V zajetí pocitů (HP FF, #procitto2022)

Kráturova vděčnost

Harry se kousnul do tváře, aby se nerozesmál. Ještě nikdy neviděl Kráturu tak veselého. Vždyť ten starý skřítek po domě úplně poskakoval. Tedy v rámci toho, co mu jeho ne zrovna nízký věk dovolil. Ovšem oproti obvyklému otrávenému šourání se to byla opravdu citelná změna.

Sotva se za Kráturou zavřely dveře, Harry už to nevydržel a rozchechtal se. Když mu šel oznámit, že se budou z Grimmauldova náměstí stěhovat pryč, tohle vážně nečekal.

Zavrtěl hlavou a usadil se do křesla. Rozhlédl se kolem sebe a trochu se pousmál. Za těch několik let udělal z domu na Grimmauldově náměstí docela obyvatelné místo, ale nikdy si to zde úplně nezamiloval. A Krátura mu to zrovna neusnadňoval, když si neustále brblal něco o krvezrádcích, zneuctění rodu a co by na to jeho nebohá paní řekla. Když mu pak Lucius navrhl, aby se k němu nastěhoval, sám ani chvíli neváhal. Tedy až po tom, co se ujistil, že ho Draco neprokleje, sotva se ukáže doma. Ale co s Kráturou, to chvíli zvažoval.

Na jednu stranu s sebou nechtěl brát skřítka, který neustále na všechno nadává. Ale na druhou stranu ho nechtěl znovu nechat samotného v prázdném baráku. Nakonec se rozhodl poradit s Luciusem.

Usmál se, když si vybavil, jak mu Lucius vysvětloval, jak funguje skřítčí loajalita. Nikdy dřív to pořádně nechápal, ale pro staré skřítky, kteří sloužili v čistokrevných rodinách, byla vlastně urážka, když museli sloužit někomu, kdo byl jejich dřívějšími pány označován za spodinu. Lucius předpokládal, že Krátura by mohl být mnohem snesitelnějším, kdyby se dostal do sídla čistokrevného rodu.

„Zase měl pravdu,“ zašeptal si Harry pro sebe a s úsměvem zavrtěl hlavou. Nikdy si nedokázal představit, že se mu od Krátury dostane něčeho jiného než chladného odstupu, urážek a očividného odporu. Mýlil se. Když oznámil starému skřítkovi, že se bude stěhovat do starobylého sídla Malfoyovy rodiny a že si přeje, aby šel s ním a připojil se ke skřítkům Luciuse Malfoye, nedokázal uvěřit svým očím.

Krátura se rozbrečel. Z jeho velikých očí kanuly obrovité slzy a skřítek dojatě popotahoval. Vzlykavě začal děkovat za tu poctu, slibovat, že bude vzorným skřítkem, aby pana Malfoye nezklamal, a upíral na Harryho pohled plný vděčnosti. V tu chvíli pochopil, že Lucius vážně věděl, o čem mluvil. Očividně si mého skřítka dokázal získat víc než já, pomyslel si pobaveně.

Bylo to už pár dní od toho, co Kráturovi sdělil svůj plán, a od té doby skřítek nepřestával pochodovat po domě a snášet vše, co by s sebou měli vzít na Malfoy Manor, do jednoho pokoje, kde to pečlivě ukládal do krabic. A u toho si pobrukoval!

Harry se málem zakuckal smíchy, když ho poprvé uslyšel. Byla to zvláštní, ale docela příjemná změna, slyšet od Krátury něco jiného než nadávky a urážky. Vděčný pohled, který na Harryho vrhal místo toho opovržlivého, byl taky změnou k lepšímu. Sice to Harryho nejprve znervózňovalo, ale po těch pár dnech si na to už docela zvykl.

„Pane Pottere, pane,“ ozval se najednou vedle něj Kráturův hlas, až sebou Harry trhl. Nějak se ztratil v myšlenkách.

„Děje se něco, Kráturo?“ zeptal se a trochu se pousmál, jak ho skřítek oddaně sledoval.

„Ta mudl–, eh, slečna Grangerová a ten krvezr–, pan Weasley přišli za panem Potterem, pane. Čekají v kuchyni,“ oznámil Krátura a Harry se málem rozesmál. Starých zvyků se špatně zbavuje, ale musel uznat, že se Krátura vážně snažil.

