Hlubina rudých očí

-10-

Sedl jsem si do své lavice a vytáhl velký notes s tužkou a začal malovat. Kreslím asi deset minut a uslyším další protivný hlasy. Zvednu pohled a vidím Henryho, jak se směje s dalšími mými spolužáky. Jeho pohled skončí na mě a já na něj nudně hledím. Svůj pohled stočím na svoji kresbu. Musel jsem v malování zastavit, jakmile jsem vidět, co vlastně kreslím. Ta tvář byla úplně stejná jako toho skrčka. Henryho bratra. Jak jen se jmenoval… Kevin? Kuba? Kinoši? Kyle? Nevím. Nedokážu si zapamatovat ani člověka, který mi zachránil život, ale svoje blbé spolužáky si pamatuji. Papír jsem vytrhnul z notese a schoval ho do batohu. „Jacku, někdo tě přišel navštívit“ řekl Matěj ze dveří naší třídy. Nic proti němu nemám, ani jsem mu nikdy nic neudělal, takže semnou jakž takž vychází, ale přátelství se to nazvat nedá. Matěj uhnul ode dveří a v nich se objevili tři postavy. Tři moji starší bratři. Nejstarší Radek, a dvojčata Gabriel a Marián. Rychle jsem vstal, sbalil si věci a vydal se k zadnímu východu. Ale stáli tam Gabriel s Mariánem i s tím jejich blbým úsměvem. „Nazdar… bratře“ řekli pohrdavě a s děsivým úsměvem. Chytl jsem pevně svoji tašku přes rameno a zamračil se na ně.

„Víte, že hadi se líhnou ne?“ položil otázku a my na něj se Seanem hledíme jako na vola. „Jo, to víme, ale co to s tím má společného?“ zeptal se Sean a čekal. „Když se prý vylíhnul, pár let se o něj starali jeho starší bratři, jenže když mu bylo asi sedm, tak ti tři zabili vlastní mámu. Poté zmizeli a on zůstal sám. Otce nikdy nepotkal, jelikož hadi nejsou moc stálý. On od té doby zůstal sám. Bydlel sám v bytě, musel občas pracovat i když mu po mámě zůstali nějaké peníze. Ve škole se přestal se všemi bavit. Hodně ho šikanovali, protože byl slabý a nemohl se ubránit starším lidem ve škole. Jednou za pár let se sem jeho bratři vracejí. Když se to stane, Jack druhý den nepřijde do školy, přijde až druhý den a většinou má modřiny po celém těle, různé řezné rány a znaky, jako kdyby dostal bičem“ odmlčel se a musel se nadechnout. Takže on byl šikanován na základce? On? „Ale jak to, že je teď takový?“ zeptal se Sean dříve, než jsem stihl položit otázku já. „To protože…“ opět se odmlčel a bylo jako kdyby dostal husinu. „Jack si před nějakou dobou pořídil hada. Jelikož je jedním z nich, rozuměli si. Jenže když se jednou jeho bratři vrátili, tak toho hada vzali do školy, do jeho třídy. Jacka, mě, a ještě jednoho našeho spolužáka zamkli ve třídě a přivázali k židli a poté mučili před ním jeho hada. Brečel. Snažil se ho zachránit, ale nemohl se dostat z těch provazů, kterými byl svázán. Jeho bratři ho varovali a varovali i nás. Pokud se k němu budeme přibližovat, dopadneme stejně jako ten had. Jeho varovali, aby zapomněl na normální život a přijmul skutečnost. Tu skutečnost, že jako správný had, by měl zabíjet a živit se měňavci“ lehce se oklepal. Promnul jsem si ruce, jako kdybych chtěl, aby jeho minulost zmizela. „Hej lidi, přišli bratři toho rváče“ oznámil docela nahlas. „Jack“ vstal jsem a běžel do třídy mého bratra. Za zády jsem měl Seana s Francisem.

„Proč jste tu“ optal jsem se jich a pomalinku začal couvat. Všechny oči byli na mě. „To je ale hnusné přivítání bratrů“ řekl Radek a začali mě obkličovat. „Už dávno nejste moji bratři“ řekl jsem nevrle a začal se rozhlížet po východu. Uviděl jsem u hlavního vchodu do třídy toho skrčka. Má v očích strach. I přesto, že měřím přes dva metry, na bratry stále nemám. Jediné možné východisko, bylo vyskočit z druhé patra. Raději si něco udělat skokem než se nechat chytit jimi. „Pojď s námi domů Jacku“ řekli dvojčata a opět se začali usmívat. Můj pohled opět skončil na skrčkovi. Trochu se klepal. Ani nevím, proč jsem na něj hleděl, asi mi dával pocit bezpečí. „Jsi cítit něčím zvláštním. Voní to jako měňavec. Řekni Jacku, kdopak to je“ promluvil Marián těsně přede mnou. „Chyťte si mě“ otočil jsem se ve vteřině a utíkal k oknu.