BACKROOMS

Smiler a mandlová voda, 1-2

Po nějaké době jsme přišli k místu, kde byl takový malý výklenek zatopený kaluží vody, ale nad ním byl betonový výstupek, na který se dalo sednout. Tak jsme se rozhodli, že si tam trochu odpočineme.

,, Tak jo, asi by jsme si měli shrnout, co o backrooms vlastně víme." Začala jsem.

,, No, jako...Já jsem jen slyšel pár creepypast na youtube. Moc toho nevím. Navíc...nevíme ani, jestli je to pravda."

,, Jo, tak to je fakt. Všechno jsou to vymyšlené příběhy. Na druhou stranu, jsme tady. Takže na tom asi něco bude. A jasně, spoustu věcí si mohli prostě vymyslet náhodní lidé, a asi to tak i bude. Ale je to to jediné, s čím můžeme pracovat. Nic víc nemáme. A zatím to docela odpovídá. Level jedna a nula...No..." Vytáhla jsem propisku a papír. ,, Tak si prostě sepíšeme všechno, co jsme slyšeli. Kdo ví, třeba něco z toho zúročíme."

,, Dobře. Jinak...co ještě máš v tom batohu? Něco užitečnýho? Já mám u sebe jen vodu, sluchátka, mobil, klíče, doklady a žvejky."

,, Mám pouzdro s pasníma potřebama, sešity, učebnici, bonbóny, vodu, proteinovku, pepřák, nůžky, lepidlo, papíry, minišitíčko, pudr a tužku na oči..." Začala jsem prohrabávat batoh v naději, že najdu něco užitečnýho. ,, Mikinu, sluchátka, knížku, peníze, doklady, starej kelímek od kafe...jejda, ten tahám už asi týden... dva cukry ještě z kavárny, nějakej bordel...cvakačku a mokrý ubrousky."

,, Super. Užitečný věci. Pepřák a nůžky můžeme použít jako zbraně, a to ostatní se bude třeba taky hodit. Takže něco máme. Dobře, tak teď to, co víme."

,, Fajn. Tak já vím, že jistojistě by tady měly být čtyři úrovně, 0-3, zbytek je podle všeho vymyšlený fanoušky, ale to nevíme. Prý jsou tady různý entity. V nule už jsme byli. Tam prý nemůžeme nikoho potkat, ale mělo by tam být relativně bezpečno. Tady v té už tak bezpečno není, ale zase by tu měly být krabice se zásobama, mandlová voda, a dokonce nějaký spolky atd. Ale taky příšery. A taky se dá se nějak...přenést v realitě do různých úrovní. Do úrovně dva by jsme se měli dostat prostě tak, že se tu budeme nějakou dobu motat. Ale je to tam nebezpečnější. A...fakt nevím, ale pokud to má tři úrovně, a vše ostatní si lidi prostě jen domysleli, pak je...nějaká naděje, že po projití, úrovně tři by nás to mohlo poslat ven. Nevím...je to jen naděje. Ale nemáme nic, než naději. Úroveň dva by pak mělo být něco s trubkama, kde je vedro, a je to tam samá příšera, ale taky další lidi. A trojka by měly být nějaký chodby s trubkama a cihlama, kde je hluk. Pak vím ještě z náhodných videí o různých těch dalších vymyšlených levelech. Teda...snad vymyšlených. To ti pak řeknu. Co víš ty??"

,, No...tak já vím bohužel hlavně to, že se z backrooms prej nedá dostat, takže...fakt super." Řekl zoufale.

,, Ríšo, na to teď nemysli." Lehce jsem mu stiskla ruku, a přijala na sebe odpovědnost i za něj. Přece jen, jsem starší. Jsem dospělá. On je dítě...Skoro ještě. Musím ho držet nad vodou...Zapojil se můj ochranitelský instinkt. ,, My se odsud dostaneme. Možná ne hned, možná ne tak snadno, jak by jsme si přáli, ale dostaneme. Co ještě víš?" Ríša se zamyslel.

,, No, někde je wifi, někde ne. Na té úrovni tři je prý hodně příšer, ale taky užitečných věcí. Pak vím jen o entitách, ale ty jsou z nějakých těch speciálních a záporných levelů. Třeba matka na úrovni 1,5. Pak smileři, ty jsou ve tmě. A pak teda asi ta zmutovaná psí mrtvola, která mi v nule málem urvala nohu...Prý je tu někde ještě papoušek, kterej tě ovládne, když na něj sáhneš. Pak vím o levelu fun, kde jsi v pohodě, když máš narozky, ale jinak jsou tam nějaký rádoby zábavný entity, který ti ale ublíží. Pak by tu měl být někde nějaký poolrooms s bazénama, a nějaký level, kde jedeš v autě. A podle všeho jsou tady i kolonie lidí. Ale o cestě ven nevím."