„Děkuji, Kráturo. Mohl bys teď přenést věci z mé ložnice na Manor? Pan Malfoy je informován, že se objevíš, a dá ti přesnější pokyny.“

„Jistě, pane,“ vyhrkl Krátura a znovu nedočkavě nadskočil. Ještě se na Harryho naposledy vděčně zadíval a s tichým lupnutím zmizel splnit zadaný úkol.

Harry se vydal za Ronem a Hermionou a cestou si broukal stejnou melodii jako předtím Krátura.

„Ahoj kámo, vážně to chceš udělat?“ zeptal se Ron, sotva Harry vstoupil do kuchyně, a kývl hlavou směrem ke kuchyňské lince uklizené tak, jako by se v ní už nikdy nemělo vařit. Velký sporák byl překrytý bílým ubrusem a poličky, ve kterých byly obvykle potraviny, zely prázdnotou.

„Jistě, Rone,“ ušklíbl se Harry a protočil očima, pobavený, že to Ron pořád zkoušel. Hermiona se na něho usmála.

„Je od tebe hezké, že s sebou bereš Kráturu. Sice si pořád myslím, že by skřítci neměli nikomu sloužit, ale…“

„Ale Krátura by to jinak nezvládl. On není jako Dobby. Ten byl nadšený, když jsem ho od Malfoyů osvobodil, zatímco Krátura je nadšený, že tam může jít. Kdybyste viděli, jak vděčným pohledem mě sleduje, kdykoliv se ocitneme v jedné místnosti,“ uchechtl se a rozhodil rukama.

„Dobby měl rozum,“ prohlásil Ron a ihned se ošil, když se na něj upřely dva neveřícné pohledy. „No dobře, ne tak úplně, ale aspoň nechtěl bydlet s Malfoyem. Harry, co když ti něco udělá?“ otočil se ke svému nejlepšímu příteli.

„Rone, o tom jsme se už bavili. Kdyby mi Lucius chtěl něco udělat…“

„Lucius ne,“ přerušil ho Ron a zčervenal, než dodal: „Pochopil jsem, že jsi s ním strávil tolik času sám, že kdyby chtěl, tak z tebe udělal sekanou a nikdo by o tom nevěděl. Možná Snape, ale ten by mu nejspíš prostě jen pomohl zbavit se těla. Myslel jsem Draca.“

Harry se ušklíbl a zněl docela pobaveně, když Rona uklidňoval: „Jsem si jistý, že bych se Dracovi dokázal ubránit. Navíc Lucius říkal, že to Draco vzal podivuhodně dobře.“ Pokrčil rameny, když uviděl dva nedůvěřivé pohledy. „Taky to nechápu. Ale Lucius tvrdil, že po tom, co se Draco vzpamatoval ze šoku a ověřil si, že nejsem současně zasnoubený s Ginny, tak řekl, že je rád, že si Lucius našel někoho, s kým je šťastný, a že ač by ho ani ve snu nenepadlo, že to budu já, tak nám přeje hodně štěstí.“

Ron měl otevřenou pusu a nechápavě kroutil hlavou. Harry mu rozuměl, sám reagoval podobně. Hermiona na Harryho přemýšlivě hleděla, což si Harry přebral tak, že v Dracově chování hledá nějakou logiku. No, on ji tam nenašel, ale pokud měl někdo šanci, tak Hermiona.

Jejich rozhovor přerušilo lupnutí, jak se objevil Krátura, který nejprve nesouhlasně pohlédl na Harryho návštěvníky, načež se otočil ke svému pánovi.

„Pan Malfoy vzkazuje, že pana Pottera očekává k večeři, pane,“ zaskřehotal starý skřítek a Harrymu cukly koutky, když zaznamenal s jakou nábožnou úctou Krátura vyslovil Luciusovo jméno.

„Dobře, Kráturo, řekni panu Malfoyovi, že přijdu, a pokud ti nedá jiný úkol, zůstaň už na Manoru.“

„Ano, pane,“ vyhrkl skřítek, než se před přemístěním pryč uklonil, a z celého jeho postoje vyzařovala vděčnost.

„Kdybych to neviděl, tak bych tomu nevěřil,“ vyhrkl Ron, sotva Krátura zmizel, „ale ten věčně protivnej zmetek vypadá naprosto šťastně.“