Mafiánská šéfka

16. část

Katrin

Dnes je setkání všech mafiánských Bossů. Já a Jack už jsme po jídle a připravujeme se na to setkání. Jack už má na sobě oblek a čeká na mně. Nemám na sobě šaty, jak byste asi čekali, ale mám na sobě společenské kalhoty a sako. Všechno v tmavé barvě. Mé oblečení je tmavě modré a Jack má kravatu stejné barvy. Samozřejmě nikam nechodím beze zbraně a tak mám jednu schovanou ve své botě. Ještě si stáhnu vlasy a zkontroluji svůj vzhled v zrcadle. Jediné co mi chybí, jsou me černé sluneční brýle a můžeme jít.

Před hotelem nás čeká limuzína. Nastoupíme a já řidiči řeknu adresu místa. Provoz v Moskvě je hrozný. Všude jsou kolony a jede se hrozně pomalu. Zatímco já si vytáhnu svůj mobil a píšu si s Thomasem, Jack se dívá z okna.

Trvá to asi dvě hodiny, ale konečně jsme na místě. Je to ohromná luxusní budova. Já a Jack vystoupíme z limuzíny a vydáme se dovnitř. Ve vstupní hale čekají dva chlápci. Ochranka. Hlídají, aby tam nepřišel někdo, kdo tam být nemá. Podám jim něco jako pozvánku a oni si to odškrtnou na seznamu. Může se jít dál. Vstoupíme do výtahu. Zmáčknu tlačítko patra, kde se to všechno odehrává. Pár minut a konečně. Dveře jsou otevřené. Vejdeme dovnitř.

Sotva vejdeme, stočí se k nám všechny pohledy ode všech v místnosti. Na některých tvářích je patrné překvapení že mám někoho sebou. Mě je to jedno. Podívám se na hodinky na své ruce. Za chvíli to má začít. „Musím už jít. Buď opatrný," řeknu Jackovi. „Ty taky," řekl a políbili jsme se. Odcházím do konferenční místnosti.

Jack

Jsem nervózní. Proč? No na to je jednoduchá odpověď. Dneska je totiž to setkání. Mám na sobě černý oblek a bílou košili, černé polobotky a modrou kravatu, která ladí s oblečením Katrin. Netrvá to moc dlouho a Katrin vychází z koupelny. Můžeme jít. Sejdeme dolů před hotel. Tam už čeká limuzína. Asi bych si na to měl opravdu zvyknout. Nastoupíme a Katrin řekne adresu. Cesta je dlouhá a celkem nudná. Katrin si píše nejspíš s někým kdo to doma má na starosti a já se bavím koukáním z okna. No co? Nikdy jsem tu nebyl tak proč se trochu nepodívat kolem i když jen okýnkem limuzíny.

Po dvou hodinách jsme na místě. Velká luxusní budova. Ve vstupní hale jsou lidé, kteří to hlídají. Katrin jim něco ukáže a můžeme jít dál. Dřív než mě napadne něco říct, jsme na tom místě. Vejdeme dovnitř otevřenými dveřmi. Okamžitě se k nám všichni otočí. Je mi to nepříjemné. Ale snažím se to nedat najevo. Po pár slovech mezi mnou a Katrin se rozcházíme a ona jde nejspíš za ostatními šéfy. Zatímco já zamířím někam, kde to pro mě bude příjemnější než být všem na očích.

Ahoj. Tady je další část i když docela krátká. Ale další část je o dost delší. Tak snad se bude líbit.