Zpátky v Kitty house - a nový plán na cestu ven

77 4 0
                                    


Brečela jsem. Křičela jsem na celý svět a z očí mi tekly slzy. Nešlo to zastavit. Naše cesta ven se proměnila v noční můru.

,, Lili! Lili, zlatíčko, lásko! Je to dobrý! Jsme v bezpečí. Jsme v bezpečí!" Křičel Ríša, když mě objímal. ,, Prosím! Podívej!" Konečně jsem dokázala otevřít oči. Do očí mně hned praštila všudypřítomná růžová. A roztomilost.

,, L...lásko. Kde to jsme?"

,, Jsme zpátky v levelu 974! V Kitty house! Podívej!" Skutečně. Byli jsme zpátky v Kitty house. ,, Jsem tu s tebou! Neboj. Kitty je tady taky!" Ukázal. A opravdu. Hned jsem spatřila dlouhou černou entitu. Kupodivu...to mě uklidnilo.

,, Jsme v Kitty house?"

,, Jo! Nějak jsme se sem dostali!"

,, Kitty?" Oslovila jsem jí. Kitty k nám ihned připlula a ...myslím, že mě nějakým svým způsobem utěšovala. Sáhla jsem na svou mašli a na Ríšovy náramky.

,, Tak to funguje. Dostalo nás to sem."

,, Asi jo. Prostě...to nebyl východ. Ale já jsem s tebou!" Zhroutila jsem se mu do náruče. Konečně jsem se uklidnila. Jak říkal. Nebyl to východ. Musela to být nějaká úroveň, která prostě připomínala realitu, ale nebyla.

,, Takže ty mašle fungovaly." Řekla jsem. , Jsme tady. KITTY!" Vyhrkla jsem. ,, Kitty, byli jsme někde, kde to vypadalo jako realita, ale nebyla!" Kitty se zavlnila, a něco napsala na papír na růžovém stolku. Napsala jen číslo. 154. Ihned jsem popadla mobil a vygooglila backrooms level 154. A dočetli jsme se o levelu, který vypadá jako realita, ale není. A který vypadá jako místo, ze kterého jste se noclipli do backrooms, a kde se zhroutí realita, a pak vidíte dvoje dveře, a hlas se ptá...dál už to znáte. Ale my prošli levými dveřmi. Dle pokynů.

,, Byli jsme v levelu 154." řekla jsem.

,, Jo, očividně."

,, To je moje chyba. Měli jsme jít doprava."

,, Neměli, čti. Kdybychom šli doprava, dostali by jsme se do náhodného levelu, ale protože máme ty mašle...tak možná taky sem. Ani jedna možnost nebyla správná."

,, Stejně." Zašeptala jsem. ,, S tou knihovnou jsem se spletla. Promiň." Ríša mě vzal kolem ramen.

,, Nebyla to přece tvoje chyba. Dyť to nebylo jistý. Ani jeden jsme nevěděli, zda tam východ je nebo není. Byl to prostě konec knihovny. Východ z ní. A očividně do levelu 154. Jen jsme se spletli. Byl to jen tip na slepo. Nemohli jsme to vědět jistě. Východ prostě bude někde jinde."

,, Tak co teď?" Posadila jsem se a mnula si spánky. Třeštila mi hlava a cítila jsem se divně.

,, No, máme tady internet, tak nastudujeme něco o tom levelu 3999. Protože to zatím vypadá nejnadějněji. Bolí tě hlava? Chceš mandlovou vodu?"

,, Jo, to zní fajn." Přijala jsem s vděkem. Mandlová voda mi pomohla od bolesti hlavy, ale ne od úzkosti, kterou jsem cítila. ,, Tak asi jo. Zase se tady dáme dohromady, nacpeme se, a pak se zkusíme nějak dostat do 3999. A zkusíme si toho tentokrát najít co nejvíc." Kitty se mezitím někam vypařila, my si dali jídlo, tentokrát jsme v lednici našli něco jako nákyp s malinami a ovčí sýr, a pak jsme šli do již známé růžové ložnice.

Ríša nadšeně vyskočil na postel.

,, Podstel! Jak ta mi chyběla!" Začal poskakovat na posteli a boty hodil do rohu místnosti. ,, Jinde než tady se snad ani spát nedá!" Já stála ve dveřích a je koukala před sebe. Nebylo mi moc dobře.

BACKROOMSWhere stories live. Discover now