V zajetí pocitů (HP FF, #procitto2022)

Harryho strach

Harry se přehraboval v jídle na talíři a nevnímal o čem ostatní mluví. Měl strach. Slíbil, že to dneska konečně udělá. Že svým přátelům řekne pravdu.

Rozhlédl se kolem stolu a přeběhl mu mráz po zádech. Vážně netušil, jak budou reagovat.

Věděl, že Remus si myslí, že chodí se Severusem. A Hermiona taky něco takového naznačovala. Ovšem netušil, jestli to, co se jim chystá říct, nebude horší než to, co si teď mysleli.

Na chvíli zavřel oči. Musím to udělat. Už nemůžu dál lhát, přesvědčoval sám sebe důrazně.

„Harry,“ vytrhla ho z myšlenek Molly Weasleyová, která zamračeně sledovala jeho stále plný talíř. „Tobě to nechutná? Můžu ti udělat něco jiného, víš, že stačí říct. Co by sis dal?“ podívala se na něho a vypadala, že je opravdu připravená vstát a jít znovu do kuchyně odkud jen před malou chvílí vylezla.

„Ne, to je v pořádku, je to výborné, jen –“ zarazil se. Nevěděl, co jí má říct. Že má stažený žaludek obavou, že ho vyhodí a už ho nikdy nebudou chtít vidět? Že ho odsoudí pro to, koho má rád? „Nějak nemám hlad,“ zašeptal nakonec a znovu sklopil pohled do talíře. Nemohl se dívat na Molly, která na něho byla tak hodná, tak se o něho starala a on věděl, že ji za chvíli hrozně zklame.

V duchu si povzdechl a koutkem oka se podíval na Ginny, která seděla vedle něj a zrovna mlátila po hlavě Rona, který jí ukradl z talíře poslední kuřecí křidýlko.

Byl si jistý, že bude zklamaná. Sice spolu nechodili a on se jí snažil nedávat naděje, ale stejně věděl, že pořád doufá, že se časem dají dohromady. Ty titulky v novinách tomu taky zrovna nepomáhaly. Prý snoubenka, zavyl v duchu, když si vzpomněl na ten článek, po kterém se jeho milenec rozhodl, že je čas vyjít s pravdou na světlo. Ne, že by to Harry nechtěl udělat. Chtěl. Víc než cokoliv jiného toužil, aby se mohl na veřejnosti ukázat s tím, koho už nějakou dobu miloval. Což ale neznamenalo, že by se nebál.

Upřel pohled do talíře a povzdechl si. Vážně se mu do toho nechtělo, ale už to nemohl dál odkládat. Dokonce i Severus mu řekl, že by bylo načase s tím něco udělat, že nemůže všem neustále lhát. Zamračil se. Věděl, že měl Severus pravdu, ale jeho pobavený pohled doprovázený prohlášením, že ho mrzí, že u toho nebude, mu na klidu vážně moc nepřidal.

„Co se děje, Harry?“ zeptal se Remus, který svého skoro kmotřence pozorně sledoval a jeho zbystřeným smyslům nemohlo uniknout, že je z mladého muže cítit strach.

Harry se rozhodl. Asi už je vážně nejvyšší čas.

„Já… Musím vám něco říct,“ prohlásil odhodlaně a zhluboka se nadechl. Pohledem zkontroloval, že cesta ke dveřím je volná, a trochu se odsunul dál od Rona, jehož reakce se asi nejvíc bál. „Někoho mám,“ vyhrkl. „Scházíme se už několik měsíců a mám ho opravdu rád,“ přiznal a začervenal se.

Zahlédl Hermionin vítězoslavný úsměv a jak Remusovi přes tvář přeběhla bolest.

„Kdo to je, Harry? A proč jsi nic neřekl?“ zeptala se Molly, která těkala pohledem mezi mladíkem, kterého považovala za dalšího syna, a svojí vlastní dcerou. Vážně doufala, že se ti dva jednou vezmou, ale podle výrazu na tváři Ginny tušila, že to asi bude úplně jinak.

„Já… Bál jsem se,“ přiznal nakonec Harry ne úplně ochotně. Vážně nerad před někým přiznával slabost, ale tohle byli přece jeho přátelé. No, snad jimi i zůstanou, pomyslel si ponuře, když se rozhlédl po lidech sedících okolo stolu a upírajících na něho pohledy. Remus měl pevně sevřené zuby a odevzdaný pohled, jako by měl jít na popravu, což Harry nechápal a upřímně měl v tuto chvíli dost starostí sám se sebou, aby se to snažil pochopit. Budu si s ním později muset promluvit, rozhodl se a stočil pohled k Hermioně, které jiskřily oči a trošku nadskakovala na židli, jako by se chystala vyskočit a vychrlit správnou odpověď. Jako ve škole, ušklíbl se Harry v duchu a zhluboka se nadechl. Teď nebo nikdy!

