Hlubina rudých očí

-11-

Stál jsem ve dveřích a kousek ode mě Sean s Francisem. Dvakrát se na mě podíval, nebo se možná díval na někoho jiného, to nevím, ale bylo to, jako kdyby doslova žádal o pomoc. „Jsi cítit něčím zvláštním. Voní to jako měňavec. Řekni Jacku, kdopak to je“ pověděl ten nejblíže u něj. „Chyťte si mě“ skoro to znělo jako kdyby vykřikl a utíkal směr okno, které bylo otevřeno. Ti tři, co stáli kolem něj se po něm vrhli a téměř ho chytli, ale zastavili se když skutečně vyskočil. Já nečekal a běžel k oknu. Perfektně jsem uviděl, jak dopadl. Podíval se nahoru, odkud vyskočil a já uviděl jeho pohled. Otočil se zády ke škole a běžel pryč. Trochu kulhal, ale zmizel docela rychle. Sledoval jsem cestu, kudy utekl a poté odešel od okna. Henry mě čapnul za paži a vytáhl ven ze třídy. „Co si sakra myslíš, že tady děláš? Víš ty vůbec, co se právě stalo?“ šeptal, ale zněl opravdu naštvaně. „Já jsem jen chtěl-“ „Ty nevíš, co jsou zač. Musíš si být na pozoru. Obzvlášť teď, když jsou zpět jeho bratři. Pokaždé, když jsou zpět, někdo zmizí“ bylo vidět, jak soptí vzteky. „Rozumím, musíš si také dávat pozor. Bál jsem se o tebe“ jeho agresivní pohled se změnil na překvapený. „Francis s ním chodil do třídy na základce a vyprávěl mě a Seanovi, co se stalo s jeho bratry“ kouknul jsem Francisovým směrem. Henry se tam podíval. „Francis… ti to řekl?“ podíval se zpět na mě a očekával odpověď. „Ano“ hluboce vydechnul a pustil mě. „Běž do třídy. Od teď, cokoliv se bude dít, okamžitě mi zavoláš, nebo utečeš. Pokud víš, že jsou ti tři po blíž, zmiz z toho místa, ať se děje cokoliv. Rozumíš mi?“ nasadil vážný tón. „Rozumím Henry“ pohladil mě po hlavě a pak naznačil, ať se vrátím zpět do třídy. Cestou mi přišla SMSka “Skrčku… mám na tebe prosbu. Nějakou dobu nepůjdu do školy a potřebuji, aby si mi pohlídal hada. K jídlu mu dej cokoliv, ale dej mu najíst třikrát denně. Připomínám ohledně tepla a dotyku to nepřichází v úvahu. Pokud se na dotyk nechá, znamená to, že ti důvěřuje. Jednou ti to splatím, přísahám. Přijď dnes v noci ve 23:00 do parku kousek od tvého domu. Nechám ho v altánku, takže přijď prosím na čas. Jo a tuhle SMSku ihned smaž. Jack“ hledím na to a nedokážu to moc pochopit. Zavolal jsem na číslo. “Volané číslo není dostupné. Zkuste to-“ Já vím, já vím, zkuste to prosím později. Neumí říct něco nového? SMSku jsem opravdu smazal. Raději jsem si napsal čas a místo na kousek papíru, jen co jsem přišel do třídy a schoval ho do levé zadní kapsy.

Doufám, že ten skrček přijde. Běžel jsem domů si tam hodit věci. Rovnou jsem zamířil do parku a tam zůstal schovaný následujících několik hodin.

Konečně se začalo stmívat. Bylo už něco okolo 22:50 a já už se začínal klepat zimou. Musím to vydržet. Musím zůstat pár dní u něj. Nechci, aby mě opět dostali.