mamka. Chtěla jsem před zítřkem a pozítří udělat nějakou práci. Hlavně papírování. Opravdu nevím, kde se ty papíry pořád berou, ale jsou snad tou nejnudnější částí na tom být mafiánským šéfem. Takže jsem teď v pracovně a extrémně mě to nebaví, udělat to však musím. Hlavně proto že nevím, kdy se vrátíme domů, a jsem si jistá, že kdybychom se vrátili pozítří ve dvě ráno tak se mi nebude chtít vstávat nejpozději v deset, abych to všechno udělala.

Uprostřed pročítání oněch papírů mi začal zvonit můj osobní mobil. Koukla jsem se, kdo mi volá. Byla to Jackova máma. Přijala jsem hovor. „Ahoj. Děje se něco?" zeptala jsem se ji. „Ne. Jen jsem se tě na něco chtěla zeptat," řekla jeho máma. „Dobře. Na co?" řekla jsem. „Ohledně Jackovy oslavy narozenin. Vyhovují ti dvě hodiny odpoledne?" řekla jeho máma. „Ano. To je v pořádku," řekla jsem. „Dobře. To bude všechno. Měj se," řekla jeho máma. „Dobře. Mějte se," řekla jsem. Položila jsem hovor. Odložila jsem mobil na stůl a opět se vrhla do práce.

Konečně konec. Podívala jsem se na hodiny a málem jsem se zděsila. Bylo na nich už půl jedenácté večer. Pravda měla jsem přestávky na jídlo, a abych si udělala kávu, ale ta mi stejně brzy došla. Příště si udělám asi rovnou celou konvici. Nebo si koupím kávovar do pracovny. Každopádně jsem si své rozepsané dokumenty uložila. Poté jsem počítač vypla a šla nahoru do ložnice.

Jack

Zítra mám narozeniny, ale nikdo nevypadá, že by ho to zajímalo. No zítra uvidíme. Katrin je dneska už od rána ve své pracovně. Ven šla, jen když si vařila kávu nebo si vzala jídlo. Já jsem mezitím četl venku na terase nebo se v obyváku díval na nějaké filmy. Tak jsem prakticky trávil celý den.

Už bylo asi půl sedmé večer a já se rozhodl udělat nějakou večeři. Tentokrát jsem uvařil zapečené brambory se sýrem a zeleninou. Myslím, že to bylo celkem dobré. A Katrin vypadal, že je ji to celkem jedno. Hlavně vypadala celkem unaveně. To nejspíš kvůli její práci.

Kolem desáté hodiny jsem šel nahoru do ložnice. Tam jsem se převlékl. Lehl jsem si do postele a ještě chvíli si četl. Poté okolo jedenácté přišla Katrin. Rozhodně vypadala unaveně. Ale když si mě všimla, lehce se usmála. Pak šla do koupelny. Jakmile se vrátila, sedla si na svou stranu postele poté se přetočila ke mně a políbila mě na tvář. Nikam dál to nešlo. Brzy jsme usnuli.

Ahoj. Tady je další část. Snad se líbí.