V zajetí pocitů (HP FF, #procitto2022)

Ronovo znechucení

Ronald Weasley vpadl na jedno z míst, kam nikdy neočekával, že během svého života vstoupí, tedy do kuchyně na Malfoy Manor, a narazil tam na svoji přítelkyni, jejíž přítomnost na tom místě shledával jako ještě méně pravděpodobnou než svoji, jak usrkává bylinkový čaj a čte při tom noviny.

„Rone,“ usmála se na něho Hermiona přes okraj Denního věštce, „dáš si snídani?“

„Asi ani ne,“ zamumlal Ron a svezl se na židli vedle ní. „Přešla mě chuť,“ vysvětlil, když se na něho překvapeně zadívala. Ron nikdy neodmítal jídlo.

„Co se stalo?“ zeptala se s obavou a odložila noviny. Byla si jistá, že by mu nemělo být nějak zvlášť špatně, zase tolik toho nevypil. Oslavovat příchod Nového roku na Malfoyově panství mělo některé nesporné výhody. Kvalitní alkohol a umírněná společnost byly jedněmi z nich.

„Nooo,“ ošil se Ron a trochu ve tváři zbledl. „Když jsem se probudil a dostal jsem hlad,“ začal Ron a Hermiona pozvedla obočí, „chtěl jsem jít do kuchyně, ale asi jsem trochu zabloudil,“ zamumlal a zrudl.

Hermiona ho nechápavě pozorovala. Malfoy Manor bylo opravdu velké sídlo, nedivila se, že se Ron ztratil, ale nechápala, proč je z toho tak rozhozený.

„A?“ pobídla ho, když se ticho prodlužovalo.

„A našel jsem Harryho ložnici,“ zamumlal a červená na jeho tvářích ještě zesílila. “Kterou sdílí s Luciusem,“ dodal, když Hermiona nijak nereagovala. „A oni zrovna…“ zamumlal a červená rychle ustoupila bílé.

„Ty jsi je viděl, jak…“ chtěla se Hermiona ujistit.

„Ne,“ vyhrkl Ron a zněl vyděšeně. Možná dokonce trochu zezelenal při té představě. „Jen slyšel. Naštěstí,“ zamumlal a otřásl se.

„Ronalde,“ zavrčela Hermiona a protočila očima. „Harry a Lucius jsou partneři. Dá se předpokládat, že spolu budou mít sex. To by tě vážně nemělo tak překvapit.“

„To není všechno,“ začal se bránit Ron, který věděl, že jeho nejlepší přítel pravděpodobně nedrží celibát, ale vážně nepotřeboval být svědkem potvrzení jeho aktivního intimního života. Zvlášť, když ho vedl s Luciusem Malfoyem. „Když jsem se vydal na úprk, zahnul jsem do chodby, ve které má pokoj Snape. A…“ Ron se zadrhl a vrhl na Hermionu zděšený pohled.

„A co děsivého jsi zažil tam? Zpíval si snad profesor Snape ve sprše?“ zeptala se Hermiona s úsměvem. Byla si jistá, že Ron přehání a nic strašného se tam nestalo.

„Kéž by,“ hlesl Ron a Hermiona zpozorněla. Čekala, že se její přítel zasměje nebo vyděsí, že k tomu bude mít nějaké rádoby vtipné poznámky, ale po jeho reakci ji to začínalo zajímat.

„Tak co jsi slyšel?“ zeptala se.

„Neslyšel. Viděl,“ zahuhlal Ron a protřel si oči, jako by chtěl ten obraz vymazat. „Snape se právě ve dveřích loučil s Lupinem,“ zaskuhral. „Polibkem,“ doplnil dřív než mohla Hermiona poznamenat, že to není nic zas tak zvláštního. „Jak to mohl Remus udělat?“ zeptal se a zněl vážně znechuceně.

Hermiona se usmála.

„To je dobře,“ zkonstatovala spokojeně, „Remus si zasloužil konečně trochu štěstí.“

„Štěstí?“ vyjekl Ron a vytřeštil na ni oči. „Vždyť je to Snape!“

„Ano, Rone. A Remus je do něho už dlouho zamilovaný, pokud vím, takže je dobře, že strávil noc zrovna s ním,“ pronesla Hermiona rozhodně a sledovala, jak Ronův obličej zase mění barvy, dokud se neustálil na zelené.

„Noc?“ zahuhlal Ron téměř neslyšně a nepřestával vrtět hlavou.

Hermiona ho pobaveně sledovala. Věděla, že se s tím časem smíří, ale pro jistotu se rozhodla mu neříkat, že v noci viděla Draca vklouznout do pokoje, kde spala Ginny. Na jedno ráno zažil šoků už dost.

Konec