„Chodím s Luciusem Malfoyem,“ vyhrkl a přikrčil se za stolem, ruku nenápadně položenou na hůlce v kapse.

„Cože?“ ozvalo se sborově, pokaždé jiným tónem.

Ginny zněla zoufale, Ron zmateně, Molly šokovaně a Hermiona vyčítavě, jako by jí učitel neuznal správnou odpověď.

„Vážně, Harry?“ zeptal se Artur a vrhl nesouhlasný pohled na Freda, který po Harryho přiznání zavýskl a houkl na George, že mu dluží galeon.

„Ano,“ zašeptal a cítil se provinile. Věděl, jak se k těm lidem Lucius choval, a on jim teď oznámí, že je jeho milencem. Ale Lucius se změnil. Změnila ho válka, smrt Narcissy a vlastně i vztah s Harrym. Pořád uměl být arogantní bastard, ale také byl milující a pozorný milenec a Harrymu s ním bylo vážně dobře.

„Je na tebe hodný, Harry?“ zeptala se Molly a znepokojeně se podívala na Rona, který byl nepřirozeně bledý a naprázdno otevíral pusu.

„Je,“ vydechl Harry s malým úsměvem. „Vedeme si vážně dobře. On… Změnil se. A já ho mám vážně rád,“ přiznal s tvářemi pokrytými ruměncem. Nebyl zvyklý se někomu svěřovat, koneckonců tohle byl jeho první vztah a jediný, kdo o tom věděl, byl Severus. A to nebyl člověk, kterému by se Harry zrovna chodil vybrečet na rameni. Při té představě se málem hystericky rozesmál, ale zrovna tu chvíli si vybral Ron, aby našel hlas.

„Merline,“ hlesl. „Prosím, Harry, řekni, že si děláš legraci.“ Zoufalství v Ronově hlase bylo nepřeslechnutelné.

Harry se rozhlédl okolo stolu. Viděl záblesk naděje v Ginniných očích. Remusův nejistý pohled. Hermionin výraz touhy, aby řekl, že její odpověď byla správná. Povzdechl si.

„Nedělám,“ ujistil je a sledoval, jak Ronovi a Ginny poklesla ramena. „Vím, že jste chtěli, abych si vzal Ginny,“ řekl pomalu a omluvně se podíval na Molly, Rona a Ginny, „a já mám Ginny opravdu rád, ale…“ Nevěděl, jak má pokračovat.

„Prostě naše sestra není chlap,“ zachechtal se Fred, čímž si vysloužil nesouhlasné pohledy přítomných žen a nenápadné přikývnutí Remuse.

„Frede,“ vyhrkla Molly rozhořčeně, než jí Artur položil dlaň na paži.

„Má pravdu, Molly. Jestli je Harry gay, tak by jim to s Ginny stejně neklapalo. Lepší to zjistit teď než pozdě,“ prohlásil rozumně.

Molly přikývla. Ginny si povzdechla a trošku se usmála.

„Ale proč zrovna Malfoy?“ zavyl Ron a zněl vážně zoufale.

„Jo, to jsi se nemohl zamilovat do někoho jiného, Harry? Třeba do Snapa,“ navrhl George a praštil Rona po hlavě.

Harry sledoval, jak Hermiona ztuhla a uhnula pohledem, a Remus se zamračil a než se stihl zastavit, tak tiše zavrčel. Snažil se to zamaskovat kašlem, ale Harry schválně sledoval jeho reakci a tak tu drobnou ztrátu kontroly zaznamenal. On žárlí, došlo mu najednou a málem se rozesmál. Proto tenkrát utekl. A proto vypadal, že se mu ulevilo, když jsem řekl, že chodím s Luciusem. On by chtěl… Severuse. Hmmm, prohnalo se Harrymu myslí, než ho opět vyrušil Ronův hlas. Později se rozhodnu, co udělám, slíbil si a donutil se soustředit na dění tady a teď.

„Toho jsem zrovna nemyslel. Ale třeba…“ odmlčel se Ron, jak usilovně přemýšlel, který muž by mohl být přijatelný.

„Nech ho být, Rone,“ ozvala se konečně Hermiona, která když překonala prvotní šok, začala pozorně sledovat Harryho. Věděla, že byl šťastný, bylo to na něm vidět už dlouho. A chápala, proč se jim to bál říct. Viděla jeho strach, že ho odvrhnou. „Harry je dospělý a určitě ví, co dělá. A pokud je vztah s Luciusem Malfoyem to, co ho dělá šťastným, tak bychom to měli respektovat,“ uzavřela rozhodně a povzbudivě se ma Harryho usmála.

„Děkuji,“ zašeptal Harry dojatě. Přestával se bát. Když to přijala Hermiona, tak bude všechno v pořádku, uklidňoval se.