Hlubina rudých očí

-29-

Jeho objetí je tak hřejivé. I přesto, že jsem měl problém v kalhotách, dokázal jsem nemyslet na sex s ním a myslet jen na to, že je teď po mém boku. Uvelebil jsem se vedle něho a on se ke mně přitulil. Po chvíli jsme oba usnuli ve společném objetí.

Probudil jsem se dříve než Kyle, který ještě dospával. Je opravdu moc roztomilý. Viděl jsem na nočním stolku jeho mobil, tak jsem se pro něj natáhl a vzal do ruky. Potřeboval jsem si zjistit kolik je hodin. Jen co jsem mobil zapnul, na mě vyskočila moje fotka s podtitulkem „Žiju pro něj". Doslova mi vyrazil dech. Pod tím hned bylo napsaný nějaký číslo, 350 tam bylo zaznamenáno a já nevěděl, co to znamená. Malinko sebou začal cukat a byli mu vidět jeho slzy. Dal jsem mobil zpět a přitulil se k němu. Ze spaní se ke mně hodně tisknul. „Jsem tady, klid" pošeptal jsem mu do ucha a on se malinko uklidnil. Jeho mobil začal zvonit a já se strašně leknul, takže jsem sebou cuknul a on se vylekal.

Probudilo mě leknutí vedle mě a hned na to jsem uslyšel svůj budík do školy. Oči jsem pomalu otevřel, abych si zvyknul na světlo kolem mě a můj pohled ihned spadl k Jackovi, který na mě roztomile hledí. „To byl můj budík" oznámil jsem a snažil se vstát, došel jsem do koupelny a společně s Jackem se osprchoval.

Vyšli jsme z koupelny do pokoje a já si oblékl svoje věci. Mezitím se Kyle oblékl věci do školy.

„Kyle, vím, že jsem utekl a nic ti vlastně neřekl, chci se ti omluvit" „Hlavně, že žiješ, to je pro mě hlavní" udělal ten největší úsměv, který jsem snad nikdy u něj neviděl. „Už musím jít. Pokud jsem koukal správně, ty máš školu a já si něco musím najít. Odejdu oknem, aby si neměl průšvih". „Uvidím tě ještě?" udělal smutný kukuč a přistoupil blíže. „Uvidíš" objal jsem ho, on mě ještě pevněji, já vyskočil z okna a běžel pryč.

Jack vyskočil z okna, ani nebylo slyšet, jak dopadl, ale měl jsem divný pocit. Došel jsem dolů na snídani. „Dobré ráno" pověděl jsem a viděl všech tváře. „Kyle, je ti něco?" mamka se mě optala. „Co by mi bylo?" zeptal jsem se jí na zpět a kouknul všem do očí. „Poslední rok si s námi moc nemluvil, měl si jen noční můry a křičel si ze spaní, ale dnes v noci ne. Moc jídla si taky nesnědl" povídala mamka, Henry i s tátou a znělo to jako od jednoho člověka. „Nic mi není" řekl jsem nevrle. Bez dalšího slova jsem se nasnídal a po boku Henryho vyrazil do školy.

„Ahoj Kyle" „Ahoj Seane, ahoj Francisi" prohodil jsem s mírným úsměvem a oni se začali kolem mě motat. „Co je jinak?" zvolal Sean a obcházel mě snad už po třetí. „Něco je opravdu jinak, ale co?" řekl Francis a taktéž mě obcházel. „Můžete toho nechat, nic se nestalo, nic není jinak a prosím, už se kolem mě takhle nemotejte, točí se mi z vás hlava" řekl jsem nevrle a naštvaně zároveň. Oba se zastavili a postavili se každý po mém boku. Bez dalšího slova jsme šli do třídy. Usedli jsme do naší staré třídy na naše stará místa a začali si povídat. „Tak jak bylo o prázdninách" optal se Francis.

Jelikož nyní nemám kde bydlet, musím si najít nový byt. Zašel jsem do školy, rovnou do ředitelny vyřešit záležitosti o opakování ročníku. Jelikož je nový školní rok, mělo by to být ok. Opět jsem oficiální zdejší student. Zabralo to teda delší dobu. Bylo 7:43, když jsem vycházel z ředitelny. Pár lidí si mě začalo všímat a různě se rozutekli.