Hlubina rudých očí

-35-

„Kam šel ten kluk?" optal jsem se skupinky, která stála před třídou. Tři z nich mě probodalávali pohledem a já nechápal, co jsem provedl. „Tak kam šel!" vyjel jsem po nich a oni leknutím naskočili. Dva z nich se klepali jako ratlíci před popravou. „Vy dva, mluvte" popohnal jsem je. „Šel na záchody, prosím nech nás odejít", zaprosil jeden z nich a já jen mírně pokynul hlavou. Téměř do vteřiny zmizeli v mojí třídě a já se vydal na záchody.

Vrazil jsem do nich pěstí, byť se nerozbili. Vyděšeně se na mě ten kluk podíval, díky odrazu v zrcadle. Zavřel jsem dveře a zamknul.

„Co chceš Jacku", můj hlas asi zněl mírně znechuceně, ale bylo to mnohem méně, než jsem ve skutečnosti byl. „Nevím sice kdo jsi, nebo proč mě pořád tak sleduješ, ale mám pocit, že mi přijdeš povědomí" mezitím co na mě mluvil, si moje tělo, i tvář stále prohlížel. „Taky ano, znáš mě. Pomohl jsem ti před tvými bratry, když tě hledali a chtěli ti ublížit". můj hlas se začal klepat, až se mi i chtělo brečet z těch vzpomínek. „Zapomněl si na mě"

„Jak to myslíš, zapomněl", jsem z něho celý zmatený a nesvůj. Přijde mi hrozně povědomí, ale nevím komu jeho tvář patří. „Prostě zapomněl. Zapomněl si na to, když si byl v hadí podobě a já se o tebe staral, nebo ti tvoji bratři vyhrožovali mou smrtí a ty si se jim kvůli mně postavil. Nebo tehdy v noci když.." mluvil hodně tiše. „když co" přistoupil jsem blíže k němu a zahleděl se mu z výšky do očí. „Když si mě tehdy v noci líbal". Tímto, ani já sám nevím jak, ale moje tělo se mnou hnulo. Začal jsem ho dravě líbat. Moje tělo se hýbalo samo a já s tím nic nezmohl. Ten klučina se chvíli bránil a snažil se mě odstrčit, ale moje zvířecí část, která po tom prahla nemohla odolat a ani přestat. Přestal se bránit a do dravého líbání se zapojil. Chytil jsem ho za boky a přitáhl si ho ještě blíž a začal se o něj mírně otírat.

Sundal jsem mu triko, které měl a hned na to i rozepl kalhoty, které jsem stáhnul ke kotníkům, včetně trenek. Z jeho očí vyzařovala zmatenost, ale trochu i chtíč, který jsem cítil já. Jen ne v takovém množství. „Promiň chlapče, nejde to vydržet". Pověděl jsem těsně před tím, než jsem ho začal znovu dravě líbat. Přešel jsem mu na krk a z jeho pusy vyšel vzdech. Rukou si svoje ústa rychle zakryl, ale jen co si na ně položil ruku, já ji chytnul a dal podél těla. Docela rychle jsem ho otočil zády k sobě, mírně předklonil, ale nepřestával líbat krk.

Sledoval jsem jeho krásný obličej v odrazu zrcadla. Moje mysl je najednou prázdná. Lehce se odtáhl, ale ne o moc a já ucítil takovou štiplavou bolest. Začal do mě dávat svůj úd, který je mimochodem už od pocitu dost velký. „Prosím pomalu", zakňučel jsem, když už to nešlo vydržet. Zastavil se a začal mi znovu líbat krk. Moje mysl se opět vyprázdnila. Už byl ve mně téměř celý a mě z bolestného kňučení se staly slastné vzdechy.

Nemohl jsem odolat, čím víc jsem viděl jeho tvář v zrcadle, tím víc jsem zrychloval a zrychloval. Silně jsem ho chytl za boky a přirážel, jak jen to šlo. Začal jsem cítit, jak sebou mírně cuká a došlo mi, že se brzy udělá. Chytl jsem jeho úd a jezdil s ním do rytmu mých přírazů. Po chvíli se udělal s vyslovením mého jména a já po pár přírazů do něj.

Moje mysl se pomalu začala vracet a já si uvědomil, co jsem teď vlastně dělal. „Promiň mi to" pověděl, oblékl si kalhoty, tričko a poté pomohl mě se obléct, trochu mi upravil vlasy a bez jakéhokoliv slova odešel.