Hlubina rudých očí

-37-

Začal jsem se probouzet. Cítil jsem nějaké těžko na svém těle. A taky jo. Byl jsem svázán ke školní židli ve třídě školy. Pohledem hledám, kdo mě svázal. Bohužel můj pohled skončil na Seanovi s Francisem, kteří jsou taktéž svázáni, a ještě ne stále plně rozkoukáni. Rozhlížím se po třídě a můj pohled opět skončil na někom, na kom jsem tajně doufal, že tu nebude. Byl tu had a podle jeho zbarvení a velikosti to musí být Jack.

Rozrazili se dveře a v nich vykoukl Radek, Gabriel a Marián. Radek se až děsivě usmíval. Aspoň že můj bratr tohle už nemusí zažít. Tak moment, než nás někdo praštil, byl s námi Orion. Očima jsem rychle hledal Orina, který tu ale nebyl.

„Ah, už jsi vzhůru, no tak to je super“ promluvil Marián a já po něm ihned hodil nenávistný pohled. Zakryl klec, kde byl Jack a já stále hypnotizoval onu klec.

Chvíli na to, se začali probouzet Sean s Francisem.

„Proč tu jsme“ prohodil Sean, jako kdyby o nic nešlo. „Jack byl váš kamarád, mysleli jsme, že by jste chtěli vidět jeho konec“. Radek strhnul deku, nebo co to bylo z klece, kde se Jack nachází. Já se nemohl ani nadechnout, jen pozorovat vyděšeného a sotva pohyblivého hada. „Proč mu to děláte“ křiknul jsem se slzy na krajíčku. Velmi rychlím krokem ke mně přišel Radek, v jeho tváři se značila jasná zloba. Chytl mi tváře a naštvaně mi pohlédl do očí. „Proč? Hah, on se ptá proč“ kouknul na své dva bratry, kteří přihlíželi. Když konečně skončil se svým falešným smíchem, opět na mě pohlédl. „To protože kluku, on je hříčka přírody, neměl se nikdy narodit. Řekli jsme mu dost jasně co má udělat, ale on to nesplnil“. Pustil mi tváře, ani jsem si neuvědomoval tu bolest ve tvářích.

Nějakou dobu o něčem mluvili a poté někam Gabriel a Marián odešli. Já si všimnul něčeho zvláštního, venku už je tma a stále nás tu drží, jen nevím proč. Jack se ani nehnul od té doby, co z něho sundali onu deku. Ani na mě se nepodíval.

„Našli jste ho“ zeptal se Radek udýchaného Gabriela s Mariánem. Jen zakroutili hlavou a Radek soptil vzteky. „Hledejte, musí tu někde být“. Zavelel a už byli opět v čudu.

„Nebudu na něj čekat, udělám to hned“ rozešel se ke kleci s nožem v ruce a já, Sean i Francis, jsme sebou začal házet. „Nech ho být!“ Okřiknul jsem ho, ale vůbec nic to s ním neudělalo. Natahoval se ke dvířkám od klece, otevřel, snažil jsem se vymanit, ale nešlo to. V tom se za ním objevil někdo v celém černém. Včetně roušky, rukavic i kšiltovky schovanou pod kapucí. Osobě byli vidět jen oči, které hleděli upřeně do zad Radkovi. Radek netušil, že za ním někdo stojí. Než jsem se nadál, osoba ho chytla jednou ruku za pusu a druhou mu znemožnila veškerý pohyb. Hodně se vzpíral, ale osoba v černém byla silnější. Chytl jednou rukou obě Radkovi ruce a dal je za jeho záda. Vzal mu nůž a přiložil ho k jeho krku. Já zmateně všechno pozoruji a aniž bych vůbec věděl kdo to je, strach z něho jsem neměl.

„Kdo jsi“ optal se s klepavým hlasem, a přesto z něho bylo slyšet znechucení. Jen se k němu sklonil a něco pošeptal. Já hledal jakýkoliv způsob se odsud dostat, to samé Francis a Sean. Radek jako kdyby ztratil barvu a podíval se na hada v kleci. „Jak to“, jeho hlas zněl skoro až zlomeně.

„Jsem zpět“ ohlásil podle hlasu Gabriel a držel stejně tak jako cizinec v černém Radka, on držel Mariána. „Lidi, nevím co se tu děje, ale můžete nás prosím pustit, nic neřekneme“. Prohlásil na obranu Sean. Francis jen přitakal jako idiot a poté skončili zbylé oči na mě. „Já chtěl jen pomoct Jackovi“. Pípnul jsem a sklopil mírně pohled.