BACKROOMS

THE HUB - Klíče, cestovatelé a Klíčníkův dárkový koš.

Rozplácli jsme se na zemi, na betonu jako kusy pudingu, a k našemu překvapení zcela sušší, ale pořád ve spodním prádle. Aby toho nebylo málo, můj batoh plný věcí mi následně přistál na hlavě...

,, Já už toho mám dost, to nemůžeme dostat padák?" Láteřil Ríša. ,, Ve kterým pekle jsme tentokrát?!" Já jsem se vyděšeně sbírala ze země. Ale...Místo připomínalo silniční tunel, možná chodbu, neosvětlenou, ponořenou ve tmě, ale ne zcela, takže jsem viděla. Asi jako když se v létě začne stmívat, a vy v bytě stále vidíte, ale dojde vám, že by jste si na to čtení už sakra měli rozsvítit!

,, Počkej! Já..." Opatrně jsem vstala a v tom mi spadla podprsenka. Vyjekla jsem a hned jsem jí ze země sundala. Ríša se tomu smál jako idiot.

,, To je bonus?" Smál se mi. ,, Ale jsou trochu malý."

,, Zmlkni sakra!" Štěkla jsem naštvaně, zapnula podprsenku, a začala z batohu lovit oblečení.      ,, Na, obleč se taky, než tě tady nějaká entita vykouká!" 

,, No to bych nerad, přijít o panictví s entitou z backrooms, to už by teda byl fakt hodně špatný konec." 

,, No tak se oblíkej, nebo přijde entita ,, homosexuální úchylák a odvede si tě do svého domečku!"

,, Ty jsi tak přející." Řekl mi ironicky. 

,, To máš za to!" Podala jsem mu tričko, kraťasy, boty a mikinu. Když jsme se oblékli a obuli, začali jsme zkoumat místo. Z dálky jsme slyšeli zvuk klavíru. Místo opravdu připomínalo tunel, ale po jeho stranách byla...spousta dveří!

,, No to mě podrž...Myslíš, že by to mohl být..."

,, Hub?" Dokončil za mě větu.

,, Jo. Podívej, ty dveře..." Na dveřích opravdu byla čísla, ale nebyla od nuly nebo od jedničky...Byla očividně přeházená, ale kam až jsme v tmě dohlédli, byly dveře.

,, Nojo. Vypadá to tak, jak Tomáš a jeho lidi popisovali. Ale...neříkali jsme si, jak moc se potřebujeme dostat do Hubu? A najednou jsme tu? To se mi nezdá. To by bylo až moc snadný na tohle místo." Měl pravdu. Kdyby si stačilo přát se někde ocitnout, a následně by nás to tam poslalo, nebylo by v backrooms co řešit.

,, Jo, je to podezřelý. Ale...všechno sedí. Ledaže by tohle bylo něco, co vypadá přesně jako Hub, a má za úkol to lidi zmást.

,, No, ať je to, jak chce, musíme zkusit dveře. Podle toho to poznáme."

,, Víš přece, že otevírat náhodně dveře tady není dobrej nápad."

,, Ale...kdyby to přece jenom byl Hub, pak toho musíme využít, než se zase někam propadneme." Zase měl pravdu. Přišla jsem ke dveřím s číslem sedm. Bylo zamčeno.

,, Zamčený." Řekla jsem.

,, Jo, to proto, že potřebuješ ty správný klíče. Jakej klíč že to máme?"

,, 974." Odpověděla jsem. ,, Ale my potřebujeme najít nekonečno nebo 230. Protože tam by mohla být potencionální cesta ven."

,, No, pokud je tu jen z poloviny tolik levelů jako na fandom wiki, a tak podobně, pak je tady asi 10 000 různých levelů. To budeme hledat hodně dlouho. Navíc od těch nemáme klíče."

,, Jsme zatím nejblíž úspěchu, co jsme kdy byli. Takže to musíme zkusit. Třeba budou nějaký otevřený. Budeme to průběžně zkoušet. Má tu být bezpečno. Jsme na dobré cestě."

,, V tom máš pravdu. Ale jak vidíš, čísla jsou napřezkáčku. Tak kterým směrem?"

,, Tudy." Ukázala jsem směrem, kterým mě naváděla intuice. Tak jo, hledej ležatou osmičku, číslo 230 nebo alespoň to 974. Nemáme se od čeho víc odpíchnout." Zkusili jsme pár dveří. Všechny byly zamčené. Kromě jedničky. Ale díky tomu jsme poznali, že skutečně jsme v Hubu. Protože za dveřmi s číslem jedna byl level jedna. Odemčená byla ještě jedenáctka. Ta vypadala jako město. Jako město dost podobné těm v našem světě. Málem jsem...si v první chvíli až myslela, že je to svět tam venku, ale zmátl mě ten...americký styl. To nebylo Brno. A rozhodně to nebyla Česká republika. Jasně, dostat se do USA by nebyl takový problém, furt by to byla cesta do našeho světa, ale nechtěla jsem nikam vstupovat, dokud bych si nebyla jistá, navíc je dost možné, že spousta levelů takhle vypadá, a protože jsou tyhle dveře otevřené a dá se do nich jít, kdyby to byl východ, nejspíš už by se o tom vědělo. Ostatní dveře byly zkrátka zamčený.