Hlubina rudých očí

-26-

Někdo otevřel dveře a v nich někdo stál zády k nám jen v riflích. Měl krvavá záda, ze kterých tekla čerstvá krev. Jack se otočil k bytu zády a začal utíkat. Chtěl jsem běžet za ním, ale někdo mě chytil za hruď a ten druhý za břicho. „Pomůžu mu" řekl jsem a někdo mi zacpal pusu. „Sleduj" řekl hlas Seana a já uviděl, jak z bytu vyběhli Radek brutálně naštvaný, Marián možná ještě víc a jako poslední Gabriel. Měl v očích smutek a strach. Jack běžel opravdu rychle, ale přesto pomalu, jelikož ho začali dohánět. „Musíme přece něco udělat" pověděl jsem po tom, co mi pustili pusu, ale stále mě drželi. „Kyle, nemáme mu jak pomoct" řekl chladně Francis. „Ale jo" „Ne nemáme. Ty to nevíš, ale ten had, kterého si onehdy vzal do školy a měl doma, byl Jack. Jack jen v hadí podobě" vyrazil mi dech a já na něj hleděl jako na boha. „Leon?" „Nejmenuje se Leon, ale Jack. Říkal si mu Leon, ale nejmenuje se tak. Slyšel na jméno Leon, protože jeho první a jediný had, kterého kdy měl, se jmenoval Leon" vysvětlil mi Francis a byla vidět v jeho očích mírná agrese. „Co ty o tom vůbec víš? Proč všechno, co se týká Jacka, víš" pustili mě a já se nasměroval na Francise. „Protože i já jsem měňavec hada, jen jiný druh. On je krajta královská a já užovka" „ty si taky měňavec?" zeptal se ho Sean a já jen hleděl s otevřenou pusou. „Ano. Jeho druh je velmi vzácný a hlavně vyhynulí, proto mají povinnost zachovat druh a množit se jen s hady. Když tehdy jejich matka udělala tu chybu a zamilovala se do toho, koho neměla, zaplatila nejen ona, ale i jeho otec. On vyrůstal bez rodičů a sám". Nadechnul se a znovu se rozpovídal. „Kyle, přestaň být paličatý a pochop už, že mu nelze pomoci. Když to uděláš, dáš jim vědět, že to o něm víš. Nějaký důvod, proč tu bolest snáší má" „Ale já-" „Ne, to stačí. Řekli jsme tvému bratrovi, že se ti nic nestane, takže zavři pusu a okamžitě jdeme" zavelel, chytl mě za paži a vydali jsme se opačnou stranou kudy běželi a směr mému domu.

Stojíme před naším domem a čekáme na Henryho, než přijde ven. „Čau, co je?" všechno, úplně všechno mu řekli. Dokonce i to, že jsem se staral o hada a z něho se nakonec vyklubal Jack. „Henry musíme-" „Ty už nemusíš nic..." řekl chladně a hodil po mě opravdu zlý pohled. „O tomhle už mluvit nebudeme, budeme dělat, že ho vůbec neznáš. Teď se okamžitě vrať do domu. Pokud se odvážíš odejít, řeknu to rodičům" zavelel a ukázal na dveře. Já jako malé štěně poslušně zamířil do domu do svého pokoje. Za sebou jen slyším „Děkuju, že jste ho pohlídali" a víc nic. Jen co jsem vešel do pokoje, jsem uslyšel za sebou dupot. Dveře jsem rychle zabouchl a zamknul. „Kyle otevři, musíme si promluvit" „Nemusíme. Udělal jsem, co si chtěl, teď mě nech být". Poté už nepromluvil. Přišla mi oznámení na mobil, já ho čapnul, rozkliknul zprávu a přečetl si to.

"Kyle, vím, že už o mě víš. Ten had, o kterého si se staral, jsem byl já. Neměl jsem ti lhát, ale neměl jsem kam jinam jít a tobě jsem po tom, co si mi zachránil život, věřil. Myslím, že dnešní noc nepřežiju, proto se s tebou chci rozloučit. Viděl jsem tě před domem, jsem rád, že si mi nešel na pomoc. Kyle, studuj, poslouchej a žij šťastný život. Měj něco, co jsem si vždy já přál. Sbohem Kyle. Jack"
Moje slzy mi začali padat, ani jsem si to ne uvědomoval. Vytočil jsem číslo, ale hlásilo mi "Volané číslo neexistuje-"

Následující dny jsem Jacka hledal, ale nepřišel do školy a jeho bratři, se tam sem tam ještě někde objevili, ale už ne tolik. Slyšel jsem, že prý ukončili studium.

Ani další dny po něm nebyli ani stopy. Jeho byt se po pár dnech jeho zmizení prodal.

Jak čas plyne, plynou i měsíce. Nyní zbývá poslední školní měsíc.